Miloš Zeman, třetí prezident samostatné České republiky, navštívil poslaneckou sněmovnu. Přednesl zde projev, který předznamenává s mnohem větší jistotou jeho záměry na příští období. Zatím to byly jakési "rozcvičky", ať už projev při inauguraci nebo při návštěvě senátu. Co projev Zemana na půdě poslanecké sněmovny znamenal?

Kritika Karla Schwarzenberga – Zeman prokázal, že není schopen nadhledu ani ve vztahu k poraženému z prezidentské volby. Jízlivá exhibice, s jakou se obrátil ke klimbajícímu Karlu Schwarzenbergovi, to jen dokazuje. Do poražených soupeřů se nekope, pane prezidente!

Kritika vlády – Zeman viní současnou vládu z "nečinnosti". Rád by jí připsal i současnou recesi českého hospodářství. To ostatně souvisí s jeho vírou v moc vládních investic, které dle něho "nastartovávají" ekonomiku. Zde bych se přeci jenom pozastavil a dovolil si s panem prezidentem zásadně nesouhlasit. Je pravdou, že některé politické špičky, jako socialistický prezident Francie či americký prezident, ve své rétorice kladou důraz na "konec škrtů" a slibují "expanzivní hospodářskou politiku". Připomeňme si ale, že Francie stále neplní kritéria, která si EU kdysi dala, co se schodku rozpočtu týče. Francie nyní získala "více času" (dva roky), aby svůj státní rozpočet dala do souladu s maastrichtskými kritérii. To znamená, přeloženo do jasného ekonomického jazyka, že se zvýší míra zadlužení Francie. Oživení, které si od této "nové" politiky Francie slibuje, je však více než nejisté. Nezůstanou tedy po této politice zase jenom obří dluhy? Myslím si, že ano. Česká vláda ve velice nepříznivých makroekonomických podmínkách dokázala v uplynulých třech letech snížit deficit státního rozpočtu ke třem procentům. Je ostatně i připravena současné zlepšení státních financí vzít v úvahu a povzbudit českou ekonomiku. To, že je ale česká a konec konců i evropská ekonomika v zajetí menšího tempa růstu světové ekonomiky, však žádná sebelepší vládní politika nezmění.

Kritika opozice – Zeman vyjádřil souhlas s plány opozice na zvýšení korporátních daní a daňovou progresi u daně z příjmů osob, nicméně varoval před tím, aby takto získané prostředky opozice projedla formou zvýšení sociálních dávek. Opět se tedy vrátil ke své oblíbené tezi "expanzivní investiční politiky", která "vytváří pracovní místa". I tento Zemanův záměr je nutné komentovat. Vyšší korporátní daně samy o sobě žádnou zásadní pomocí pro státní rozpočet nejsou. Do značné míry jsou závislé na hospodářské politice samotných korporací. Pokud by snad česká levice skutečně vyšší sazbu korporátní daně i prosadila, každá korporace může vhodnými opatřeními (investicemi a dalšími uznatelnými náklady) dosáhnout takového základu pro výpočet korporátní daně, že státu nezaplatí ani o korunu víc. Pouze zvýšené daně z příjmů jsou z povahy věci (jsou vypočteny z hrubé či super hrubé mzdy zaměstnanců) jistou částí vyšších příjmů státního rozpočtu. Proto může levice počítat ve svých plánech jenom s těmito jistými příjmy. K tomu, aby byl efekt progresivního zdanění takový, aby "bylo co rozdělovat na sociálních dávkách", však rozhodně nestačí zvýšit daně osobám vydělávajícím více než 100 000 Kč měsíčně, ale víceméně začít někde u 30 000 Kč. Parazit Mládek to má již jistě dobře spočítané.

Prezident Zeman není rozhodně prezidentem stmelujícím. K tomu nemá dostatečnou osobnostní výbavu ani politickou zkušenost. Ve své rétorice vždycky rád používal expresivní bonmoty, často jízlivé až běda, a zůstává této své rétorice stále věren. Nikdy nebude laskavým a chápajícím. Na rozdíl od některých blogerů, kteří se "stydí za svého prezidenta", nejsem tak sebemrskačský. Do důsledku vzato, ony "stydící se osoby" by se spíše měly stydět za český národ, který Zemana do tak vysoké funkce zvolil. Jistým druhem útěchy může být to, že už má Zeman dva měsíce prezidentování za sebou.