Když začíná být ohrožena politická orientace republiky, měli by se všichni demokratičtí politici semknout k její kruhové obraně

"Probíhá velmocenská hra o budoucnost světa počátku 21. století. Postkomunistické státy východní a střední Evropy v ní zatím zůstávají víceméně němým účastníkem. Neměla by Česká republika o svou sounáležitost se západní civilizací bojovat a prokazovat v praxi, že jsme její součástí? Ano, měla, a to velmi vehementně. Jakým způsobem? Předně zklidněním politické scény, z níž vymizí zemští škůdci a vrátí se tam politici, kteří státotvorně racionálně uvažují. Dále skončit se švejkováním, vrátit se k hodnotám, za něž bojovali naši vojáci v obou světových válkách, a začít pociťovat sounáležitost s našimi spojenci v NATO a s přáteli v Evropské unii… Musíme docílit toho, aby nás Západ začal brát jako svou neodmyslitelnou součást, jako jsou třeba Dánsko, Island či Malta. Pokud toho nedosáhneme, mohli bychom se stát hříčkou, s níž budou mocnosti obchodovat jako na podzim 1938 v Mnichově s Československem."

Těmito myšlenkami jsem končil úvahu Mám strach o tuto zemi (NP, 2.10.2009), která vyšla před čtyřmi roky v Reflexu (24. 9. 2009, číslo 39).
Myslím, že nastal čas, kdy bychom se měli k pohledu na celkovou orientaci republiky opět vrátit. Nutí k tomu příchod levicového technologa moci Miloše Zemana na Pražský hrad, sbratřování sociálních demokratů s nereformovanými komunisty, levicový Senát a předpokládané vítězství sociálních demokratů v parlamentních volbách příští rok na jaře. Levice by tedy ovládla všechny páky moci v této republice.

Parta bez bezpečnostní prověrky

Prezident republiky, stejně jako premiér, dostává pravidelně přehledy o stavu republiky a světa od tajných služeb. Nevím, jestli je Zemanovi posílají kompletní, protože v jeho týmu nejenže nejsou lidé s nejvyšším stupněm bezpečnostní prověrky, ale mohou tam pracovat i lidé, které tyto služby sledují. Mohlo by se totiž stát, že při čtení zprávy Bezpečnostní informační služby narazí Zeman na jméno kamaráda anebo podřízeného, který se stýká s podezřelou ruskojazyčnou osobou. Co v tom okamžiku udělá? Neumím odpovědět.
Zeman nemá dost slušných a hlavně kvalifikovaných spolupracovníků, o které by se mohl opírat. To se projevilo už v minulosti, kdy byl předsedou ČSSD a premiérem. Dnes ho zdálky podporují jeho bývalí ministři, vesměs sedmdesátníci a osmdesátníci, z mladých tam má Vratislava Mynáře, drobného podnikatele z jižní Moravy, který jeho straně předsedal a teď mu dělá kancléře.
K jeho blízkým patří Martin Nejedlý, který strávil devadesátá léta v Rusku a nyní je zástupcem ropné firmy Lukoil v republice – a všechny velké ruské firmy závisí na libovůli Kremlu. Členem téhle party byl i Miroslav Šlouf, bývalý komunistický funkcionář, který pro něj dělal práce všeho druhu včetně těch nejšpinavějších. Zemanovo tažení na Hrad spunktoval, jak se přiznal Janu Herzmannovi a ten to zveřejnil v knize Proč právě Zeman? Jenže jeho pánovi dnes toto spojenectví vadí, protože Šlouf je přece jenom příliš profláknutou osobou. Když Mynář odešel na Hrad, začal vést zemanovce Zdeněk Štengl, předlistopadový policajt, který svlékl uniformu v roce 1996 a potom se proměnil v cynicky tvrdého vymahače dluhů.
Vedoucím zahraničního oddělení své kanceláře jmenoval Zeman Hynka Kmoníčka, který byl kdysi náměstkem ministra zahraničí Jana Kavana. Kmoníček proslul některými extrémními akcemi, například při stycích se Saddámovým Irákem a podobně. Schwarzenberg, s nímž neměl dobré vztahy, ho poslal do vyhnanství jako velvyslance v Austrálii, odkud si ho Zeman přitáhl.
Bezpečnostní odbor vede Jan Fulík, který se kdysi zasazoval o nákup kontroverzních dopravních letadel CASA, a proto musel později z ministerstva obrany odejít.
Proč si Zeman vybírá za své nejbližší spolupracovníky lidi s lehce pošramocenou minulostí? To je přirozené – jsou na něm závislí, může s nimi manipulovat.
Tahle parta – snad s výjimkou Kmoníčka a Fulíka – vytváří bezpečnostní riziko pro republiku. Prověrku od Národního bezpečnostního úřadu k práci s tajnými spisy mohou získat až po několika měsících, proklepávání každé osoby bývá důkladné. A co když NBÚ některému z nejbližších spolupracovníků prezidenta odmítne prověrku vydat? V minulosti to řešili socialisté tak, že při tajných jednáních – třeba po útoku na USA v září 2001 – poslali neprověřeného člověka za dveře a potom mu to někdo stejně vyklopil.
Zeman vždycky tvrdil, že Lukoil na jeho prezidentskou kampaň neposlal ani korunou. Má pravdu. Účetnictví, které museli kandidáti nyní odhalit, však ukázalo něco jiného – čeští šéfové této ruské firmy ho podpořili dohromady více než milionem korun. Mám pochybnosti: šly tyhle peníze opravdu z jejich soukromých kapes?

