Cituji tiskovou zprávu ČNB z 16. 6. 2000:

"Nucená správa v IPB zavedena

S cílem zabránit ohrožení vkladů v Investiční a Poštovní bance, a.s. (dále jen IPB) a ochránit stabilitu bankovního sektoru rozhodla dnes ČNB vyhlásit v IPB nucenou správu. Stalo se tak se souhlasem Vlády ČR a zcela v souladu s předchozími prohlášeními Vlády a ČNB."

"Platební neschopnost IPB, třetí největší české banky, jejíž služby používá velké množství firem, by mohla přibrzdit křehký růst domácí ekonomiky. I proto vláda ČR po posouzení situace IPB souhlasila s vyhlášením nucené správy. Tři miliony vkladatelů dostávají plnou záruku centrální banky, že o své úspory v IPB určitě nepřijdou. Vláda a ČNB jsou také připraveny ke společným krokům k finanční podpoře banky.

Úkolem nuceného správce, který dnes v poledne převzal řízení IPB, je zajistit bezporuchový chod IPB tak, aby neohrožoval stabilitu bankovního systému ČR. V souladu s předchozími prohlášeními jsou vklady všech klientů: obyvatel, podnikatelů, firem, měst a dalších institucí jsou plně garantovány. Provoz IPB nebude během nucené správy narušen."

Aby zabránila ohrožení vkladů, stabilitu bankovního sektoru a nerušený chod banky, zavedla vláda nucenou správu. Použila při tom metodu, kterou jsme dosud znali jen z amerických gangsterských filmů, jen trochu po našem originálně upravenou. Banka byla přepadena ozbrojenými muži v maskách, ale pozor, ti kdo jí přepadli nebyli gangsteři, byli to policisté Útvaru rychlého nasazení. Zasahující policisté v černých kombinézách, maskovaní kuklami, byli ozbrojeni pistolemi a samopaly.

Premiér Zeman ujistil veřejnost:

"Nucená správa znamená, že banka tohoto typu se stává nejbezpečnější bankou pro střadatele a nejméně bezpečnou bankou pro její vlastníky.

Vím, že se kolem IPB odehrává celá řada politických diskusí. Chtěl bych odmítnout politizaci tohoto problému, protože pokud v této bance došlo ke kriminálním trestným činům, budou jistě po zásluze potrestány bez ohledu na to kdo je spáchal a jaká byla jeho politická příslušnost, pokud vůbec nějakou politickou příslušnost měl. Lze souhlasit s názorem, že tato akce může výrazně ozdravit české ekonomické prostředí a zlepšit podnikatelské klima.

Opět jsme hasili požár, který jsme sami nezaložili. Nečekáme za to žádnou vděčnost, hřeje nás pouze vědomí, že 3 miliony subjektů, kteří byli klienty IPB, mohou klidně spát a nemusí se obávat o prostředky, které získaly poctivou prací. Obávat se musí pouze ti, kdo své prostředky získali méně poctivým způsobem."

Premiér Zeman měl pravdu, vděku se nedočkal. Ani klienti IPB se ovšem nedočkali toho klidného spánku, toho se navzdory spokojenému premiérovi dočkali jen ti, které zpráva následné vyšetřovací komise poslanecké sněmovny identifikovala jako osoby odpovědné za vznik a hašení "požáru". Doporučuji čtenářům si zprávu přečíst, naleznou v ní spoustu ještě - nebo spíše zvláště - dnes zajímavých informací.

Zpráva vyšetřovací komise identifikuje "skutečnosti, které z hlediska rozhodování státu v IPB, a. s. pokládá za zásadní." Identifikuje i osoby, odpovědné za "závažná pochybení". Dokonce u některých z těchto "pochybení" očekává následné kroky orgánů činných v trestním řízení: "Celý vyšetřovací spis bude předán Vrchnímu státnímu zastupitelství Praha k dalšímu využití", a doporučuje "Vrchnímu státnímu zastupitelství Praha prošetřit případnou trestněprávní odpovědnost jednotlivých osob."

Vyšetřovací spis ovšem nijak nenarušil klidný spánek v něm jmenovaných institucí a aktérů aféry, včetně těch, kdo nesou podle vyšetřovací komise "hlavní odpovědnost".

Po aféře zbyla nejen hořká pachuť nejasností a nedořešených "pochybení", zbylo po ní něco daleko více hmatatelného, škody mnohonásobně převyšující všechny původní odhady. Náklady na sanaci IPB nedosahují tehdejším náměstkem ministra financí Mládkem odhadovaných 50 miliard Kč, ale více než 150 miliard. A ani to nemusí být konečná suma, arbitrážní řízení s Japonskou Nomurou může, pokud dopadne pro nás neúspěšně, zvýšit celkovou sumu o dalších 40 miliard.

