Práskne-li dva měsíce před volbami nějaký ministr dveřmi, vzbudí to chtěj nechtěj menší rozruch, třebaže dosavadní šéf resortu životního prostřední Jan Dusík nestačil vejít v širší známost. Také proto, že nahradil Ladislava Mika ve Fischerově vládě teprve před koncem roku. Přesto je ale Dusíkovo nynější gesto viditelné a může něco vynést zeleným, za něž ve vládě seděl a kteří nyní bojují o každý volební hlas.

To uznávají i ti komentátoři, kterým je jinak tato strana ze svými zásadami spíše nemilá. A o zásady - aspoň na prvý pohled - ve sporu ministra s premiérem, potažmo z energetickým mamutem ČEZ zřejmě jde. V této chvíli už exministrova verze říká, že v návrhu stavby nové hnědouhelné elektrárny Prunéřov II. nedbá ČEZ na negativní vlivy pro životní prostředí. Konkrétně jde o posuzování těchto vlivů, což je proces označovaný mezinárodní zkratkou EIA. Dusík, říká aspoň, žádal delší čas na posouzení zprávy vypracované norskou společností DNV. Jenomže premiér prý ale naopak chtěl, aby bylo EIA rychle uzavřeno a ČEZ mohl začít elektrárnu, představující investice v řádu desítek miliard korun, začít stavět. Problém je ovšem v norské zprávě, podle níž se ČEZ hodlá vyhnout účinnější technologií, omezující vypouštění skleníkových plynů. Přičemž uváděný rozdíl v efektivnosti mezi ČEZem navrhovanou technologií a na trhu jinou dostupnou, zřejmě ovšem také dražší, činí sice jen dvě procenta, které ale znamenají 200 tisíc tun emisí ročně. To se, aspoň z laického pohledu, zdá poměrně dost.

Ministrovi vadilo, že ČEZ nenabízel ani žádné kompenzace ekologických dopadů a jelikož podle něho nebylo možné s čistým svědomím vydat v krátké časové lhůtě jak kladné, tak záporné stanovisko k projektu, raději rezignoval. Že tak činil v dvojím tlaku ekologů na jedné straně a hnědouhelné lobby, ČEZu a patrně i premiéra na straně druhé, se zdá skoro nepochybné. Před volbami tím, jak už bylo řečeno, mohl získat body pro spřízněné zelené. Ti také hned výroky předsedy Lišky zaútočili jak předsedu vlády, tak na pro leckoho ne dost ohleduplný ČEZ. I když poukazováním na jakési dohody ze známé toskánské dovolené, na které se v těsné blízkosti pohybovali politikové ODS, ale i jeden z řad ČSSD (jehož by bylo možné dávat s ČEZem dohromady), různí lobbisté a konečně i šéf ČEZu, řadí Ondřej Liška premiéra do jakéhosi spolku. Aniž by existovaly důkazy, že k němu neřku-li patří, pak jednoznačně podléhá. Janu Fischerovi údajně jde o zachování pracovních míst, které rekonstrukce, respektive vlastně stavba nového Prunéřova slibuje. A také Fischer je bezpochyby pod tlakem – s ČEZem táhnou v této otázce za jeden provaz odboráři i zaměstnavatelé v tripartitě.

Otázkou ovšem zůstává, zda vyjma uklidněného vlastního svědomí může Dusík bleskovým odchodem z kabinetu ministrů něco v prunéřovském problému dosáhnout. Do jisté míry však možná ano. Jeho nástupce, i kdyby snad byl povolnější, bude muset přece jen nějakou dobu počkat, než se uvěřitelným způsobem s projektem seznámí. A je možné, že i premiér po rozvířené prachu kolem kauzy nebude na rozhodnutí spěchat. Takže teoreticky, i když to dnes vypadá spíš nepravděpodobně, by se mohlo stát, že se otázka přehoupne až na zodpovědnost nové vlády.

Přičemž si ale lze velmi dobře představit, že jak ODS tak ČSSD budou levnější a méně šetrné řešení ČEZu spíše podporovat. Aby tomu bylo jinak, musel by ministerstvu životního prostředí šéfovat někdo s určitým respektem a politickými zkušenostmi. Což byl případ Martina Bursíka, jehož momentální výpadek z vysoké politiky nemají ekologové kým zacelit. Pokud se ovšem zelení přece jen do sněmovny nepropracují a nestanou se nakonec součástí jakéhosi vládního uskupení. Možná k tomu mají po Dusíkově principiální rezignaci o krůček blíže.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6