Jedním ze zásadních ekonomických témat je výše minimální mzdy. Netýká se jen lidí s nejnižšími příjmy, jak se někdy mylně domnívá laická veřejnost, ale jsou na ni navázány další věci. Premiér Andrej Babiš aktuálně sdělil, že vláda by měla příští rok zvýšit minimální měsíční mzdu o tisíc korun, tedy na 13 200 Kč. Následovaly předvídatelné reakce – podle odborů je navrhovaný růst o tisícikorunu neuspokojivý, dle zástupců zaměstnavatelů příliš vysoký, tedy rychlý.

Současná „minimálka“ se týká „jen“ okolo tří procent zaměstnanců. Někdo řekne tři procenta – vždyť to jsou desetitisíce lidí, to není zanedbatelné. Nicméně v reálné krajině zaměstnanosti je zmíněné procento ještě nižší, jelikož mezi citovaná tři procenta jsou počítána zaměstnání zejména ve službách, kde je obvyklý citelný přivýdělek bokem. A to přivýdělek nezdaněný a mnohdy i fakticky nezdanitelný – sem se řadí kupříkladu barmani, kuchařky nebo servírky.

Zmínění pracovníci formálně berou jakoby minimálku, ale výplatu si dorovnávají např. ve formě nezdaněného spropitného. Ledaskoho ze zástupců plnotučně zdaněných profesí to může zlobit, ale je to dlouhodobá, nejen českomoravská zvyklost. Asi netřeba rozebírat, že má-li pracovník delší čas peníze tzv. bokem, má to posléze negativní vliv na výši jeho starobního nebo invalidního důchodu. Na institut navyšování minimální mzdy mívají ekonomové a politici rozdílné pohledy. Lze zjednodušit, že ti pravicoví ji s různou mírou intenzity kritizují, ti levicoví ji zpravidla vychvalují. Objektivně vzato zmíněné zvýšení minimální mzdy není určitě všelék, ale není to ani nějaký makroekonomický belzebub, který sežere naše národní hospodářství.

Ve veřejném sektoru ji de facto nikdo nepobírá, takže zvyšování minimální mzdy nemá takřka vliv na veřejné rozpočty, jak zbytečně straší někteří politici. Naopak její zvýšení má vliv na výši plateb zdravotního pojištění za tzv. osoby bez zdanitelných příjmů (OBZP) – tedy těch, kdo nejsou zaměstnáni, legálně nepodnikají, nejsou OSVČ, studenty či důchodci.

OBZP musí ze zákona platit zdravotní pojištění za každý měsíc ve výši 13,5 procenta z minimální mzdy. Pokud by minimální mzda vzrostla o tisícovku, zvedla by se povinná částka odvodů na zdravotní pojištění OBZP o 135 Kč měsíčně.

Navyšování minimální mzdy spolu s nedostatkem zaměstnanců (máme nejnižší nezaměstnanost v Evropě) pozitivně zvyšuje tlak na celkovou úroveň mezd v Česku. Mzdy a platy u nás stále výrazně belhají za západní Evropou a to máme dvacet osm roků po sametové revoluci. Nelze se donekonečna vymlouvat na dědictví socialismu. Nerozumím tak našim politikům, kteří jeden týden říkají, že se musí vyplatit pracovat, a týden nato láteří na zvyšování minimální mzdy.

Podtrženo sečteno – pracovat se musí vyplatit v praxi, nejen ve volebních programech. Fyzická osoba na různých sociálních dávkách se nesmí mít lépe než ten, kdo pracuje. Byť z pohledu některých boháčů v sebepodřadnější profesi. Zvýšení minimální mzdy tedy vítám. Je to celospolečensky srozumitelný signál, že správné je chodit do práce, a ne být na dávkách.

Právo, 15.6.2018

Autor je právník a publicista

SuKolman.cz