Minářovo kladívko – na opozici, nebo na Babiše?

Mikuláš Minář oznámil koncem září svůj odchod z čela spolku Milion chvilek pro demokracii a záměr vstoupit přímo do politické arény, byť definitivně se prý hodlá rozhodnout až po krajských volbách. A pak nejspíše představit i konkrétnější obrysy svého projektu.

Z nitra středových a pravicových opozičních stran, jejichž voliči tvoří převážnou část příznivců Milionu chvilek, zazněla unisono odmítavá mravokárná reakce. „Pokud někdo vyzýval ke spojování stran a k tomu, abychom tímto způsobem porazili hnutí ANO, a pak přijde sám s iniciativou, která síly tříští, tak je to jenom těžko pochopitelné,“ sdělila Novinkám předsedkyně TOP 09 Markéta Pekarová Adamová, jež rovněž poukázala na různé koalice ucházející se o přízeň voličů v nadcházejících krajských volbách. Podobně se vyjádřil předseda lidovců Marián Jurečka, Pirátů Ivan Bartoš i šéf STANu Vít Rakušan. Předseda ODS Petr Fiala konstatoval, že radost z Minářova kroku má leda Andrej Babiš.

Z výroků opozičních stranických předsedů by ale mohl mít radost každý politolog, neboť potvrzují teorii „kartelové strany“ Richarda Katze a Petera Maira. Etablované politické strany podle nich vytvářejí kartel, jakési tiché spiklenectví profesionálních politiků všech barev a odstínů: navenek sice hrají své role, avšak ve skutečnosti je spojuje hlavně zájem na dobrém živobytí vlastní stranické „firmy“, které je zajišťováno především příspěvky ze státního rozpočtu. Každý nový subjekt v systému (parlamentu) znamená potenciální konkurenci, neboť podíl z koláče státní dotace je najednou pro každou ze stávajících (zavedených) stran menší. Proto zavedené strany projevují tendenci omezovat konkurenci na trhu.

O jeden „hladový krk“ více

Mikuláš Minář tvrdí, že hodlá získávat příznivce hlavně mezi voliči ANO či mezi nevoliči. Což ovšem představitelé opozičních stran hodlají už léta také, avšak reálné výsledky jejich odhodlání zatím nepřineslo. Proto se důvodně obávají, že hlavní organizátor mohutných letenských demonstrací nakonec dopadne podobně jako oni, ovšem na stejnou a poměrně úzkou výseč koláče volebního trhu tu bude o jeden „hladový krk“ více.

Expředsedovi Milionu chvilek pro demokracii ale rozhodně nelze upřít cílevědomost a konzistentnost v uvažování. Kromě kritiky Andreje Babiše si jeho spolek vytkl za cíl též přimět stávající opozici k těsnější integraci a k předložení takových programů (vizí), které by oslovily širší skupinu voličů než dnes. Avšak opoziční preference se ve volebních modelech sociologických agentur příliš nehýbou, respektive se pouze sem tam přelévají mezi sebou, leč součet zůstává zhruba stejný. A na jednoznačnou porážku hnutí ANO či vůbec aktuální mocenské konstelace nestačí. Minář proto v minulosti opozičním stranám adresoval nejeden kritický výrok. A pokud je nedokázal „dokopat“ k tomu, aby, jak se vyjádřil koncem loňského roku, „nám voličům daly takovou nabídku, co se neodmítá“, vlastně mu nezbývá nic jiného, než aby se o něco podobného pokusil sám.

I kdyby totiž, jak řekl Deníku N, „vznikly (volební) koalice parlamentních stran, nezmění to volební matematiku a dynamiku natolik, aby to stačilo na sestavení vlády bez Andreje Babiše“. Pokud tedy jím dosud vynaložená energie nemá přijít vniveč, musí dle Mináře vzniknout nové hnutí s potenciálem oslovit i voliče současných vládních stran, popřípadě dosavadní nevoliče. Má jistě pravdu. Potíž spočívá v tom, že zatím pouze teoretickou. A on sám není zrovna nejvhodnější typ na oslovení voličů aktuálního vládního tábora, často seniorů.

Což si asi uvědomuje, a hodlá tudíž poskládat „vějíř osobností, které za sebou mají úspěch. Ať už z byznysu, akademické sféry, nebo politiky.“ Zde si nelze nerýpnout, že student Minář vzorně opsal recept Andreje Babiše z roku 2013. A přes veškerou snahu nakonec jeho sestava nejspíše stejně osloví nikoliv prošedivělého voliče ANO ze zapadlé vísky, ale opět jen část příznivců současné opozice, přesvědčených, že Minářovo „kladivo na Babiše“ je správné podpořit.

Potřeba záchrany národa

Kdo ví, kam se posuneme za rok. Patrně či snad do doby pocovidové. Voliče bude hodně zajímat především řešení ekonomických dopadů pandemie, transformace odvětví ekonomiky, která nemohou ve stávající podobě a rozsahu přežít. V tomto ohledu zatím Mikuláš Minář mnoho nenabízel. A krizová doba má též jeden důležitý, byť zatím příliš nezmiňovaný aspekt: usnadňuje navázání koalice s hnutím ANO i jeho dosavadním nesmiřitelným kritikům, poněvadž půjde před voliči hezky zdůvodnit odkazem na potřebu záchrany národa před zlým virem a důsledky jeho řádění. A mnozí opoziční předáci už možná dávno pochopili, že to nakonec asi bude daleko snazší řešení než se pachtit s poněkud neforemnými bloky dle hesla „všichni proti Babišovi“. Pak Mikuláš Minář spláče nad výdělkem, i kdyby jeho listina hnutí ANO o část voličů obrala.

Autor je politolog

LN, 30.9.2020