Levice by chtěla absolutní vládu

Levicové fórum se má nazývat uskupení politiků z ČSSD, KSČM, zemanovců, nevládního sdružení ProAlt, odborářů a dalších. Dohodli se na tom účastníci diskusního večera ve čtvrtek 11. dubna, který svolala Strana práv občanů – zemanovci (SPOZ). Cílem sjednocené levice je získat ústavní většinu v Poslanecké sněmovně, prohlásil bývalý ministr Miloš Kužvart, který je dnes poradcem prezidenta Zemana. Připustil, že levice nemá ještě vyhráno, a nejasně zaprorokoval: "Budeme terčem neskutečných věcí."
Odborářský boss Bohumír Dufek chce měnit ústavu, a proto požaduje levicovou většinu i v Poslanecké sněmovně. Musí být přijat zákon o obecném referendu, "abychom dokázali změnit některé zvrhlosti parlamentu".
Ten čtvrteční večer byl jenom začátkem. Vladimír Hönig, místopředseda pražské SPOZ, které ho pořádalo, to označil za "základní kámen toho, co bude, doufejme, dále růst".
Zatím zkouší levice vládnout v mnoha krajích. Na severu Čech dokonce získali loni na podzim komunisté tolik hlasů, že za krajského hejtmana protlačili svého aparátčíka Oldřicha Bubeníčka. Třebaže se to socialistům moc nelíbilo, nakonec pro něj zvedli ruce.
Většinu krajů tehdy ovládli socialisté. Někde přibrali k vládnutí komunisty, i když se jim nabízely koalice s jinými stranami. V Karlových Varech a v Českých Budějovicích dokonce přidělili komunistům místa radních pro školství. Studenti a někteří učitelé proti tomu protestovali, ale marně. Bojí se, že až komunisté ve svých křeslech zdomácní, mohli by se různými způsoby pokoušet ovlivňovat výuku, aby byla "objektivnější" – aby učitelé omezili kritiku komunistické epochy republiky a nastolili pokroucené "třídní pohledy". Jistě, do osnov zasahovat nemohou, ale šikovným přidělováním dotací mohou jednotlivé ředitele škol ovlivňovat.
Komunisté, jak víme z minulosti, jsou ve svých způsobech vládnutí vynalézaví a umějí vyčkávat na příhodnou chvíli. Jejich plíživý nástup už začal.

Úlitby socialistů komunistům

Pro Lidový dům byly protesty mládeže, které v televizi sledoval celý národ, ponaučením, aby s komunisty spolupracoval na určitý distanc. Určitě na to budou pamatovat příští rok na jaře – při sestavování nového kabinetu po vítězných parlamentních volbách.
Politiky s rudou knížkou do vlády nepřiberou, ale o komunistické hlasy se opřou ve sněmovně. Ostatně pořád platí tzv. bohumínské usnesení, které spolupráci ČSSD s komunisty na nejvyšší úrovni zapovídá.
Zadarmo však tahle distanční spolupráce nebude. Socialisté odmění komunisty přidělením různých lukrativních trafik v polostátních firmách, některé možná jmenují náměstky ministrů anebo šéfy odborů na ministerstvech. I z těchto křesel lze ovlivňovat další politický, ekonomický a sociální vývoj státu.
Umetání cesty ke spolupráci ČSSD a KSČM vede i přes ovládnutí Archivu bezpečnostních složek, který vlastní spisy Státní bezpečnosti, a utlumení činnosti Ústavu pro studium totalitních režimů. Tahle instituce leží komunistům v žaludku od začátku.
Tento ústav řídí správní rada, jejíž členy volí Senát – to je nesmysl daný zákonem. Za chod této instituce měla být zodpovědná i odborná obec – Akademie věd a univerzity. To si tvůrci zákona v době, kdy Senát spolehlivě ovládala pravice, neuvědomili.
Jakmile se naskytla příležitost, zvolil levicový Senát nové členy rady z řad levicových intelektuálů. A ti v polovině dubna sesadili bývalého katolického kněze Daniela Hermana z ředitelského křesla. Třebaže ani správní rada, ani vědecká rada nevznesly dřív proti činnosti ústavu nějaké námitky, nejméně dva měsíce se tento akt potajmu připravoval. Novou ředitelkou se stala Pavla Foglová, polonistka, jejíž jedinou kvalifikací je kamarádství s předsedkyní rady chartistkou Petruškou Šustrovou a ochota zlikvidovat nepohodlné osoby.
Členové renomované vědecké rady na protest odstoupili. Rozhořela se slovní válka mezi politiky ODS a ČSSD, v níž vynikl zvláště absolvent studia marxismu-leninismu Lubomír Zaorálek, dnes místopředseda socialistů.
Aféra ÚSTR vystřelila do nejvyšších politických výšin. Za součást rozsáhlého komplotu ji 15. dubna výstižně označil premiér Nečas: "Když to člověk srovná, musí vidět, o co ve skutečnosti jde. Jde o budoucí vládní spolupráci ČSSD a KSČM. Formálně se chystá menšinová vláda tolerovaná komunisty, kteří za to budou požadovat místa ve státní správě – náměstky či ředitele odborů. Tato místa by obsazovaly střední kádry KSČM, nikoli Filipové, Kováčikové a Semelové. A už jsme viděli v krajích, jak ty střední kádry vypadají – bývalí pohraničníci, politruci, zuřiví marxisté. Bylo nezbytné Ústav pro studium totalitních režimů takzvaně vyčistit a obsadit Archiv bezpečnostních složek. Neumožnit pravdivé informování o tom, kdo v případě příznivého výsledku bude penetrovat vrcholnou českou státní správu v roce 2014. Jde o to obsadit archiv a umrtvit jeho činnost, abychom nevěděli, o koho jde."
Ovládnutím minulosti si chce levice zajistit ovládnutí přítomnosti. Bez otázek, které by ji mohly poškozovat.

