ODS a jejího současného předáka jsem nikdy nemusel. Po krajských volbách bych vlastně měl být spokojen, ale nejsem. Sleduji povolební diskuze v televizi i blogy a nevidím u pravice schopnost se poučit.

Třeba ta televizní debata šéfů parlamentních stran. Nechme stranou Jiřího Čunka. Smysl jeho promluv by nedokázal rozšifrovat ani Alan Turing, snad nejpřiléhavější charakteristika toku jeho řeči je politické dada. Ve studiu se zcela nepokrytě bavili všichni přítomní a ani moderátor jej nepřerušoval, nemělo to cenu. Nakonec bylo zřejmé, že výstupem má být klasické lidovecké: „neříkáme tak ani tak, ale na naše slova dojde“.

Usměvavá blazeovanost, do které se obvykle stylizuje předseda SZ, byla tentokrát v ostrém nepoměru k dosaženým výsledkům. Celá řada úplných úletů typu pochvaly práce strany v krajích napovídala, že je ve skutečnosti naprosto vyvedený z konceptu. Bursík nakonec trochu ztratil nervy a ke konci debaty se pokusil o jakousi jízlivost. Byl promptně umlčen. Není divu. Jako doktor House se můžete chovat jen tehdy, máte-li výsledky jako on. Ani pak to není právě košer, ale jestliže je známo, že vám každý druhý pacient exne…

Nejlepší výkon z lídrů vládní koalice (a možná vůbec) podal, bůh mě zatrať, Mirek Topolánek. Prokázal jistou pokoru. Byl občas schopen účinného protiargumentu, zapojil pozitivně i emoce a celkově působil proti panákovitému Bursíkovi lidsky. Odpustil si tentokrát urážky a aroganci. Smůla ODS spočívá v tom, že mu tato poloha obvykle dlouho nevydrží.

Poutavě vystupoval Vojtěch Filip. Automaticky sám sebe zařadil k vítězům, ačkoliv výsledky jeho strany pražádným sukcesem nebyly a ani o ty se on sám nijak zvlášť nezasloužil. Komunisté se jednoduše „svezli“ se socialisty, těžili z jejich kampaně a jimi přilákaných voličů. Bude jedině spravedlivé, když jim v krajích budou dělat podržtašky.

Jiří Paroubek byl popelavě šedý, nesoustředěný, často se přeříkával a snažil se krotit svou útočnost. Jemu se ovšem nelze divit. Opravdu si ten úspěch tvrdě odpracoval a v posledních dnech jeho pracovní i nervové vypětí muselo být enormní. Do těchto voleb vsadil doslova vše, celou svoji budoucnost. Nenechal si ani nejmenší rezervu a stále opakoval, že ČSSD jasně zvítězí. V naší politice jev málokdy vídaný a bez ohledu na osobní orientaci hodný ocenění.

Jedna věc mu ovšem musela udělat vyslovenou radost. Při hledání příčin porážky nakonec koaliční lídři přisvědčili mínění Martina Bursíka, že téma zdravotnictví bylo špatně „zkomunikováno“. Nuže, jestliže, milá pravice, budeš při pátrání po příčinách neúspěchu pokračovat tímto směrem, po těžké porážce v krajských volbách, v parlamentních tě čeká naprostá katastrofa. Ne, že by zdravotnictví bylo „komunikováno“ (děsivý newspeak!) schopně a poněvadž nepochybně bylo prohrávajícím tématem, šéf PR tohoto resortu, p. Cikrt by měl dostat vteřinového padáka. Souhlasím s Ondřejem Neffem, tady není o čem hovořit.Ale příčina hlavní? Nebo dokonce jediná? Ani náhodou!

Shodou okolností jsem se ondy proklikal na stránku právě pana Cikrta. Zrovna si na ní vyřizoval účty s kandidátem na senátora, MUDr. Schwarzem. Kandidátem své vlastní strany, což je další z podivností těchto voleb, ale toto neřeším. Nejde mi ani o meritum konfliktu, kdo chce, může si to najít. Mimoděk totiž pan Cikrt vyjevil genezi vzniku zákona, jenž byl příčinou pře. Nejprve vznikl návrh zákona, potom o jeho zásadách proběhla billboardová kampaň a protože se ozvali zákonem dotčení pracovníci, teď probíhá odborná oponentura. Tak tady je špatně úplně všechno! A nejvíc mě dorazila ta billboardová kampaň. Buďto vyházelo ministerstvo statisíce z kapes daňových poplatníků na kampaň o zákoně, který se bude ještě měnit, nebo nic ve skutečnosti už upravovat nechce a „odborná oponentura“ je jenom předhozená kost. Nehledě k tomu, že alespoň obecná shoda na zásadách se měla budovat jako úplně první krok. Takto se znechucují celé skupiny odborníků. Těžko se divit, že je ministerstvo, kromě lékárníků, v permanentní válce s kdekým. Celý obraz ještě vylepšuje osočování každého, kdo s čímkoliv nesouhlasí jako odpůrce reforem. Milá pravice, máš-li mezi svými ideology a politology takové, kteří tvrdí, že stačí jenom vylepit víc billboardů, vykopni je! Nejsou ti k užitku.

