Starší unavení straníci se čas od času mračí, že jejich mladí jsou příliš radikální. Nemají odpovědnost a nemusí dosahovat koaličních kompromisů. Mladí křesťanští demokraté vyzývali starší bratry ke spojení majetkového vyrovnání s církvemi s důvěrou vládě. Mladá občanská platforma – názorově blízká ODS – zase provozuje úspěšnou internetovou petici proti Lisabonské smlouvě. A mladý zelený Matěj Stropnický nás přesvědčuje, že jeho zelená je zelenější. Naposledy ve svém komentáři Zelení v neoliberálním klamu (LN, 14.7.2008).

V každém ideologickém boji je třeba znát protivníky a Matěj Stropnický tak vykládá karty na stůl hned v prvním odstavci. Zlo pramení z deregulace, privatizace a rušení sociálních opatření. Tím se hlásí k jejich opakům: státní regulaci (čeho všeho?), státnímu vlastnictví (opět: čeho všeho, i výrobních prostředků?) a sociálnímu (socialistickému?) státu. Zlá kapitalistická vláda ve Stropnického podání chudým bere a bohatým dává („redistribuce sociálních statků provádí opačným směrem než dosud“) a ve své podlosti předkládá své reformní kroky jako nevyhnutelné. Ještě že se širší vedení Strany zelených nedá opít rohlíkem a ví, že žádnou reformu důchodů ani zdravotnického systému nepotřebujeme. Jenom aby předseda Bursík po vzoru Margaret Thatcherové na republikovou radu zelených neposlal vodní děla.

A co vše by měl politik dle Stropnického vize kontrolovat? Nemocnice, pojišťovny, dopravní síť, školy, kulturní subjekty… Ve svém zápalu tak možná řekl více, než chtěl. Pokud vytáhl Matěj Stropnický do boje o pozice před podzimním sjezdem Strany zelených, je dobře, že tak udělal a odkryl barvu. Nikoliv zelenou, ale rudou.

právník, předseda Mladých křesťanských demokratů