17.4.2021 | Svátek má Rudolf


POLITIKA: Melouni, meruňky a třešně

13.3.2006

Zdá se, že na levé straně spektra to začíná vypadat, jak na tržnici. Slaďounký cukr přezrálého ovoce se ovšem hodí k jedinému. Nechat vykvasit, odborně prohnat trubkami a nadlouho nechat odležet, než zůstane jen ta trocha dobrého k uvážlivému užívání. Pokud dáte na svérázné recepty trhovců, čeká vás kruciáta mezi zkroucenými útrobami a skleněnou hlavou, korunovaná případným oslepnutím. Následky ovšem řeší dimenzovaná sociální síť a rozvinuté veřejně neziskové zdravotnictví, takže vlastně o nic nejde. Zdroje jsou!

Elektorát levicových stran nijak neroste. Po osmi letech vlády socialistů se dostavují učebnicové efekty nadužívání pouček, které jsou určeny v zásadě jen jako léčiva, nikoli prostředky prevence. Nezaměstnanost stoupá, v nejlepším případě stagnuje, byrokracie bují, státní dluh se zvyšuje při současném růstu vnitřního dluhu (stačí se podívat na stav silnic), hospodářský růst je o několik procentních bodů nižší než činí jeho potenciál, bují korupce která zasahuje nejvyšší patra politiky. Řečem o tom, že tento stav je nutno léčit prostředky, které ho vyvolaly, věří stále méně středových voličů.

Komunisté nejspíše uzavřeli předvolební smír mezi stalinisty a reformátory, jak se to dotkne jejich voličské základny si netroufám odhadnout, nejspíš nijak. V případě neúspěchu Filipova nadbíhání ČSSD lze očekávat návrat k osvědčeným jistotám a sérii rázných zúčtování s vnitřním nepřítelem.

Prvpolánové hulvátství, které do ČSSD přinesli Paroubek s Rathem a ke kterému se rychle přidaly i ostatní hvězdy nového stylu ČSSD, mělo na počátku určité kouzlo neotřelosti a spolu se zájmem o všechno nové neslo zvýšené preference. Neotřelost časem zmizela a zůstalo jen to hulvátství a preference začaly klesat. Cirkusový vyvolávač stále na stejném místě se stejnými grify po čase také nikoho nezaujme, nanejvýš obtěžuje křikem. Mimořádný sjezd kvůli zvolení Paroubka předsedou nepochybně přijme dostatek směrnic a usnesení k tomuto nepříznivému jevu v naší společnosti, takže se není třeba obávat.

Vlivná lobby levicových intelektuálů, která ovládá veřejnoprávní média a má dostatek prostoru i ve velkých denících, preferuje voličsky nestravitelné třetí cesty vedoucí úlohy občanské společnosti spíše než lidskou tvář komunismu. Je to logické, teorie o nadřazenosti intelektuálských skupin parlamentní demokracii činí z mediálních aktivistů důležitý a autonomní zdroj politické moci. Marxistická klika podřídí média přímo či nepřímo moci výkonné a z „elity národa“ budou opět přikrčení slouhové jediné síly.

Tady je potřeba hledat důvody, proč se náhle dostalo takové mediální podpory Straně zelených, která se doposud potácela od průšvihu k průšvihu a její reálné politické angažmá skončilo před deseti lety vplynutím Trnkovy Liberálně-sociální unie (zelení byli jedním z členů) do Zemanem vytvářené ČSSD. A tady je také třeba hledat, proč se na zelené lovící hlasy v rudém moři unisono obořili jak socialisté, tak komunisti. Sotva se Paroubek dohodl na strategické spolupráci s oportunistickým a revizionistickým křídlem v KSČM, je dohoda ohrožena třetím levicovým subjektem. Ten reprezentuje jiné zájmové skupiny a v případě vstupu do parlamentu bude nevypočitatelný. Pokud zůstane před branami sněmovny, odčerpá právě socialistům hlasy, které nakonec mohou chybět k ustanovení rudé oposmlouvy.

Politický matador Bursík přinesl zeleným přece jen přijatelnější prezentaci, než měla předchozí neúspěšná dvojice Beránek – Patočka. Nyní je jeho tvář, stejně jako před čtyřmi lety tvář Špidlova, prodávána jako pel politické nedotčenosti. Ostatně, proč ne? Mohl-li být nedotčenou novou tváří dlouholetý místopředseda vlády a vládní strany, proč by jím nemohl být turista, který léta hledá skulinu, jak se vrátit do vrcholné politiky. Zatímco MUDr. Rath ovládl prostřednictvím lékařských odborů ČLK a stal se jedním z talentů Jiřího Paroubka, RNDr. Bursík zakotvil jako vysoký úředník MŽP, stal se lobbystou ekobyznisu a pokouší se prorazit s vlastní politickou stranou.

