Andrej Babiš kráčí do historie jako nejlepší ministr financí. Citovaná věta není dílem oddělení public relations ministerstva financí případně hnutí ANO, to napsal naprosto nezávislý ekonom z poradenské firmy Roklen.

Vedly ho k tomu nejnovější údaje o plnění státního rozpočtu. Píše se v nich, že koncem srpna byl ve státní pokladně přebytek 80 miliard a analytici se s tím nedokázali vyrovnat jinak, než konstatováním, že takový přebytek v srpnu opravdu nikdy nebyl. Vypadá to, že Babišovi se podaří totéž, co naposled ministru Janu Kočárníkovi v klausovském období české vlády.

Analytikům se není co divit. Výsledky rozpočtu přehlížet nemohou, a kdyby třeba uvedli nějaká zpochybňující tvrzení, tak by to vypadalo, že jsou proti ministru financí zaujati a to jistě není pro podnikatele ve finančnictví pohodlná pozice. Chladnými superlativy se v zásadě z nutnosti podat hlubší komentář vymluvili.

Přitom námitky jsou nasnadě. Přebytek rozpočtu by neexistoval, kdyby neexistoval přebytek v bilanci s Evropskou unií. Ten je také historický a dosáhl 120 miliard. Bez něho by byl rozpočet ve schodku.

V ohledu eurodotací a bilance rozpočtu je Česká republika ve šťastném období. Příliv bruselských peněz má totiž své cykly. Když se rozjíždí sedmileté rozpočtové období, chvíli trvá, než se připraví projekty.

Pak naskočí a dlouho se jejich značná část musí hradit z národního rozpočtu. Teprve na konci evropského rozpočtového období začnou chodit ve větší míře také peníze z Bruselu. Pak nastává šťastná perioda. Evropská unie už jenom státu hradí jeho předchozí náklady.

Uměle vylepšená bilance

Mezitím začíná nové rozpočtové období, v našem případě období 2014-2020, a stát by měl začít investovat do nových projektů. Pokud se s projekty zpozdí, začnou se na jeho účtech hromadit peníze ještě z minulého období. To je současný případ České republiky.

Nakonec je to vidět i na tom, jak poklesly státní investice. Pouhých 47 miliard utracených státem za osm měsíců je nejméně od roku 2007, což je svého druhu také historický unikát. Vysvětluje, proč se v Česku tak nedaří stavebnictví.

Dalo by se doplnit, že bilanci napomáhá ještě zvýšení daní v dobách krize, které se už mělo dávno vrátit zpátky, a také vysoké daňové příjmy zajištěné ekonomickým růstem, kde kalí radost finančních úředníků pouze výběr daně z přidané hodnoty, který se proti loňsku zvýšil jen o dvě procenta, i když měl být po nasazení kontrolních hlášení výrazně vyšší.

Přesto lze pochopit toho, kdo se nechce postavit síle novinových titulků hlásajících osmdesátimiliardový přebytek. A zároveň není možné přejít ani fakt, že na účtech státu zmíněné peníze opravdu leží.

Česko jeden takový případ už zažilo. Ministr financí Miroslav Kalousek hlásil koncem roku 2008 schodek ve výši 19 miliard a také letos se dá předpokládat, že bude podobný. Dnes pomáhají evropské dotace, tehdy bilanci vylepšilo rozpouštění rozpočtových rezerv.

Uměle vylepšená bilance politiky ukolébala, že připravili rozpočet, který ignoroval nebezpečí probíhající finanční krize. Důsledkem byl dvousetmiliardový schodek v následujícím roce a nutnost tvrdě šetřit. Kdo nepřipomene tuto souvislost, neříká o současném rozpočtovém přebytku všechno.