Jak v sobotu pravil sociálnědemokratický předseda Bohuslav Sobotka, „přípravy na březnový sjezd jsou v plném proudu.“ Teď jde jen o to, co z toho. Podaří se oranžovým zaujmout víc voličů než Babišovu hnutí ANO, které s originálním stylem svého šéfa nadále s náskokem trůní průzkumům stranických preferencí?

Pro ČSSD je ale neméně důležité, zda dokáže rozhýbat svoji vnitřní strukturu. Sotva může nahánět nové voliče, když nedokáže aktivizovat svoje vlastní členy. Ti byli dosud zhusta stavěni před dohody předjednané bafuňářskými strukturami. Pokud ale sociální demokraté na sjezdu uvedou v život výsledky loňského referenda, které mimo jiné schválilo zavedení práva všech členů rozhodovat o složení kandidátních listin, budou už jen krůček od své skutečné vnitřní proměny. Jen nesmí dojít k triku známému z předešlých sjezdů – a sice, že se změna stanov označí za málo komplexní a málo předjednanou a bude odsunuta na jindy.

První vlaštovkou je, že se sjezdu zúčastní 752 delegátů, což je o stovku víc než posledně. Vedle programu, který jim chystá po volbách a nepovedeném puči znovuzrozený Sobotka, se mohou těšit například na Zdeňka Škromacha lobbujícího za nominaci do prezidentské volby 2018. V Sobotkovi pomocníka mít nebude. Ten hovoří o „předčasném Škromachově výstřelu“ a slibuje podpořit „silného kandidáta blízkého ČSSD“. Může prý jít o nestranickou osobnost nebo o člena sociální demokracie.

Pro sobotní Deník Sobotka nevyloučil ani možnost podpory Miloše Zemana, ovšem označil to za „méně pravděpodobné“. Což se dá pochopit, když si uvědomíme, co všechno stávající prezident vládě tropí. K výběru prezidentského kandidáta se sociální demokraté chystají použít nové rozhodovací mechanismy. Schválně si počkejme, budou-li efektivnější než zpackaná vnitrostranická anketa z roku 2002. Ani sebedůmyslnější způsob generování uchazeče o hradní komůrku ale nezabrání tomu, aby vybraný jedinec nedoplatil na prachbídnou podporu spolustraníků v samotné kampani. Jiří Dienstbier by mohl navrch přihodit i svoji zkušenost s prapodivnou pomocí právě ze strany bazénkového démona Zdeňka Škromacha.

Živá partaj s pevnou vnitrostranickou demokracií, jež se dokáže vypořádat s kmotry a intrikány, může být dobrým lékem na neduhy české politiky, voliči tak často odepisované. V této souvislosti proto poněkud překvapuje, jak intenzivně současný i budoucí náčelník Sobotka pracuje na zvolení jím vybraných místopředsedů. Kdysi zásadně odmítal jmenovat ty, o které stojí, nyní Milana Chovance, Lubomíra Zaorálka, Martina Starce, Michaelu Marksovou a Lenku Teska Arnoštovou zmiňuje skoro na každém kroku.

Věří si Sobotka až tak moc, že mění styl? Pak by ale krajské konference, které má sociální demokracie za sebou, nemusely nominovat místopředsednické adepty vesměs veřejným zvedáním rukou a mohly postupovat objektivnějším tajným hlasováním. Na konferenci Středočeského kraje se dokonce aklamací hlasovalo o několikajmenné soupisce najednou.

Bohuslav Sobotka má pravdu, když říká, že hlavní poselství oranžového sjezdu musí být programové a týkat se toho, co může vláda, vedená sociální demokracií, nabídnout voličům. Přesto spolu se svými kolegy dělá vše pro to, aby se hovořilo zejména o jménech a leckdy kontroverzní minulosti jejich nositelů.

Bylo by sice možná mediálně atraktivní, ovšem ve skutečnosti i pro společnost škodlivé, kdyby ČSSD zopakovala nepovedený trik s modernizací kdysi iniciovanou Jiřím Paroubkem. Formálně se změny odsouhlasily, ale skutek utek, když selhala jejich implementace. Stanovy se mění snadno, lidé ale hůř. Pokud s tím sociální demokraté něco neudělají, mohou napodobit pochod ODS do volebních bažin.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus