Navzdory hausnumerům agentur STEM a Factum Invenio zůstává předseda ODS Mirek Topolánek nejvážnějším kandidátem na příštího předsedu vlády. Určitě si proto zaslouží zvýšenou pozornost nejen on, ale i jeho mediální obraz. Topolánek není ani falešný ani prázdný, jak tvrdila legendární Klausova esemeska, je jiný. Ba přímo úplně jiný než jeho profesorský předchůdce ve funkci. To však neznamená, že je nevzdělaný, nesečtělý či jednoduchý. Naopak.

Topolánek je dokonce tak jiný, že jenom prostá výměna předsedy tehdy zvedla preference ODS o nějakých 10 procent. Spíše plebejská česká veřejnost snáze akceptuje politika hovořícího jejím jazykem. A bylo by chybou pod dojmem současné vysoké Klausovy podpory, podepřené prezidentským majestátem, zapomínat na jeho někdejší vadnoucí oblibu coby stranického lídra.

V centrálách politických protivníků občanských demokratů, zvláště pak v Lidovém domě, muselo zavládnout zděšení, když se na čele pravicové opozice objevil politik, oslovující obyčejné lidi středního stavu srozumitelným jazykem. Co v takovém okamžiku udělá chytrý mediální poradce, respektive spin doktor, česky ohýbač reality? Půjde do čelního střetu a bude soupeřovy přednosti popírat? Vůbec ne. Naopak – zakcentuje je, a to až do té míry, že je zkarikuje. Namísto rázného, sečtělého, vzdělaného a přesto srozumitelného lidového politika – Topolánka, začne posilovat obraz prostořekého, prostoduchého, vulgárního tlučhuby – Tupolánka. Vždycky se najde sdostatek novinářů, kteří na podobnou vlnu ochotně nasednou.

A dlužno dodat, že ani Topolánek, natož pak jeho poradenské okolí, nedokázali na tento šikovný tah správně zareagovat. Naopak protivníkovi spíše nahrávali na smeče. A bylo by chybou nechat se ukolébat zdáním, že soupeřovy akce byly neúspěšné, neboť ODS pod Topolánkovým vedením přesvědčivě vyhrála evropské, krajské i senátní volby. Hlavní měření sil přichází až nyní, s volbami do poslanecké sněmovny. Teprve od těch se může odvinout tolik potřebná změna společenských poměrů v zemi.

Ale nebyla to jediná chyba předsedy ODS a jeho poradců. Na favorita příštích voleb se brzy začala nabalovat spousta konjunkturalistů, očekávajících, že jim z toho v budoucnosti může něco kápnout. Následoval správný tah Topolánkova nejbližšího spolupracovníka: vyčistil předsedovo okolí. Problém je ovšem v tom, že to udělal tak důkladně, že od předsedy namnoze odstřihl i ty, kteří nepřišli ze zištných důvodů, ba dokonce i ty, kteří Topolánkovi pomohli ke zvolení. A když pak mezi nejbližší Topolánkovy spolupracovníky přivedl profláknutého televizního vzbouřenec coby mediálního poradce, byl to už opravdu špatný vtip. Nic proti toleranci či smíření, ale jen stěží lze některým letitým odesákům vytnout větší morální facku.

A tak se stala podivná věc. Demokratická politická strana je živoucí organismus. Někteří lidé k sobě mají blíž, někteří dál. Nikdo nemá nic napořád, o místo na výsluní je třeba stále bojovat. Není proto nic divného, že i v ODS se někteří vymezují proti stávajícímu předsedovi. Divné je spíše to, že po Topolánkově boku chybějí někteří jeho přirození spojenci. Byli odehnáni, opomenuti, nepřizváni, neposloucháni, odstřiženi.

Mirek Topolánek vstupuje do nejtěžšího období své politické kariéry. Do hodiny mezi vlkem a psem, ve které se vedle budoucnosti celé země, rozhoduje i o budoucnosti jeho. Stojí před obrovskou výzvou. A také odpovědnost, kterou na sebe vzal, je nezměrná. Je především na jeho nejbližších spolupracovnících, aby konečně dokázali patřičně reagovat na sice demagogickou, leč účinnou hru protivníka. Na samotném Mirkovi Topolánkovi pak je, aby si udělal jasno, kdo je proti němu a kdo s ním. Možná zjistí, že má spojenců mnohem víc, než lze spatřit skrz clonu nejbližšího okolí.

22. 11. 2005, www.petrstepanek.cz