16. 6. 2000 vláda za asistence přepadového policejního komanda "zajistila bezporuchový chod IPB" a pouhé tři dny nato nucený správce prodal "nejbezpečnější banku pro střadatele" Československé obchodní bance - ČSOB a jejímu belgickému majiteli, KCB. Pokud se vám zdá ten prodej trochu ukvapený, uklidněte se. Byl připravován několik měsíců předem a podle Zprávy parlamentní vyšetřovací komise "nucený správce banku prakticky nespravoval. Zhostil se pouze úkolu banku převzít a prodat, aniž mohl tušit, co vlastně prodává.". Celá transakce, její postup a scénář byl navržen a "prezentován ČSOB ministru financí a guvernérovi ČNB na jednání v Paříži 30. 5. 2000. Materiál předkládaný vládě ČR 15. 6. 2000, konstrukce transakčních dokumentů i schvalovací dokumentace ÚOHS Brno nese shodné věcné i formální znaky s tímto dokumentem. Státní instituce ve dnech 16. - 19. 6. 2000 postupovaly shodně podle scénáře ČSOB."

"Rozhodujícími osobami tohoto procesu jsou ministr financí Pavel Mertlík a guvernér ČNB Josef Tošovský."

"Stanovením úkolu nucenému správci co nejrychleji prodat podnik ČSOB překročila bankovní rada ČNB své zákonné pravomoci."

ČSOB získala spolu s IPB i její tzv. sporné pohledávky ve výši 17 miliard Kč. Ty potom převedla na Českou konsolidační agenturu a dostala za ně od státu zaplaceno 11 miliard korun. Dnes je stát hodlá převést zpět na banku na základě toho, že podle tvrzení ČKA při správě těchto pohledávek udělala závažné chyby (závažné chyby jsou asi v tomto případě spíše normou).

A tady jsme u té dnešní aféry, nebo snad u nejnovějšího pokračování starého seriálu.

Poslanec Vlastimil Tlustý byl odvolán z funkce člena dozorčí rady ČKA, jejímž byl předsedou, pro údajný "nedostatek základní loajality" k ČKA. Toto je samo o sobě zvláštní, poslanec Tlustý byl do ČKA delegován Sněmovnou jako zástupce veřejnosti v dozorčí radě. Úkolem dozorčí rady je, jak napovídá jméno tohoto orgánu, dozor nad transakcemi ČKA. A od člena dozorčí rady bychom měli očekávat loajalitu k daňovým poplatníkům a k těm, kteří jej do dozorčí rady jako svého zástupce delegovali, nikoliv k agentuře či vládě. Nicméně, důležité je to, co je mu jako "neloajalita" vytýkáno.

Poslanec Tlustý 22.2. obvinil ministra financí Sobotku, že připravoval převod sporných pohledávek IPB v hodnotě 11 miliard na ČSOB za 1 korunu. Ministr Sobotka to promptně popřel. Žádný takový převod nepřipravoval, je to výmysl pana Tlustého, ten si to podle pana ministra "vycucal z prstu". Vzápětí potom, co poslanec Tlustý oznámil, že má k disposici záznam z jednání mezi zástupci ministerstva financí a ČSOB, pan ministr připustil, že se jedná o "jednu z variant", ovšem nešlo o prodej za korunu, ale o "prodej za výnos z realizace pohledávek, nikoliv však jako samostatnou operaci".

Autenticitu dokumentu ale potvrzují Lidové noviny (Tlustý napadl Sobotku, 26.1.2006), jejichž redaktor do zápisu nahlédl.

Zde je text zápisu, jak je citován poslancem Tlustým:

Záznam z jednání konaného dne 3. ledna 2006 u ministra financí Mgr. Bohuslava Sobotky za přítomnosti zástupců České konsolidační agentury a jejích právních poradců a právních poradců Ministerstva financí. Jednání se zúčastnili za Ministerstvo financí Mgr. Bohuslav Sobotka, ministr financí. Dále následují jména právníků z advokátních kanceláří Squars, Sunders and Dempsey (?) a právní kanceláře Jansta, Kostka a spol. Za ČKA jednal generální ředitel, člen představenstva pan Mojmír Hampl, dále paní dr. Renáta Snopková a doktor za advokátní kancelář Salanc, která v minulosti zpracovávala posudky v těchto záležitostech.

Text tohoto zápisu, který má jednací číslo GŘ/1000/024/2006, začíná slovy: Pan ministr seznámil přítomné s výsledky jednání se zástupci Československé obchodní banky, a. s. (ČSOB) a České národní banky (ČNB), které se konalo bezprostředně před tímto jednáním, a to v několika následujících bodech.

