Milan Štěch končí jako předseda Českomoravské konfederace odborových svazů. V novodobých dějinách jsme odborům legislativně dovolili tolik, že se stal jedním z nejmocnějších lidí v zemi.

Jak víte, tenký led miluju. Chodit po třiceticentimetrovém totiž umí každý. Svůj názor na novodobé odbory jsem ještě nepředstavil, a tak je, díky odchodu Milana Štěcha, ideální příležitost. Myslím si totiž, že novodobé odbory především:

1) jsou vlivovou levicovou politickou sílou
2) používají zákeřné metody
3) navazují z dob svého vzniku na metody italské mafie
4) zneužívají výrobní prostředky, pracovní čas a majetek těch, kteří jejich členům dávají práci
5) potírají základní principy férové soutěživosti, tedy té vlastnosti, která umožňuje lidskému druhu vývoj a poznání, a činí z jedinců obyčejný průměr

Pokud by odborům šlo skutečně jen o hlídání zájmu pracujících, nechaly by politiku stranou a zabývaly by se výhradně zákoníkem práce (podle mě špatným a složitým, znemožňujícím oběma stranám reagovat pružně na vývoj situace na trhu) a jeho naplňováním. Jenže ono to tak není. Milan Štěch je primárně členem ČSSD a její senátor. Jeden z nejdéle sloužících. Jsem přesvědčen, že se pohybuje celou dobu v bezprecedentním střetu zájmů, když sedí na dvou těchto židlích. Člověk by usuzoval, že výkon mandátu senátora je náročný a zabere jednomu standardní pracovní čas. Též by usuzoval, že pracovní výkon předsedy Českomoravské konfederace odborových svazů je výkonem (mimochodem štědře placeným zaměstnanci, kteří odvádějí do odborů své příspěvky) na plný pracovní úvazek. Chyba. Milan Štěch, stejně jako řada dalších vysokých představitelů ČSSD, stíhá několik plných nasazení najednou.

A proč ten nadpis? No ona totiž není bez zajímavosti ani skutečnost, na základě jakých historických souvislostí odbory ve světě vznikaly. Nezapomínejme, že odbory v podnicích byly zakládány účelově jako nástroj mafie k vydírání majitelů podniků, že díky vyhrožování či konáním stávek si mafie přišla na obrovské peníze a že v řadě případů i umírali lidé, když nebyli ochotni se podvolit. Místo nich si pak do orgánů podniků prosadila mafie skrze odborové organizace své lidi. „Významným nástrojem mafie se staly dělnické odbory, prostřednictvím jejichž zkorumpovaných předáků ovlivňovala ekonomický chod země,“ píše ve své knize Mezinárodní organizovaný zločin v Čechách vědecký pracovník Ústavu mezinárodních vztahů Miroslav Nožina.

Dnes se, stejně jako vše kolem ideologií multikulturalismu a egologismu, odbory snaží vystupovat v límečcích a v rukavičkách a již nerozbíjejí výrobní prostředky svých chlebodárců. Přesto mají jejich postupy stejné cíle – získat peníze pro svou činnost, ovlivňovat ekonomický chod země a zejména u nás a v EU se svou, bohužel legitimní, silou podílet svými požadavky na prohlubování deficitu státního rozpočtu s cílem získat peníze pro určitou skupinu lidí na úkor našich dětí. Paradoxně i dětí svých členů. Jenže to těm s čepicí, vlajkou, klobásou a pivem „zdarma“ (co si předem předplatili svými příspěvky) na náměstí, při koukání na hodinky a hodnocení „kdy už bude konec“, aby mohli zaběhnout do obchoďáku při výletu do Prahy, nedochází…

K výše uvedenému jsem také přesvědčen, že světové socialistické odbory mohou ruku v ruce se špatnými rozhodnutími některých manažerů podniků za současnou světovou hospodářkosu krizi. No do háje, co je to za logiku, aby v době, kdy je snižující se poptávka po produkci výrobce, obhajovaly odbory stejnou úroveň zaměstnanosti a pokud možno zvyšující se platy?!

V České republice pak jsou odbory zneužívány k prosazování cílů ČSSD. Vzhledem ke skutečnosti, že za politikou v naší zemi stojí zájem o ovládnutí obrovského množství peněz, považuji spolupráci ČSSD, Štěcha a odborů za typickou metodu mafie z doby, kdy odbory vznikaly.

Autor je členem Republikového předsednictva Strany svobodných občanů

Převzato z FrantisekMatejka.cz se souhlasem autora