A internetové diskuze? Také pěkná sbírka nesmyslů. Tak například: „volič se nechal zkorumpovat“, popřípadě:„volič prodal svůj hlas za 30 stříbrných“. Ale kuš! Volič prostě jenom hájil svůj zájem. Ironicky bych řekl, že volič byl jediný, kdo se choval pravicově, von Hayek by jej musil pochválit. Poplatky jsou neoblíbené nejen u pacientů, ale i u lékařů, především obvoďáků. Navíc volič nechápe, proč si má znovu platit něco, co si už jednou zaplatil v pojištění (vlastně dani). Některé situace, které vznikají, jsou navíc ponižující: „Nesvíjejte se mi tady a běžte si nejdřív rozměnit.“ Milá pravice, trpí-li někteří tví ideologové optimistickým přesvědčením, že, řečeno s klasikem, co volič levice, to blbec, vykopni je! Nejsou ti k užitku.

Jiný příklad: „Proti ODS přišli volit pobírači dávek ve strachu, že o ně přijdou.“ Odhlédněme od toho, že je tento názor interpretován daleko expresivnějšími výrazy, z nichž lůza je ještě nejmírnější. Jen letmý pohled na výsledky voleb odhalí slaboduchost takového názoru. V regionech s největším výskytem sociálně deprivovaných osob byla volební účast naopak nejslabší. Vysoká byla naproti tomu tam, kde nezaměstnanost je mizivá, např. střední Čechy a Pardubicko. Bydlím v Ústeckém kraji a pozitivně vím, že tito lidé volit prakticky vůbec nechodí. Ani do parlamentu, natož pak do krajů. Pamatuji na jednu akci KDU-ČSL před parlamentními volbami. Chtěla otevřít rezervoár voličských hlasů a sezvala mítink s těmito občany. Poseděli, darovaného pivka popili, páreček od pořadatelů slupli, ba i řečníkovi zatleskali, dětem vynadali, že jim berou cigarety, na video se natočit nechali (při rozboru pak policie identifikovala v sále čtyři celostátně hledané osoby) a svůj hlas přislíbili. Do volební místnosti se za čtrnáct dnů nedostavil ani jeden jediný. Milá pravice, budou-li tě tví ideologové přesvědčovat, že ČSSD volí strach ze snížení dávek, vykopni je! Nejsou ti k užitku.

A další kouzelný blábol: „Na vině je neočekávaně vysoká volební účast, absolutně získala ODS stejně hlasů jako minule.“ Tuším, že to prostomyslně plácl i Topolánek. Vždyť v tom to právě vězí. Proč ODS z nově příchozích voličů podle této úvahy neoslovila vůbec nikoho?! V parlamentních volbách přijde ještě o 15 – 20% voličů víc. Už víš, milá pravice, proč mluvím o budoucí katastrofě? Milá pravice, mají-li tví ideologové představu, že stačí 10% voličů odehnat a bude zase dobře, vykopni je! Nejsou ti k užitku.

Ještě hlas naděje: „Paroubka teď dotlačíme ke spolupráci s komunisty a to mu zlomí vaz.“ Přece je zřejmé, že voliči odevzdávající svůj hlas ČSSD věděli, že taková koalice může vzniknout, ba že je pravděpodobná. Bylo jim to fuk. A proč? Protože nikdo soudný neuvěří, že nám hrozí nějaký komunistický převrat. Chybí k tomu absolutně mezinárodní podmínky. Mnozí znají komunistické zastupitele z komunální politiky a vědí, že se chovají stejně jako zastupitelé standardních stran. Někdo schopněji, někdo méně. Komunisté nám hrozí ještě stokrát méně než severokorejské rakety a ty nám nehrozí vůbec. Co „hrozí“, je poznání, že komunisté budou normální krajští funkcionáři bez kouzelných receptů, zato se svým dílem afér a podezření. Jako za Mitteranda ve Francii vyprchá iluze některých, že KSČM je strana, která „ví, jak na to“. A to bude jen dobře. Antikomunismus už dávno nezabírá a když, tak jenom na ty, kteří by levici stejně nikdy nevolili. Je to jen nesmyslné přesvědčování přesvědčených. Milá pravice, rajtuje-li některý z tvých ideologů kobylu a nevšímá si, že mu už dávno pošla, vykopni ho! Není ti k užitku.

Nalijme si čistého vína. Ten volič, který ti, milá pravice uštědřil ťafku, nebyl ani hloupý, ani neinformovaný, ani nezaměstnaný a dokonce ani naivní stran komunistů. Byl to klasický příslušník střední třídy - lékař, učitel, živnostník, střední manažer, úředník, umělec. Jen si vzpomeň na nesmyslnou válku ministra Julínka s lékařskou komorou, na trapnou tahanici na pražském magistrátu o dotování divadel, na daňové zákony, které zvýraznily pozici středně příjmových skupin jako onoho příslovečného „daňového soumara“. Milá pravice, je-li mezi tvými ideology někdo, kdo tě upozorní, že do budoucna se můžeš opřít jen o střední třídu, jen ta je dostatečně početná, aby ti po vyprchání antikomunismu zajistila pozici všelidové strany. Jestli tě někdo upozorní, že, drsně řečeno, bankéře a velkopodnikatele opečovávat nemusíš, stejně nikoho jiného volit nebudou. I pod chřtánem je trochu můžeš podusit, však z nich příspěvky stejně vypadnou. A jako voličů je jich stejně málo. Dává-li ti někdo tyto nepříjemné, ale racionální rady, milá pravice, toho si važ. Ten je ti skutečně užitečný.

A proč ti to říkám jako osoba spíš středolevá? Protože rozumnou pravicovou alternativu potřebujeme. Jako korektiv, jako odlišný pohled na společnost, jako nutnou konkurenci, jako školu talentů. Zatím tví koryfejové dělají vše k tvému umenšení.