Bod 1. Vláda České republiky uloží České konsolidační agentuře, aby postoupila rizikové pohledávky cca za jednu korunu na ČSOB. ČKA bude pohledávky dále spravovat a bude jí náležet výnos z těchto pohledávek. Na tomto bodě je shoda zúčastněných stran.

Body 2 a 3 se týkají stanoviska soukromé banky, a proto je nebudu citovat.

Bod 4. Uvedenému řešení bude podléhat omezený počet rizikových pohledávek (v současné době se jedná o 98 pohledávek, které představují v objemu úplaty cca 11 miliard korun). Na tomto bodě je shoda zúčastněných stran.

Závěry. Bod 1. ČKA sdělí ministru financí, jakým způsobem by bylo možné řešit přesun hotovost, kterou ČKA obdržel od ČSOB za jering, případně za jiné obdobné případy v minulosti, a jak by bylo možné řešit přesun hotovosti v budoucnosti.

Na body 2. a 3., které pan poslanec vynechal během svého vystoupení v Poslanecké sněmovně nakonec druhý den stejně došlo, potom, co jej ministr Sobotka obvinil z utajování. Obsahem bodu 2. je podle Vlastimila Tlustého dohoda o tom, že náklady na správu pohledávek ponese stát, který jako kompenzaci získá výnosy z jejich plnění. Výnosy z plnění sporných pohledávek ovšem mohou jen teoreticky dosáhnout jejich nominální hodnoty. Očekávané výnosy z plnění z tohoto obchodu jsou podle dokumentace České konsolidační agentury, to znamená na základě znaleckých posudků, v rozsahu 300 až 700 milionů.

Zápisy z jednání prozrazují ještě jednu zajímavou skutečnost, vyplývá z nich i to, že dozorčí rada o transakci jednala a zamítla jí. Zápis zní: "Pan ministr vyjádřil znepokojení nad tím, že představenstvo ČKA o projednávané problematice informovalo dozorčí radu ČKA, a uvedl, že se chystají určité změny v dozorčí radě."

Proč pan ministr jednání o prodeji pohledávek v hodnotě jedenácti miliard za jednu korunu zatloukal, místo aby rovnou uvedl, o čem s ČSOB a představenstvem ČKA jednal, a proč stále měnil svou verzi kauzy, kterou zpočátku prohlašoval za "vycucanou z prstu" poslance Tlustého, se asi nikdy nedozvíme. Pokud by se ovšem orgány činné v trestním řízení neprobudily ze spokojeného spánku, ve kterém setrvávají od jejího počátku před pěti lety.

Celá kauza má ještě jednu dohru. Přečtěme si návrh pozměňovacího návrhu (mimochodem, jak je již obvyklé u návrhů, u nichž vláda chce zabránit jejich projednání výbory sněmovny, jde o pozměňovací návrh k věcně nesouvisejícímu návrhu zákona) poslance ČSSD Alfreda Michalíka ze dne 3.2.2006)

Vládní návrh zákona o změně zákonů souvisejících s přijetím zákona o úrazovém pojištění zaměstnanců /sněmovní tisk 1157/ - druhé čtení

Poslanec Alfréd Michalík: Vážený pane předsedo, kolegyně a kolegové, dovolte mi, abych načetl pozměňovací návrh, takzvaný přílepek, jak to tady bylo nedávno označeno. Ten zní:

Za část 29 se vkládá nová část, která zní: Část 30 článek 30 Změna zákona o České konsolidační agentuře. Zákon č. 239/2001 Sb., o České konsolidační agentuře, ve znění zákona č. 15/2002 Sb., zákona č. 126/2002 Sb. a zákona č. 257/2004 Sb., zákona č. 482/2004 Sb., zákona č. 179/2005 Sb. a zákona 377/2005 Sb., se mění takto: 1. v nadpisu v § 12 se za slovo "ministerstva" vkládají slova "a vlády", 2. v § 12 se vkládá nový odstavec 5, který zní: Odst. 5 Agentura je povinna na základě rozhodnutí vlády uskutečnit i takovou obchodní operaci, kterou by vzhledem k rizikům z ní plynoucích nemohla uskutečnit z důvodu obezřetného podnikání. Zaměstnanci a členové dozorčí rady agentury neodpovídají za obchodní operaci, která proběhla na základě rozhodnutí vlády, a její následky.

Ostatní části a články se přečíslují.

Odůvodnění: Zkušenosti a poznání posledních dnů.

Zkušenosti a poznání posledních dnů mě vedou k přesvědčení, že tím "přílepkem" chce vláda ten klidný spánek zajistit nám všem.

thaas@seznam.cz

Související článek: Sobotka uložil najít důvod pro platbu 11 miliard ČSOB - pozn. red.