Začnu osobním příkladem: Před 14 lety jsem po 47 letech práce šel do důchodu, dva roky k jeho vylepšení dokonce přesluhoval. Můj dlouhodobý průměrný měsíční příjem (tzv. osobní vyměřovací základ) byl na tu dobu velký: 45 134 Kč. Nevyseděl jsem si to v parlamentu; šestnáct let jsem jako kamenický dělník v úkolové mzdě makal v kamenolomu na liberecké žule. Důchod se mi po redukci počítal ne z výdělku 45 134 Kč, ale z částky jen 13 604 Kč (tzv. výpočtový základ) a činil rovných 12 738 Kč, tedy 28 % mého příjmu. Z výdělku se mi tak kvůli solidaritě s těmi, co vydělávali málo, „vypařilo“ skoro 32 000 Kč, přestože jsem i z nich do systému rovněž povinně platil. A ne málo.

Ministerstvo práce a sociálních věcí (MPSV) míní realizovat předvolební Zemanovy, Babišovy a Okamurovy sliby a dále snižovat při valorizaci penzí princip zásluhovosti. Ten je už ale drahně let na bodu mrazu, jak ukazuji na vlastním příkladu a ještě doložím na čerstvé letošní praxi:

Kdo půjde v roce 2018 do penze po 45 letech práce (čili pojištění) s hrubým průměrným měsíčním příjmem 10 000 korun, dočká se důchodu ve výši 9 450 Kč, kdo s příjmem 12 500 korun, dočká se důchodu 11 138 Kč, dlouhodobý výdělek 20 000 korun znamená důchod 12 800 Kč, příjem 30 000 korun garantuje penzi rovných 14 555 Kč…

Výše důchodu tak od těch skoro 95 % z nízkých výdělku strmě padá až někam pod 20 %. Solidarita jako hrom, doslova na hranici normálnosti, když lidé s výdělkem oscilujícím kolem minimální mzdy budou mít přiznanou penzi ve výši větší, než kdy vůbec viděli na své výplatní pásce. A za této situace míní MPSV (lépe MPSŽ – ministerstvo pro stejné žaludky) zásluhovost dále potlačit a dokonce prý „přisypávat“ všem penzistům stejně.

Považuji to za demotivující, za nespravedlivé, ba úchylné. Kroutím hlavou nad takovou babišovsko – okamurovsko – zemanovskou spravedlností.

Na nápravu ale něco čeká. Mezi důchodci novými a těmi starými roste propast, která vyžaduje řešení: senioři pobírající důchod deset (dvacet, třicet) let by se měli dočkat vyššího valorizačního procenta, aby se jejich pád dolů ve srovnání s jejich někdejšími pracovními kolegy – a nyní „novodůchodci“ – přinejmenším přibrzdil. To by bylo správné i spravedlivé.

Všem dvěma stům poslancům jsem poslal vysvětlující dopis, protože soudím, že solidarita se v naší republice dostatečně „vyřádila“ už při výpočtu penzí. Slouží ale hlavy našim zákonodárcům k přemýšlení? Uvidíme.

Jablonec nad Nisou