Politika je umění možného, praví letitá definice, občas se to může pohnout až k umění nemožného, silná politická slova se vracejí svým autorům a minulost je dohání. Když vládní prohlášení zmínilo v kapitole o zahraniční politice odkaz bývalého prezidenta Václava Havla, znělo to přinejmenším neobvykle, vždyť v aktuální vládě je ODS a právě ona nenechávala na něm nikdy nit suchou.

Když nyní ministr spravedlnosti Pavel Blažek hájí nezávislost státních zástupců a navrhuje, aby jejich šéfové byli odvoláváni přísně jen na základně kárného řízení, zní to stejně nápadně. Byla to přece právě ODS, která přišla s termínem diktatura státních zástupců a nenechala pro změnu nit suchou na jejich vrchním vedoucím z Olomouce Ivo Ištvánovi.

Právě pod jeho dozorem proběhla kontroverzní policejní akce na Úřadu vlády v roce 2013, kde toho času sídlil předseda ODS a premiér Petr Nečas se svou milou, takto vedoucí tohoto ctihodného orgánu, která na něj měla, mírně řečeno, značný vliv. Událost přepsala politickou mapu a učinila z ODS na dlouhá léta marginální stranu.

Politickou reprezentaci mají určovat voliči, a ne policejní plukovníci a státní zástupci, znělo tehdy z ODS a Pavel Blažek už tehdy byl jejím místopředsedou a ministrem spravedlnosti. Tím se stal po oblíbeném Jiřím Pospíšilovi, který do funkce nejvyššího státního zástupce uvedl uznávaného Pavla Zemana a pak byl poněkud neprůhledně odvolán za údajná manažerská pochybení.

Sám Pavel Blažek byl vždy považován za osobnost ne zcela jednoznačnou – o tom vypovídá i jeho dost často připomínaná slavná brněnská přezdívka, kterou sám rád ironizuje, i když nakonec nebyl pravda za nic pravomocně odsouzen.

Zamýšlená novela obtížnější odvolatelnosti vedoucích státních zástupců má ale háček v tom, co Pavel Blažek navrhoval už tenkrát, aby totiž měli vymezené funkční období. Stejně tak mluvil o tom, že státní zástupci by měli nést odpovědnost za své případné chyby. Záhy nato navštívil Vrchní státní zastupitelství v Olomouci, a i když kritická slova mohla narážet spíše na adresu prověřovaného možného pochybení v kauze Stoka, mohlo by se zdát, že míří i obecněji.

Minulá vláda se stala terčem kritiky a masového občanského protestu pro podezření, že chce odvolat nejvyššího státního zástupce Pavla Zemana – to nakonec neučinila a on odešel sám s podobnou kritikou, kterou nepříliš upřesnil. Možná i proto ministryně spravedlnosti Marie Benešová souhlasila také s funkčním obdobím, které chtěla co nejvíce zkrátit, aby nebylo nutno nikoho odvolávat.

Jejím souputníkem se nyní vlastně stává i Pavel Blažek a zaplněnou Letnou tentokrát neriskuje. Funkcionář, s vymezeným funkční obdobím, může totiž stejně tak se stát náchylným k loajalitě příslušné vládní reprezentaci, která má v moci ho povolat i na ta další.

Univerzální recept asi neexistuje. Záleží spíše na politické kultuře. Ta ale v zemi, kde politikům každou chvíli hrozí nějaké vyšetřování a o dozorující státní zástupce se pak nebývale zajímají, očividně nebude moc vysoká.

Autor je komentátor Českého rozhlasu