Neviditelný pes

POLITIKA: Michálek míří do Senátu

2.8.2012

Senát by měl tvořit radu moudrých, kteří budou dohlížet na kvalitu legislativního procesu. Proto je nutné, aby do něj lidé volili přímo v jednomandátových obvodech. Zhruba tímto způsobem argumentovali obhájci vytvoření horní parlamentní komory. Praxe ukázala, že představy se mohou lišit od skutečnosti.

Jednak Senát hned několikrát rezignoval na svoji roli pojistky proti legislativním chybám či přímo nepravostem. Konkrétně tím, že opakovaně souhlasil s účelovou změnou ústavy. To v případě, kdy si politici hodlali usnadnit cestu k rozpuštění sněmovny a k vypsání předčasných voleb. Podruhé už tento přístup tvrdě narazil u Ústavního soudu.

Rovněž složení horní parlamentní komory nedopovídá původním představám. V křeslech senátorů většinou sedí lidé, kteří mandát získali hlavně kvůli příslušnosti ke konkrétní politické straně. Ostatně většině občanů by činilo problémy, kdyby měli vyjmenovat alespoň deset senátorů. Pochopitelně v horní parlamentní komoře zasedají výrazné osobnosti, není jich ale tolik, kolik se předpokládalo. Byť dvoukolový většinový systém k takovémuto výběru vybízí, často hraje roli při rozhodování o tom, koho podpořit, jeho stranická příslušnost. V devadesátých letech minulého století nebylo proto překvapením, že v Senátu dominovali občanští demokraté. V současné době mají podle očekávání převahu demokraté tentokrát sociální.

Navíc i tzv. nezávislé osobnosti často hledají zázemí u zavedených politických stran. Tak například bývalá ústavní soudkyně Eliška Wagnerová se pokusí získat senátorské křeslo s podporou zelených. Herec Ladislav Župani zamíří do boje o Senát jako kandidát občanských demokratů. Pochopitelně podobných příkladů by se dalo vyjmenovat více. Patří k nim i bývalý šéf Státního fondu životního prostředí Libor Michálek. Ten se pokusí do horní parlamentní komory proniknout s pomocí lidovců, zelených a České pirátské strany. Bude mít za sebou poněkud zvláštní mix tvořený křesťansky založenou stranou, která v tomto případě navázala poněkud zvláštní spolupráci s piráty.

Zároveň bude Michálek usilovat o mandát v Praze. Tedy v místě, kde se v minulosti dařilo především občanským demokratům a kde v posledních krajských volbách výrazně zabodovala TOP 09. Michálkova kandidatura tak může být zajímavým testem, nakolik může být boj proti korupci nosným tématem v senátních volbách a zda bude stačit v souboji s ostatními kandidáty, kteří se budou moci opřít o podporu v hlavním městě dosud úspěšných politických stran.

Navíc aféru, která učinila Michálka veřejně známým, už překryla celá řada jiných. Proto připomínám, že bývalý šéf Státního fondu životního prostředí zdokumentoval aktivitu Martina Knetiga, který tehdy působil jako poradce ministra životního prostředí Pavla Drobila. Knetig byl podezřelý z nepřímého úplatkářství. Toho se měl dopustit tím, že se snažil přimět v té době ředitele Státního fondu životního prostředí Libora Michálka, aby zmanipuloval zadávání některých veřejných zakázek.

Zároveň na Michálka naléhal, aby do určitých postů jmenoval lidi, jejichž hlavní předností byly vazby na politiky nebo konkrétní strany. Dosazení takovýchto úředníků mohlo usnadňovat tok peněz do nejrůznějších černých fondů, ze kterých mohl být financován provoz partají, nebo politická kariéra některých jedinců. Alespoň takovýto dojem může člověk nabýt, poslechne-li si tajně pořízenou zvukovou nahrávku.

Jejím autorem je právě Libor Michálek. Ten se na Knetigovy aktivity pokoušel neúspěšně upozornit ministra životního prostředí Pavla Drobila. Neuspěl rovněž u premiéra a tehdejší ministr vnitra ho odkázal na investigativní novináře. Zkrátka politikům se nechtělo přispět k rozkrytí podivných praktik kolem veřejných zakázek. Michálek byl za svoji aktivitu "odměněn" tím, že o post ředitel přišel. Chtěl se zúčastnit nového výběrového řízení na šéfa Státního fondu životního prostředí, to však nebylo vypsáno.

Nyní by za svůj postoj mohl být skutečně odměněn ziskem křesla senátora. Zda tomu tak bude, o tom rozhodnou voliči na podzim letošního roku.

Vysíláno na ČRo 6, publikováno na www.rozhlas.cz/cro6



zpět na článek