29.3.2024 | Svátek má Taťána


POLITIKA: Ministři nemusí být odborníci, ale politici

14.7.2010

Pochybujeme o odbornosti nastupující garnitury ministrů Nečasovy vlády, a proto ji nepodpoříme, zaznívá unisono z opozičního tábora. Naši ministři odborníci jsou, popřípadě si vzdělání v oboru právě doplňují.

Například Vít Bárta, když se zrovna „trošku nežení“, jak to s nadsázkou v neděli na televizní obrazovce formuloval Radek John z Věcí veřejných, zrovna pilně studuje dopravu a protože má vysoké školy už dvě, tak mu to určitě nedělá problém.

Dodejme, že vzdělání samozřejmě ještě nikomu neuškodilo. Pro politika v ministerském křesle ovšem existuje v normálních demokratických zemích jiná cesta, jak na svém ministerstvu zaručit odbornost. V normálních poměrech totiž přichází nový ministr po volbách do úřadu jen s nejužším týmem osobních asistentů, protože ví, že na ministerstvu mu bude k službám vysoce kvalifikovaný aparát úředníků, schopný profesionálně přetavit stranické cíle a předvolební sliby do konkrétních vládních usnesení a návrhů zákonů. Nový ministr nemá pak za úkol nic jiného než zajistit těmto předlohám v kabinetu a v parlamentu politickou podporu.

Prosadit tuhle jednoduchou a úspornou logiku se u nás ovšem ani dvacet let po sametové revoluci nepodařilo, ačkoliv jsme před vstupem do EU přijali příslušný zákon o státní službě. Mezitím ho ovšem zdejší zákonodárci už čtyřikrát odložili. O důvodech mluvil svého času bez obalu někdejší senátor Outrata: formální důvod vždycky byl, že je v zákoně zabudováno zvyšování platů státních úředníků, což by prý znamenalo v praxi příliš silný nápor na státní rozpočet. Ve skutečnosti se ale do toho nechce žádné politické straně hlavně proto, že by politici už nemohli rozdávat místa svým kamarádům. O kandidátech na místa ve státní správě by rozhodoval objektivní orgán podle transparentních kritérií, a toho se všichni bojí jak čert kříže.

Profesionální státní správa by ovšem také znamenala, jak to uvedl na svém webu Jiří Pehe, nejen zlepšení služeb pro občany, ale také odborný dohled nad tokem evropských peněz a v neposlední řadě nestranné udělování veřejných zakázek. Jinými slovy, s čachry umožňujícími korupci by byl konec.

Bude tudíž zajímavé sledovat, zda si nastupující koalice, když chce tolik bojovat s korupcí, na neustále odkládaný zákon o státní správě vůbec vzpomene. Nikdo o něm doposud nepromluvil. Ani Radek John ne, v jehož gesci by novelizace příslušného zákona případně měla být. Alespoň tak o tom hovořil na podzim 2008 Petr Nečas, tehdy ještě coby člen Topolánkovy vlády, když apeloval na poslance a senátory, aby platnost zákona odložili o další tři roky. To proto, aby se prý mezitím na ministerstvu vnitra mohl vypracovat nový zákon o službě veřejné, kam by spadali úředníci nejen státu, ale i samospráv. O zákonu o státní správě se každopádně od té doby nemluví.

Zřejmě se většina lidí mezitím ztotožnila s názorem prezidenta Klause, proč by zrovna státní úředníci měli mít nějaké výsadní, v extra zákoně zakotvené postavení, když ostatním zaměstnancům musí stačit zákoník práce. Kdyby nebylo evropské byrokracie, která chrání byrokracii v členských zemích, ani by nás to nenapadlo, je přesvědčen Václav Klaus. O unii se v této souvislosti otřel na podzim roku 2008 i Petr Nečas, když žádal v senátu o schválení dalšího odkladu. V odpovědi na otázku senátora Zlatušky, proč musí poslanci a senátoři kolem dokola schvalovat odkládání platnosti zákona z roku 2002 a proč ho tedy není možné rovnou zrušit, když údajně tolik nevyhovuje, Nečas řekl, že tím by se ČR asi vystavila žalobě ze strany EK. A pak řekl doslova: „Vím, že to působní absurdně, ale takhle absurdně funguje Evropská unie. Jí nevadí, že tento zákon není účinný, jí by vadilo, kdyby nebyl.“- konec citátu.

Ze strany šéfa budoucí vlády dokládá tento citát až zoufalé nepochopení situace: pokud zákon není účinný, jsou na vině zdejší podmínky: ČR měla před svým vstupem do EU zákon přijmout nikoli proto, aby vytvořila jakousi kastu „nadúředníků“, ale proto, aby se státní správa mohla profesionalizovat a eliminovaly se na ní politické tlaky. Za současných okolností totiž úředníci vědí, že musejí držet ústa a krok s tím, kdo zrovna vládne.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6