Jméno ministryně pro menšiny a lidská práva zaznívalo často s nějakým posměškem: kvůli jí navrhovanému zákazu pohlavkování dětí, adopcím dětí homosexuály, průkazkám pro těhotné a požadavkům na živnostenské listy u prostitutek. Někteří Češi se ušklíbali i nad jejím kazašským původem a špatnou češtinou.

Zde všude bylo nutné se Stehlíkové proti xenofobům a měšťákům zastat – podobná témata běžně prosazují západní zelení. Svědčí to o dobré práci zelených, když jim nejrůznější nacionalisté a konzervativní elitáři nemohou přijít na jméno.

Jenže Stehlíkovou kritizovala i ta část české společnosti, která menšiny, speciálně Romy, bere vážně. Časem bylo znát, že hloubka a praktická realizace nápadů ministryni chybí, těká zběsile od tématu k tématu, povrchnost zakrývá mediálním efektem – rozesíláním průměrně tří tiskových zpráv denně a účastí na nejrůznějších akcích. Je fakt, že zde většinou projevovala laskavost a ochotu naslouchat.

Džamila S. byla ambiciózní, dávala si záležet, aby její postoje kontrastovaly s Danou Kuchtovou, kterou ve Straně zelených považovala za rivalku. Pro šéfa zelených Martina Bursíka byla přínosem především pro ochotu plnit jeho úmysly skoro ještě dřív, než je vůbec vysloví. Zelení nechtěli v roce 2006 (pro jejich stranu zlomovém) slyšet řeči Petra Uhla, že je lepší zůstat v opozici proti ODS, zde se vyučit a do budoucí vlády (ovšem s ČSSD, ne s ODS) teprve odborně „dorůst“. Výsledek – a to i v podobě díla Stehlíkové – už je tu a dá se zhodnotit. Pomohla tedy práce ministryně Romům nebo spíš „lidskoprávní“ problematiku v očích lidí zesměšnila?

Bude záležet na tom, jak na ni naváže její nástupce. Výběr Michaela Kocába a viditelné zděšení Bursíka v okamžiku, kdy premiér chtěl jeden den výměnu ministrů zrušit (čímž by neoblíbená Stehlíková dál ve vládě trčela), napovídají hodně. A to, že spíše než na menšiny myslel Bursík především na to, jak výměnou třeštidla za světoznámého muzikanta získat straně ztracené sympatie voličů.

Vyšlo v Romano hangos / Romském hlasu č. 1 / 2009 na www.srnm.cz