ODS po volbách dosud nepřišla s ničím originálním - originální nápady jsou v politice obecně vzácné a současné vedení ODS se opravdu žádnou kreativitou nevyznačuje - a tak hlavním cílem jsou předčasné volby. Ty jako heslo se mohou zdát oprávněným demokratickým východiskem. Vždyť politikové jen chtějí, aby lid jako suverén znovu uplatnil svou moc.

Takový závěr, k němuž až příliš snadno dospívají představitelé ODS, KDU-ČSL i zelených, je však povrchní. Ve skutečnosti znevažuje závažný a závazný projev vůle, který občané demonstrovali poměrně vysokou účastí ve volbách. Zároveň prokazuje neschopnost politiků, kteří mají na základě jejich výsledků nalézt řešení v souladu s ústavními pravidly a vytvořit funkční vládu.

Parlamentní demokracie založená na poměrném zastoupení s vícestranickým systémem může úspěšně fungovat jen tehdy, pokud parlamentní strany, resp. jejich představitelé jsou s to spolu bez předsudků a zaujatostí jednat a na základě toho nacházet řešení, jež umožňuje normální chod ústavních institucí, včetně ustavení a činnosti vlády, ať již většinové, nebo menšinové.

Česká situace po volbách z června není nikterak výjimečná. Společnost je rozdělena, ale to rozdělení není nijak neobvyklé, třeba ve srovnání s Rakouskem. Jsme přitom v jiné situaci. „Nejsou ukončeny spory, jak se má česká společnost vyvíjet, jakou hodnotu mají mít sociální solidarita, soudržnost oproti dravému individualismu spojenému s tržní ekonomikou, zejména s tržní ekonomikou bez přívlastků. Ale přesto si nemyslím, že toto rozdělení společnosti může znamenat, že nepatrná parlamentní většina jednoho hlasu dává právo této většině, pokud by se taková vytvořila, vnucovat vůli té druhé části společnosti,“ řekl jsem v rozpravě k vládnímu prohlášení Topolánkovy vlády.

Náš způsob provozování politiky zmíněné hodnoty oslabuje a ve vědomí lidí to opravdu vypadá jenom jako mocenský zápas. Proto ono nízké procento lidí, kteří mají důvěru k politice.

V SRN před volbami v roce 2005 ani SPD, ani CDU-CSU nechtěly velkou koalici. Ani v Rakousku ji neměla jako cíl socialistická ani lidová strana, ale volební výsledky vytvořily stav, který lídři těchto hlavních stran respektovali a na základě nové skutečnosti jednali. Nikoho z nich nenapadlo požadovat předčasné volby, aby své apriorní představy o vládnutí vnucovali občanům. Velká koalice v SRN i přes obtíže a napětí funguje a má za sebou pozitivní výsledky, např. reformu federalismu. Lze předpokládat, že i v Rakousku se obnoví velká koalice socialistů s lidovci.

Toto řešení v ČR nijak nepreferuji, protože jsou stále jiné možnosti vládní konfigurace. Nelze však při zodpovědném přístupu k politice a k úkolu, který voliči dali politikům, tuto možnost vládnutí apriorně vylučovat, a to za cenu obcházení a porušování Ústavy ČR. Chování představitelů ODS, kteří velkou koalici s ČSSD kategoricky odmítají, připomíná chování ODS z počátku 90. let, jež tehdy bylo právem označeno jako „pravicový bolševismus“.

Dočasná velká koalice by umožnila zmírnit polarizaci na politické scéně, jež je do značné míry shora vnášena do společnosti. Její vnitřní rozdělení zdaleka není tak ostré jako v současné politice. Pokud přestaneme odpovědně hledat v rámci ústavních pravidel konsensus, ohrozíme základy našeho ústavního uspořádání.

Autor je poslanec za ČSSD