Další nesmysl ze socialistické dílny!

Minulý týden jsme rozdali dětem vysvědčení a maturanti už začínají stříhat metr k blížící se zkoušce z dospělosti. Máme tady však díky „prozřetelnosti“ našich vládních ochránců další zástupy „nedospělých“ jedinců, kteří si nově musí nechat svou způsobilost potvrdit.

Ano, od 1. ledna 2016 totiž vstoupila v platnost novela zákona, podle které musí mít všichni strážníci městské policie maturitu! Jeden papír potvrzující povinně znalost našich literárních velikánů je tak trestuhodně stavěn výše, než léta praxe a nepřeberné zkušenosti. Kvůli jednomu „papíru“ přijdou o svá místa neprozřetelným nařízením shora schopní městští strážníci, za které nelze najít adekvátní náhradu. Něco podobného se děje i ve školství, kde si musí učitelky s desítkami let praxe dodělávat zákonem vybrané vzdělání. Také tehdy byli naši „konatelé dobra“ vedeni bohulibým záměrem zajistit nám všem blaho na Zemi.

Nemám samozřejmě nic proti vzdělání, ostatně sám jsem vystudoval vysokou školu. Nerozumím ovšem tomu, proč by zrovna městský strážník, který musí hlavně chodit v terénu, znát místní poměry a být psychicky odolný, měl mít povinně maturitu. V jakém směru se tím zlepší služba veřejnosti? V čem konkrétně se zvýší kvalifikace samotného strážníka, pokud se naučí nazpaměť desítky maturitních otázek s problematikou bezpečnosti absolutně nesouvisejících? Novela totiž ani konkrétně neuvádí, v jakém oboru by si měli strážnici maturitu dodělat. Je to vlastně jedno, hlavně když bude mít ten „papír“!

U městských strážníků přece vůbec nejde o to, kolik titulů získali a jak pilní to byli studenti. Stejně tak není důležité, za kolik sekund zaběhnou na oválu sto metrů. Odbornost kvalitního strážníka spočívá v něčem naprosto jiném. Jde v prvé řadě o to, aby se dokázal dobře orientovat ve svém rajónu, znal se s místními lidmi a dokázal účinně předcházet konfliktům. Lidé by v něm měli vidět někoho, kdo jim rozumí a na koho se mohou v nečekaných situacích plně spolehnout, kdo je jejich soused a žije tady s nimi. Dobrý strážník musí vzbuzovat respekt a zároveň také důvěru.

V současné době se tento problém týká po celé České republice několika set městských strážníků. Všichni přitom dobře víme, že na tyto pozice se zrovna nehrnou zástupy uchazečů. Každý šéf dané městské policie vám řekne, že získat dnes kvalitního městského strážníka je nadmíru obtížná záležitost. Místo serióznosti, spolehlivosti a znalosti daného místa rozhodují hlavně výkonnostní testy a maturita. Pokud budou muset navíc někteří z těch stávajících a zkušených opustit svá místa, městské policii jako celku hrozí fakticky kolaps.

Troufám si tvrdit, že v případě novely zákona o městské policii se skutečnými kvalifikačními předpoklady strážníků nikdo nezabýval. Nedovedu si představit, k čemu nám na Praze 4 budou mladí, silní a sportovně založení strážníci s maturitou, kteří přišli odněkud venkova za vidinou bytu a místa v Praze. Bude jim trvat dlouhé měsíce a roky, než se dokážou sžít s novým místem, ale to už v roli strážníků nebudou, protože půjdou jinam, minimálně z důvodu, že třeba už nesplní výkonnostní testy. Naopak vhodné kandidáty, znající dané místo, kteří by i s ohledem na svůj věk a známost měli patřičnou úctu a vážili si daného místa, budou odmítnuti už na prahu dveří kvůli absenci maturitního vysvědčení nebo ploužení po běžeckém oválu.

Zákony bychom měli vytvářet s rozumem a přihlédnutím k realitě, ale místo toho většina z nich vzniká tzv. od stolu, amatérským sociálním inženýrstvím s nulovým vědomím toho, co to přinese v každodenním životě občanů této země.

Autor je radní pro školství za ODS, Praha 4