Dost dobře nevím, proč krom ministra spravedlnosti potřebujeme ministryni pro lidská práva a národnostní menšiny. Ale nechť, snad to ví vládní koalice. Ministryně se nyní stala jednou ze čtyř representantů jedné politické strany v komisi pro zdravotnictví, kterou zřídil ministr zdravotnictví.

Krom jiných pozoruhodností v odpovědích ministryně na otázky ZDN.cz stojí za povšimnutí právě ona výzva k odpolitizování zdravotnictví.

Už i proto, že ministryně současně sděluje, že očekává účast veškerých relevantních (sic!) politických stran a mrzí ji, že se k tomu ČSSD nedokáže postavit čelem. Nevím, které strany má na mysli, ale cítím tu kontradikci.

Ministryně říká, že má jít o odbornou debatu přizvaných expertů, které ale blíže nespecifikuje. Budou to ekonomové, lékaři, právníci, sociologové nebo jací experti ? Ministryně říká, že každý politik má říci odborné argumenty, nikoli politicky štvavé věty. Tak to bude asi ten správný odborník.

Dojemné je přesvědčení, že zdravotnictví není o levici a pravici, ale o efektivitě. Stačí si poslechnout jednání sněmovny a hned poznáme, o čem to je. Překvapivé je, že ministryně nezmiňuje zapomenuté asi předvolební dílo o reformě (Julínek et al.), představené jako expertní, zato lituje, že ČSSD nemá buď experty, nebo kuráž.

Zdravotnictví mám za politikum. Nemáme úřednickou vládu a řešení věcí tak významných, jako zdravotnictví, náleží vládě a zákonodárné moci a tak je možné jen a jen politickým rozhodnutím.

Přesouvat politická rozhodnutí z politiků na jimi jmenované experty není dost dobře možné, expertní východiska jsou jiná věc.

Skrze svobodné volby se u nás neurčují volitelé, ale vybírají se ti, kteří se stanou oprávněni rozhodovat o republice a ne předávat toto poslání na jiného. Předpokládal jsem dosud, že to ví i ministryně pro lidská práva.

Kdyby Madeleine Albrightová jako ministryně vlády USA svou včetně přízvuku skvělou angličtinou sdělila, že způsob hájení státních zájmů určí Pentagon, bylo by to asi její poslední sdělení ve funkci a je možné, že by spolu s ní skončil i president.

Zoufalství systému zdravotní péče a jejího financování nemá v této republice konce už šestnáctý rok. Ideové principy systému, definice postavení jednotlivých jeho účastníků a základní pojmy, jako jsou např. zdravotní péče a její dostupnost časová, prostorová, ekonomická, závazně stanovit kompetence a odpovědnosti a mnohé další věci chybí a tato absence je hlavním markerem neschopnosti politiků. Je to i příčina bídy resortu, který nějak funguje jen díky přístupu zdravotníků, stále častěji obviňovaných ze všemožných špatností.

Sol lucet omnibus. Quousque tandem abutere, Catilina, patientia nostra.

„ Jak dlouho ještě budeš, Catilino, zneužívat naší trpělivosti.“ To je začátek první řeči Cicerona proti Catilinovi, který přišel na schůzi senátu, aniž tušil, že jeho spiknutí je už vyzrazeno.