Poslední události kolem stálice zájmů naší mediální scény, tedy prezidenta Miloše Zemana, a také výroční dvacátá návštěva Angely Merkelové v Moskvě v roli kancléřky spojeného Německa mi dodaly mnoho námětů k zamyšlení.

Co by – kdyby. Kdyby se nestalo to, co se stalo. Román Aleny Mornštajnové „Listopád“ byl poslední kapkou. Paní Mornštajnová v knize popisuje fiktivní budoucnost, kdy v listopadu 1989 zvítězili stalinističtí komunisté a jaký strašný osud nás pak potkal.

Mám rád různé sci-fi knihy a knihy o alternativní historii bývají zajímavé a dávají možnost podívat se na skutečnost z jiných úhlů. Někdy je ovšem ta moderní „alternativa historie“ pro mne nestravitelná. Proto jsem nesnášel seriál „Táto, povídej“ anebo dnešní „První republika“.

Ale když může fantazírovat spisovatelka Mornštajnová, co bych nemohl já? A když „alternativní svět“, tak u mě aspoň trošku reálný. Po listopadu 1989 zde nebyla ani nulová naděje na vytvoření stalinistické diktatury. Sověti už toho měli také plné zuby a nadšení pro boj za „tábor míru a socialismu“ bylo ještě menší než dneska nadšení pro Afghánistán. Václav Havel vyhrál revoluci, ale hned první skutečné volby v roce 1992 Havlova strana „Občanské hnutí“ giganticky projela. Pokus o vytvoření „nové levicové nezávislé cesty“ ztroskotal na Václavu Klausovi. A mezitím se sjednotilo Německo.

Ale řekněme, že by - alternativně - nakonec vyhráli progresivní soudruzi jako Valtr Komárek a z Itálie se navrátivší disident Jiří Pelikán. Soudruh Marián Čalfa by sice jako ve skutečnosti vedl jako loutku Václava Havla ve věcech řízení státu, ale ten by se následně vrátil k umění. A prezidentem by se posléze stal Alexander Dubček. Jak by to asi vypadalo u nás v roce 2021? ČSFR by se možná změnila na Českou a Slovenskou konfederaci podle návrhu Petra Pitharta a se souhlasem Jána Čarnogurského za Slováky. Obě země by se úspěšně, se souhlasem Západu, pokusily politicky stát novým Finskem. Tedy demokratickými státy pod dozorem Ruska. SSSR by se změnil na „Соединенные штаты востока (Россия)“, Spojené státy východu (Ruska), kde by vládl prezident Putin.

Mladá fronta (bez DNES) by přinesla 20. srpna 2021 velký titulek: „Kancléřka Angela Merkelová navštívila soudruha Putina.“ Dopisovatel listu z Moskvy by líčil, jak prezident „Spojených států východu (Ruska)“ Vladimir Vladimirovič Putin s nadšením již podvacáté přivítal německou kancléřku. Dopisovatel by popsal, jak je Angela v Rusku populární.

Rusové nikdy nezapomněli na to, že je Angela Merkelová z pokrokové rodiny, která dokázala jít vstříc SSSR i v době, kdy miliony Němců prchaly z NDR do Západního Německa. Pokroková rodina pastora Kasnera se na podzim 1954 dobrovolně přesunula ze Západního Německa do Německé demokratické republiky. Od začátku Angela dávala najevo své sympatie k moderním myšlenkám a přátelství s Ruskem. Byla, jak rádi připomínají ruští novináři, také členkou Freie Deutsche Jugend (FDJ), což byla východoněmecká obdoba sovětského Komsomolu. I jako kancléřka chová vřelé vztahy k navštívené zemi. Soudruhovi Vladimiru Putinovi, který umí dobře německy a vůbec zná Německo, protože dlouhá léta pracoval jako agent KGB v Lipsku, vozí jeho oblíbený nápoj, pivo Leipziger Gose. Podle dobře informovaných pramenů vozí vždy na návštěvu Moskvy několik balení, aby jej potěšila.

Mimo běžných otázek mezinárodního charakteru oba oslavili dokončení plynovodu Nord Stream 2, který pomůže již fungujícímu plynovodu Nord Stream 1 spojit Německo s Ruskem jako v minulosti. Tím se vyřeší problémy se zastaralými plynovody a ropovody z Ruska do Evropy, jako je naftová Družba a plynové Bratrství. Ty bude stejně nutno brzo odpojit, protože nevyhovují současným normám a technickým parametrům.

Dopisovatel Mladé fronty také ve své reportáži ocenil dlouhodobou spolupráci německých odborníků na tomto projektu. Německo vždy vysílalo do SSSR a pak do Ruska své nejlepší politiky, aby svojí vahou pomohli uskutečnit tak gigantické dílo. Hlavní zásluhu má prý Gerhard Schröder, bývalý spolkový kancléř Německa. Teď je šéfem dozorčí rady Rosněftu (to je největší ruská ropná společnost vlastněná z 50 % ruskou vládou) a tu samou funkci má v Nord Streamu. Kam ho jmenoval Putin. Mimo jiné je Schröder bývalý dlouholetý předseda německé SPD, tedy něco jako u nás (v dnešní realitě) Miloš Zeman v ČSSD.

Ani jiní členové EU, kam patříme, nezaháleli. Jako třeba francouzský expremiér François Fillon, sloužící jako předseda vlády Francie od roku 2007 do roku 2012 za vlády prezidenta Nicolase Sarkozyho. Dnes je činný v ruské státní ropné společnosti „Zarubežněft“ (prodej nafty do zahraničí). Šikovní francouzští politici jsou ovšem činní i v atomovém průmyslu, a tak už dlouhá léta spolupracuje státem kontrolovaná francouzská společnost EDF s Ruskem. Dopisovatel oceňuje, že společnost EDF před třemi lety navázala velmi úzkou spolupráci s Rosatomem.

Ale oni i naši menší sousedi se silně činí. Taková rakouská exministryně zahraničí Karin Kneisslová pozvala soudruha Putina na svoji svatbu v roce 2018. To bylo první ze čtyř osobních setkáníkancléře Sebastiana Kurze a prezidentem Vladimirem Putinem. A hele, jaká náhoda, jen si postěžovala v rakouském tisku, že když už není ministryně zahraničí Rakouska, tak že má málo peněz, báťuška Putin jí nezištně nabídl místo v dozorčí radě Rosněftu. Kam letos v březnu nastoupila. Spolupráce se vyplácí, dodal dopisovatel.

Takže, aby nedošlo k omylu. Až sem to byla moje představa alternativní historie, ovšem s výrazně skutečnými prvky. Ovšem jen v tom, že nevznikl pohrobek SSSR, Jelcinovo takzvané SNS (Společenství nezávislých států). A místo něj je Ruská federace. Těch dvacet návštěv Merkelové Ruskaza šestnáct let jejího kancléřování však mluví za vše. Jen tak mimochodem, jak často byl v Rusku náš prezident Zeman? Pětkrát, šestkrát? Kam se na Angelu hrabe!!

Dokončení zítra