Doma v USA, ale i v Evropě a zvlášť dobře u nás, v malé zemičce, o níž toho asi moc nevěděl, kromě toho, že byla jednou ze zemí „tábora míru a socialismu“ ovládanou komunisty ovládaným Sovětským svazem, jehož agenti infiltrovali celou americkou vládu, zejména úřad prezidenta Roosevelta, State Department (ministerstvo zahraničí) a armádu.

Ironie je, že měl, byť z malé, ale přeci jen zčásti pravdu, což v kontextu studené války konce čtyřicátých a počátku padesátých let dvacátého století nemůže nikoho překvapit. Ale jeho metody boje s nepřátelskou ideologií komunismu z něj učinil nejdříve hrdinu, potom problém a nakonec ostudu Ameriky, za kterou se soudní Američané stydí dodnes.

McCarthy neodhalil žádného významného komunistu v americké vládě, natož pak sovětského agenta. A Spojené státy, jejich demokracii, jejich pověst a jejich morální profil právě v době největšího mezinárodního napětí vážně poškodil.

Kdo byl Joe McCarthy?

Syn farmáře, za druhé světové války příslušník amerického letectva, byl po válce v roce 1946 zvolen senátorem za svůj rodný stát Wisconsin. V Senátu byl od roku 1947 až do roku 1950 téměř neviditelný. A pak se to stalo.

McCarthy se téměř během jednoho dne stal prominentní americkou politickou osobností. Stalo se to po tom, co pronesl projev, v kterém oznámil, že má ve svých rukou seznam „tajných členů Komunistické strany USA“ a důkazy organizované sovětské špionáže mezi úředníky State Departmentu“.

McCarthy ve skutečnosti žádný takový seznam neměl. Jeho fiktivní listina se přesto stala jedním z těch neexistujících dokumentů, které nejvíc ovlivnily americké a světové dějiny.

Senátor se brzy potom stal předsedou „Senátního podvýboru pro vyšetřování“ (často zaměňovaným s „Výborem pro vyšetřování neamerické činnosti“ Sněmovny Kongresu) a zahájil svou protikomunistickou kampaň, dlouhou řadu výslechů, slyšení, obvinění a ostouzení Američanů, úředníků a diplomatů ministerstva zahraničí, úředníků prezidentské administrativy prezidentů Roosevelta a Trumana a vysokých důstojníků americké armády, bez ohledu na jejich skutečnou politickou orientaci a pověst.

Kampaň trvala až do léta 1954, kdy Joseph McCarthy při slyšeních, která měla prokázat komunistickou infiltraci velení americké armády, tvrdil, že má další soubor jmen, seznam 130 komunistů v armádě a podnicích obranného průmyslu. Tehdy narazil na odvážného člověka a demokrata, na armádního právníka Josepha N. Welche, který pronesl v přímém televizním přenosu slyšení tu slavnou větu:

„Nezbyl vám ani malý zbytek smyslu pro slušnost, pane? Po tom všem?“ zeptal se McCarthyho, který sklopil oči a díval se do svých poznámek. Welch pak dodal: „Pokud je v nebi Bůh, nepřinese to ani pro vás, ani pro vaši věc nic dobrého.“

Bylo to, jako by se prolomily ledy a vychladla horečka nenávisti, podezírání a ostouzení, která vzbudila odpor velké většiny Američanů, včetně poctivých novinářů, senátorů a kongresmanů, z nichž někteří si už dlouho uvědomovali škodu, kterou působí McCarthyho nenávistné štvaní, jeho výhrůžky, jeho vyvolávání strachu a nařčení poctivých státních zaměstnaců z nelojálnosti a nálepkování „nepřátel“ tam, kde žádní nebyli, ale báli se v senátorem a médii vyvolané atmosféře falešných obvinění a hledání nepřátel být prvním, kdo zvolá „císař je nahý“.

Nakonec to za ně udělal Joseph N. Welsh, právník a poctivý a své zemi oddaný člověk, který tu odvahu nalezl - na rozdíl od lidí, kteří přísahali, že budou ochránci demokracie a svobody.

Joseph McCarthy byl svými senátními kolegy „censurován“ (dostal senátorskou důtku a byl zbaven předsednictví podvýboru), rychle ztratil popularitu a vliv a po zbytek života žil, aniž o něj měla zájem média, která jej vynesla na výsluní a udiveně přihlížela jeho pádu. Zemřel 2. května 1957 ve věku 48 let na zánět jater, ke kterému přispěla jeho dlouhodobá závislost na alkoholu.

Mccarthismus ale nezemřel s ním. V USA žil a ovlivňoval politickou atmosféru ještě dlouho po jeho smrti a do jisté míry přežíval až dodnes, kdy jej znovu křísí dnešní McCarthyové v médiích a mezi politiky.

Joseph McCarthy je živ a zdráv i v České republice.

V „nejlepších tradicích“ mccarthismu u nás zuří nová studená válka, vytvářejí se nové seznamy nepřátel, odhalují se nepřátelská centra v médiích a na internetových centrech.

Hledají se a nalézají škůdci, agenti, zrádci, nepřátelé, a šiřitelé nesprávných myšlenek a názorů, nová „pátá kolona“.

Nepřátelští agenti jsou podle našich dnešních následovníků McCarthyho všude. Jen už to nejsou agenti CIC, ale agenti Kremlu.

Vzniká nový cenzurní úřad, který má bojovat proti „nepřátelským názorům a myšlenkám“ a „falešným zprávám“ šířeným agenty Kremlu. Kritika je opět cosi, co je projevem nepřátelství.

A to vše za souhlasu nebo alespoň za zbabělého mlčení našich politiků, kteří jeden druhého obviňují z nedemokratického jednání.

V usnesení republikového sněmu jedné z našich demokratických stran, starém pouhý rok, se píše:

„Pevně stojíme proti všem, kteří jej (Západ) zpochybňují nebo kritizují. Staví tak jen Českou republiku do pozice nespolehlivých a podivných spojenců. Dělají ostudu.

Odmítáme zpochybňování naší západní orientace, oslavování Ruska a povzbuzování nenávisti vůči našim spojencům. Patříme na západ, ne do sféry vlivu Ruska a nesvobody. Budeme svou pozici pevně hájit.“

A její místopředseda hned navrhuje, co s takovými nepřáteli v našich řadách dělat:

„Když tak milují Putina a nenávidí Západ, ať si sbalí kufry a odstěhují se za svým velkým vzorem do Moskvy. My patříme na Západ, ne na Východ, k Rusku a k nesvobodě.“

Demokratická svobodná a otevřená diskuse je pro ně cosi nebezpečného a nepřípustného. Vždyť v ní mohou být slyšeny nesprávné názory a kritika.

Vadí jim kritika. Nedochází jim, že se staví po bok dvěma režimům, které se svých kritiků zbavovaly: Hitler je posílal do koncentračních táborů, Stalin do Gulagu. Naši „demokraté“ je zatím chtějí posílat jen do Moskvy. Zatím.

Joe McCarthy by se cítil mezi svými českými následovníky jako doma.

Schází nám bohužel jeden odvážný člověk mezi našimi „obránci demokracie a občanských svobod“, který by nalezl odvahu zvolat „král je nahý“. A zeptal se tak, jak se zeptal svobodě, demokracii a své vlasti oddaný a odvážný obránce západních a amerických hodnot armádní právník Joseph Welsh:

„Nezbyl vám ani malý zbytek smyslu pro slušnost? Po tom všem? Pokud je v nebi Bůh, nepřinese to ani pro vás, ani pro vaši věc nic dobrého.“