Středeční vládní hlasování o kvótách pro přerozdělování uprchlíků skončilo podle očekávání nesouhlasně. Jiný pohled prezentoval jen ministr spravedlnosti Pelikán, který však patří k nejméně nápadným členům kabinetu a k migraci se vyjadřuje jen velmi málo.

Kvóty, na kterých se řada politických stran rozhodla prezentovat svoje pronárodní cítění, jsou ale pouze dílčí a spíše symbolickou záležitostí. Tvrdší oříšek je zvládnout záplavu lidí utíkajících před konflikty a bídou a zároveň rozptýlit obavy veřejnosti, že dojde k jejímu bezpečnostnímu, sociálnímu či kulturnímu ohrožení.

Naštěstí se zdá, že tuzemské partaje začaly přemýšlet a dohromady skládat své postoje. Tomio Okamura se účastní protiislámských demonstrací se šibenicemi, Úsvit – Národní koalice se zase spojil s docentem Konvičkou a hlásají „nulovou toleranci“ islámu.

Proti tomuto proudu se pokouší plavat TOP 09. Její předseda říká: „Jdeme do toho odvážně a s úsměvem a vítáme lidi, kteří u nás chtějí být.“ Nepochybuji, že to Karel Schwarzenberg myslí upřímně, ale jeho výrok přesto vyznívá křečovitě a odtrženě od politické reality. On nakonec celý postoj TOP 09 připomíná spíš jedno velké „ano, ale“. Jako kdyby si strana nechávala otevřená zadní vrátka. O to víc jí držme palce, aby nevyměkla a dál si stála za hodnotami solidarity a lidskosti, od nichž odvíjí povinnost pomáhat bližním.

Podobný, humanisticky podložený je postoj křesťanských demokratů. Jejich špičky si nepotrpí na okázalost a k otázkám, jako jsou kvóty, se staví pragmaticky, ovšem zároveň se nejhlasitěji ozývají proti fašizujícím a populistickým tendencím.

Z populismu již ostatně stihly obvinit i Andreje Babiše. Jeho hnutí ANO působí rozpolceně. Europoslanec Telička se vymezuje proti xenofobii a radikalismu ve veřejné debatě a uvažuje o přesměrování toku evropských peněz, které nyní nejvíc potřebují státy na jihovýchodní hranici. Andrej Babiš ale dává před pinzetou přednost kladivu. Na stráž by pohnal armády NATO a uprchlíky do Evropy nepouštěl. Většina z nich podle něj stejně migruje za evropskými sociálními systémy. Babiš požaduje řešení od stolu, za který by zasedly Spojené státy, Evropa, Rusko, Čína i Saúdská Arábie. Potvrzuje se, že hnutí ANO osciluje mezi snahou problém řešit a touhou nahánět znejistělé voliče na jednoduché recepty.

Komunisté, jak je jejich zvykem, šetří slovy. Ohradili se pouze proti domnělému bruselskému diktátu.

U ODS však málomluvnost překvapuje. Mnozí ji přitom podezřívali, že bude držet krok s Václavem Klausem nebo dokonce Martinem Konvičkou.

V sobotu svůj přístup zesumarizovala i sociální demokracie. Hlásí se ke spolupráci, solidaritě a hájí jak Evropskou unii, tak schengenský prostor. Volá po jednotných pravidlech i evropském seznamu bezpečných zemí původu. Uprchlíkům, kteří v naší zemi získají azyl, je nutno poskytnout podporu směřující k co nejlepší integraci, včetně vzdělávání, výuky jazyka, pomoci při zajištění práce a bydlení. Mimo Evropu by měla putovat rozvojová pomoc a rozvrácené země by měly být stabilizovány. ČSSD vyzává i k boji proti pašerákům lidí.

Od kritiků oranžových se však ozvalo, že jsou příliš obecní a že rada „soustředit se na podstatu problému migrace, ne pouze na její následky“ připomíná lékaře, který pacientovi s rakovinou doporučuje neřešit následky, ale příčiny, tedy padesát let kouření.

I tak je ale dobře, že se zdejší strany začaly v krizi orientovat. Jak říká vicepremiér Bělobrádek, je zásadní, „abychom si zachovali liberální demokracii, svobodu a bezpečí. K tomu je třeba nikoli rezignovat na demokratické hodnoty a lidská práva, ale tvrdě dodržovat zákon.“

A premiér Sobotka dodává: „Tuhle krizi nemůže vyřešit Česká republika, tuhle krizi musíme vyřešit společně v Evropské unii.“ Jak vidno, obecný rámec vládní politici zvládají. Teď už jde jen o to navrhovat a prosazovat konkrétní efektivní kroky.