U pojmu ekobyznis je třeba se na chvíli zastavit. Jsou to skupiny podnikatelů zaměřených na výrobu a prodej nákladných technologií, které nemají za standardních tržních podmínek šanci na uplatnění. Jde například o centrální výtopny na biomasu, teplovodní sítě roztažené po vesnické zástavbě nebo větrné elektrárny v podmínkách nestabilních větrů tak typických pro vnitrozemí. Nutnost dotovat uplatňování těchto technologií zdůvodňuje zelená ideologie. Trvalou ztrátovost těchto činností pak hradí dotace z veřejných zdrojů nebo spotřebitel prostřednictvím nesmyslně vysoko stanovených výkupních cen. Levnější a jednodušší postupy využití obnovitelných zdrojů se tyto skupiny naopak snaží blokovat.

Učebnicovými příklady jsou větrné elektrárny a spalování biomasy. Efektivita větrných elektráren je zajištěna jednak vysokými investičními dotacemi, jednak faktem, že za násobně zvýšenou výkupní cenu je rozvodná společnost povinna vykupovat nejen elektřinu vyrobenou z větru, ale i elektřinu, která je vyrobena vrtulí roztočenou nikoli větrem, ale - elektrickým proudem, elektřinu z rekuperace.

Ideologicky správným spalováním biomasy je vybudování malých venkovských elektráren, které budou topit biomasou buď čistou nebo dotovanou fosilním palivem. Když ČEZ objevil lukrativní zdroj příjmů, začal biomasu skupovat ve velkém a přidávat ve stávajících elektrárnách do uhlí, vystoupil vysoký úředník MŽP Martin Bursík v televizi a obvinil ČEZ, že nečestně vydělává na byznysu, který je připraven a nastaven pro někoho úplně jiného.

Pohlédněte do volebního programu Strany zelených, k velkému překvapení tam objevíte podporu vesnických elektráren a velmi tvrdý postup proti ČEZu!

Zdá se, že v parlamentních volbách 2006 poprvé od listopadu půjde o veřejné peníze jako o velké volební téma. Trumfem Strany zelených je ekologická daňová reforma. Ekologické daně jsou projektem nařízeným EU. Ve své podstatě jde o prohibitivní zdanění spotřeby uhlíku a některých dalších komodit, dnešní spotřební daně na benzín, naftu, alkohol a cigarety budou rozšířeny o elektřinu, uhlí, zemní plyn. Datum povinného zavedení daně je od 1.1.2008. Od toho dne bude o tyto daně dražší topení, svícení a také všechny výrobky, které jsou vyráběny ve vytápěných halách na strojích, které potřebují elektřinu. Rozdíl v těchto cenách se stane dalším příjmem státního rozpočtu.

Přestože se o této dani zatím mnoho nemluví, pro levicové strany bude vítaným přídavkem pro další zvyšování podílu veřejných rozpočtů na HDP a dotování ideově správných činností. Pokud se ODS zavazuje ke snižování složené daňové kvóty, logicky musí výnos těchto daní použít ke snížení daní přímých, dodávám, především daňového zatížení zaměstnanců, kterým díky úlevám rovné daně klesá daňové zatížení o deset bodů z nějakých padesáti na rovných čtyřicet.

Přestřelka mezi Bursíkem a Topolánkem ve čtvrtečních Otázkách VM speciál (9.3.06) ovšem ukázala, že výnos z nových spotřebních daní není pro zelené zdaleka dostatečný. Bursík zcela zásadně odmítl rovnou daň s tím, že je v rozporu s jejich daňovou reformou, což může znamenat dvojí. Buď ekologisté připravují různé sazby daní z příjmů pro jednotlivé obory podnikání podle kompatibility s jejich ideologií, nebo Bursík cítí větší potřebu vymezovat se vůči ODS, než vůči KSČM, případně obojí. Pozorný čtenář ostatně v programu Strany zelených najde obdobu komunistické daně z přepychu, která by měla postihnout diferencovaným způsobem například osobní auta, najde tam i řadu dalších nových nápadů, co všechno zpoplatnit, aby se ukázalo, že právě košer zelené, je to ořechové. Šídlo v pytli neutajíš!

Nedělám si ambici představit komplexní rozbor programu Strany zelených, snad jen pozastavení nad tím, jak se distancují od zdražování elektrické energie „cenovou nákazou“ z Německa. Tato cenová nákaza je přece přímým důsledkem toho, že se vstupem do socialistické vlády prosadili němečtí zelení do německé energetické politiky pouze část svých fantasmagorických představ. Nedostatek elektrické energie v Německu a tím růst cen elektřiny na celém evropském trhu vznikl přece poklesem použitelného výkonu standardních elektráren a jeho nahrazování energií větru, která se nakonec nekonala. Poučení z toho může být pouze jediné. V případě realizace programu zelených, byť jen částečné, nám německá nákaza nehrozí – energii si zdražíme úsilím vlastním.








 Neviditelný pes
Toto je DENÍK: do sítě jde obvykle nejpozději do 8.00 hod. aktuálního dne. Pokud zaspím, opiji se, zešílím nebo se zastřelím, patřičně na to upozorním - neboť jen v takovém případě vyjde Pes jindy, eventuálně nikdy.
Šéfredaktor Ondřej Neff (nickname Aston), příspěvky laskavě posílejte na adresu redakce Jiřímu Wagnerovi, redaktorovi NP (nickname JAG). Rubriku Zvířetník vede Lika.