Prezident vlamující se do ústavy

V úterý 16. dubna se rozešli prezident Zeman a ministr zahraničí Karel Schwarzenberg, aniž se na něčem shodli. Zeman prosazuje na velvyslanecký post do Bratislavy Livii Klausovou, ženu bývalého prezidenta. Schwarzenberg ze zásady odmítl. Podle ústavy, článek 63 e, prezident "pověřuje a odvolává vedoucí zastupitelských misí", toto rozhodnutí však musí spolupodepsat premiér anebo jím pověřený člen vlády. Stalo se zvykem, že velvyslance vybíral ministr zahraničí, má přece největší přehled o vhodných osobnostech, a po schválení jeho návrhu vládou je dostával k definitivnímu podpisu prezident republiky.
Je tady opět mezera v zákonu – není explicitně určeno, nakolik může prezident do tohoto procesu zasahovat. Ovšem takových nepsaných pravidel o rozdělení kompetencí mezi vládu prezidenta je víc. Když Zeman nominoval Jana Kavana, podezřelého ze spolupráce se Státní bezpečností, na ministra zahraničí, prezident Václav Havel se vzpouzel, ale nakonec jeho jmenování podepsal. Jindy se rozhořel spor mezi Havlem a ministrem spravedlnosti Pavlem Rychetským o tom, zda prezident smí určit guvernéra národní banky – vzhledem k tradici ministr nakonec ustoupil.
Kmoníček vysvětloval tento bezprecedentní nátlak jednoduše: pro Zemana hlasovalo 2 717 405 lidí, tolik voličů nezískala žádná politická strana. Zapomněl však, že Schwarzenberga podpořilo ve druhém kole voleb 2 241 171 lidí.
Bude se přetahování o kompetencích odvíjet podle tohoto scénáře? Utrpí tím nejen diplomacie – a Zeman se přidá ke svému předchůdci Klausovi v házení klacků pod nohy vládě.
Prezident se mstí ministrovi tím, že blokuje podpisy k odjezdu několika dalších velvyslanců, vůči kterým nemá žádné výhrady. Prostě si svou vůli vynucuje jako malý kluk. Vysílání ambasadorů bylo tedy zakonzervováno do té doby, dokud jedna strana nevyměkne. Zastupitelské úřady mohou fungovat i bez svých formálních šéfů. Avšak k pozitivnímu obrazu republiky v zahraničí to nepřidá.
Když se Zeman opájel vítězstvím, mluvil o tom, že chce vládě mluvit do vládnutí. Dokonce nadhodil možnost, že podle jeho názoru by mu ústava nebránila, aby sám o své vůli odvolal premiéra a jeho kabinet.
Nicméně další kroky po tomto svévolném jednání prezidenta nejsou jasné. Odvolal by se svržený premiér k Ústavnímu soudu? Jaký verdikt by tento soud vynesl? A co by se stalo, kdyby prezident jmenoval nového premiéra, ale Poslanecká sněmovna by ho odmítla schválit? Situace by se zašmodrchala, nikdo by si nevěděl rady. Je pravdou, že ústava není v některých bodech domyšlená – jako každé dílo lidských rukou a mozků.
Zemanův pokus o jmenování velvyslanců byl první zkouškou nestandardním způsobem si uzurpovat nový kus moci. A po něm budou nepochybně následovat další – třetí český prezident je vychytralý manipulátor a rád se opájí mocí, třebaže z toho žádný materiální zisk nemá.
Schwarzenberga se od začátku zastával premiér Nečas. V pátek 26. dubna se za ministra zahraničí postavilo celé vedení ODS. Zdá se, že prudký vichr vanoucí z Hradu přispívá k umoudřování a sjednocování pravice. Už bylo na čase.
Myslím, že téhle snaze hradního pána o zavedení poloprezidentského systému bude čelit nejen Nečasova vláda, ale i příští kabinet sociálních demokratů. Socialisté se budou se Zemanem potýkat hůř, protože je to člověk jejich krevní skupiny, který má v řadách ČSSD mnoho příznivců.
Ovšem moudrý prezident by neměl zvyklosti, které se povětšinou osvědčily, rušit. Nabourával by tím celý systém demokratického vládnutí a mohlo by se mu to nečekaným způsobem vrátit.

Dokončení zítra

Se svolením autora převzato z www.karelpacner.cz