Už to je pokrok, že o Trikoloře, respektive o pravicovém volebním uskupení Trikolora Svobodní Soukromníci (TSS), naše média hlavního proudu vůbec něco napíšou. Tak třeba konkrétně Hospodářské noviny věnovaly startu volební kampaně TSS a představení čtrnácti lídrů jednotlivých krajských kandidátek celou půlstranu.

Jiná věc ovšem je, jaké pitomosti jsou s to někteří novináři do svých textů napsat, ba dokonce vetknout přímo do titulku. A tak si čtenáři Hospodářských novin mohli přímo v nadpisu přečíst, že „málem se rozpadli, ale teď si do voleb věří“. Myšlena samozřejmě Trikolora. Co na tom, že je to dokonalý nesmysl, neboť k jakékoli ztrátě víry či odhodlání nedošlo nikdy a nikdy také ani na jedinou vteřinu nenastala situace, že by se Trikolora snad rozpadala.

S každou politickou stranou pochopitelně trochu zacvičí, když předsednický post opustí její zakladatel, v případě Trikolory Václav Klaus junior. Dokonce i k úbytku členské základny může dojít. I to se v případě Trikolory stalo. Jenže motivace odcházejících jsou různé.

Někteří odcházeli už za Klause, neboť se jim nelíbil jeho příliš autoritativní způsob vedení, jiní naopak odešli právě proto, že odešel Klaus a bez něho nechtěli pokračovat, pro jiné mohlo být motivem, že Trikolora není tak rychlým výtahem nahoru, jak si možná představovali, a někdo se už prostě nechtěl dál politicky angažovat, a tak nezaplatil členský příspěvek. A pak se také samozřejmě vyskytlo pár jedinců, jejichž ego bylo tak obrovské, že neunesli, že by jejich předsedkyní měla být žena – v tomto případě spoluzakladatelka Trikolory, poslankyně Zuzana Majerová Zahradníková –, což se blbě přiznává, a tak si raději vymýšleli nejrůznější zástupné důvody.

Zuzana Majerová Zahradníková

Ať tak nebo tak, nejen že se žádné rozpadání nekonalo a nekoná, ale uvnitř Trikolory naopak došlo po Klausově rezignaci k nebývalému vzepětí aktivity, což konkrétně znamenalo, že byly dotaženy všechny dohody se Svobodnými a Soukromníky, že byl do konečné podoby dotažen také společný volební program, že je připravena vizuální část volební kampaně, že problémy, jež nastaly ve třech krajích, se za pochodu řeší, ba dokonce že společenství Trikolora Svobodní Soukromníci již brzy představí svoji stínovou vládu. Někteří lidé se naopak vracejí a další noví přicházejí.

„Pokrok“ nastal i v České televizi. Zahájení kampaně TSS věnovali na Kavčích horách celou minutu v odpoledních zprávách a půlminutu dokonce v Událostech. Dál ovšem trvá naprosto neuvěřitelná, neomluvitelná, ba přímo zločinná disproporce, že předsedkyně TOP 09 Pekarová, jež má ve sněmovně sedm poslanců, hovoří z veřejnoprávní obrazovky prakticky k čemukoli den co den, zatímco předsedkyni TSS Majerovou, jež má ve sněmovně poslance tři, neuzříte na veřejnoprávní obrazovce, jak je rok dlouhý. Pardon, v té odpolední zprávičce o startu kampaně měla jeden kratičký štěk.

Dál také trvá praxe, že do předvolebních debat si Česká televize za některá volební uskupení zve hosty tři (koalice Spolu), respektive dva (koalice Pirátů a STAN), zatímco za jiná volební uskupení, oscilující v průzkumech okolo pěti procent (kupříkladu TSS), není zván nikdo.

Střih. V pátek se na Hradě konala oslava 80. narozenin prezidenta Václava Klause. Smečka fotoreportérů si samozřejmě pečlivě fotila všechny příchozí. Zajímavé ovšem je – a já si opravdu pozorně prošel všechny fotogalerie serverů hlavního proudu –, že ani na jediném obrázku se nevyskytla předsedkyně Trikolory Majerová. Přitom je to krásná žena a její nádherné barevné šaty byly v pátek odpoledne rovněž nepřehlédnutelné. Ale hlavně, Majerová byla jediná (!) z předsedů všech možných i nemožných parlamentních i neparlamentních politických stran, komu se dostalo na prezidentskou oslavu pozvání. Že by vítr foukal právě odtud? Můžete spolu se mnou dumat, zdali ten ostentativní nezájem mainstreamových médií je jen náhoda.

A propos. Pokud by snad kdokoli chtěl na můj text reagovat, že tu brečím, strašně se mýlí. Nemám proč, pouze popisuju realitu. Brečet sami nad sebou by daleko spíš měli někteří novináři, kteří sami sebe obsadili do role tvůrců zdejší virtuální reality. A spolu s nimi, možná přesněji nad nimi, mohou plakat i voliči coby daňoví a televizní poplatníci.