Průjezd amerického konvoje Českou republikou je v mnoha věcech podivný

Není ale tou hlavní věcí, o kterou zde jde. Konvoj přijel, v několika hodinách zase odjede a brzy přestane být otázkou dne. Ale zůstane tu to, co je s námi již dlouho a co se tak výrazně projevilo v posledních dnech.

Pro mě - a věřím, že nejsem sám - je tou hlavní věcí to, v čem nám dali tichou lekci velitel konvoje plukovník Timothy Payment a seržant Easton Purkiss. Oba nám řekli, že protest je něco normálního a v demokracii samozřejmého. Něco, co oba respektují. A co nerespektují ti, kdo v každém, kdo projeví odlišný názor, vidí „putinovce“, „pátou kolonu“, „agenta Kremlu“. Někoho, kdo chce zpochybnit naši „příslušnost k Západu“, jak říká i usnesení Republikového sněmu ODS:

„Pevně stojíme proti všem, kteří jej zpochybňují nebo kritizují. Staví tak jen Českou republiku do pozice nespolehlivých a podivných spojenců. Dělají ostudu. Odmítáme zpochybňování naší západní orientace, oslavování Ruska a povzbuzování nenávisti vůči našim spojencům. Patříme na západ, ne do sféry vlivu Ruska a nesvobody. Budeme svou pozici pevně hájit.“

Obávám se, že - jako v posledních letech často - je ODS úplně mimo. A chce hájit podivnou pozici, tu, že disent, jiný názor než ten „správný“ je dílem „všech, kdo zpochybňují a kritizují, a staví tak Českou republiku do role nespolehlivých a podivných spojenců“.

Jakýkoliv, byť jen kritický názor, je „oslavováním Ruska“, je „povzbuzením nenávisti k našim spojencům“, je nepřátelským projevem, je zločinem „putinovců“. A ODS je připravena toto pojetí demokracie, tuto svou pozici, tvrdě hájit.

Proti komu? Proti těm kdo nejsou v linii s jejich usnesením? A jak ji chce hájit? Místopředseda ODS Martin Kupka naznačil jak:

„Žasnu nad trapností odpůrců amerického konvoje. Když tak milují Putina a nenávidí Západ, ať si sbalí kufry a odstěhují se za svým velkým vzorem do Moskvy. My patříme na Západ, ne na Východ, k Rusku a k nesvobodě.“

To, co řekl pan Kupka, „ať si sbalí kufry...“, je zřejmě jen upřesněním toho „budeme svou pozici pevně hájit“. Nebo to alespoň zcela logicky z obou textu vyplývá.

Ta lekce, kterou nám dali dva američtí vojáci, je asi tím nejlepším a nejcennějším, co bychom si měli z průjezdu kolony odnést. Ukazuje kontrast mezi pojetím svobody u nás a v té často oslavované Americe.

Oslavované, aniž ti, kdo mávají americkými vlaječkami a chtějí „za Západní hodnoty“ bojovat proti „páté koloně“, vědí, co oslavují. O amerických a západních hodnotách nevědí nic. Stačí jim jen vědět, komu mají mávat a koho posílat do Moskvy. Ani netuší, že to, co prosazují, je americkým hodnotám a hodnotám Západu vzdálenější než Měsíc od Země.

Západ se nám zúžil na zeměpisný směr. A oslavujeme cokoliv ze západu přicházející, aniž se zamyslíme nad tím, co děláme. Nic nepochopila ani ODS, která je vedená respektovaným a vzdělaným předsedou, vzhledem k jeho vědeckému zaměření jedním z našich nejlepších odborníků. I ten se hlásí k tomu, že svoboda je omezená jenom na souhlasný názor a cokoliv k¨jiného, včetně pouhé kritiky, je nepřátelským projevem, proti kterému jeho strana bude pevně stát a svou pozici „pevně hájit“. A nepovažuje to za nic trapného, za nic nedemokratického. Považuje odmítání kritiky za cosi demokratického, za „obranu svobody“. Za obranu „západních hodnot“.

Respekt k jiným názorům už není jednou z hodnot občanské svobody a demokracie. Tato hodnota, která vedla zakladatele ODS k včlenění slov „občanská“ a „demokratická“ do samotného názvu strany, již neplatí. K tomu se strana již nehlásí.

A podivní spojenci?
Těmi už jsme. A potvrdili jsme to i tím, že někde mlčením a někde výkřiky o „bezvýhradné podpoře“ pevně stojíme za podivnými stanovisky Obamovy vlády. Začíná to tím, že mlčíme k těm nejpodivnějším v dějinách USA, jako jsou její vyhrůžky „přehodnotit podporu Izraele“, a končí posledním rozhodnutím - o poskytnutí materiální podpory a zaslání instruktorů a poradců našim vzájemným, ještě podivnějším, spojencům na Ukrajině, neonacistům z „Národních gard“ včetně těch, kteří se svými stanovisky, které zřejmě ODS rovněž podporuje, vůbec netají.

Chtějí to, co vyjádřil velitel jednotky „AZOV“, jedné z těch, které budou příjemci oné podpory, Andrij Biletskij, než se stal na kandidátce strany premiéra Jaceňuka poslancem ukrajinského parlamentu:

„Historickou misí našeho národa v tento kritický moment je vést bílou rasu celého světa v konečné křížové výpravě za její záchranu. Křížové výpravě proti semity vedeným podlidem.“

Ti ODS za slůvko odsouzení nestojí. Odsouzení - hned v prvním odstavci usnesení Republikového sněmu ODS - patří jen těm, kdo si dovolí kritizovat. Což je dnes pro ODS typické nejen v otázce průjezdu konvoje.

Děkuji ODS za lekci o tom, co jsou hodnoty, které chce, i proti mě, bránit. A děkuji vojákům U.S. Army, plukovníku Timothy Paymentovi a seržantu Eastonu Purkissovi, za lekci respektu k rozmanitosti názorů. Lekci respektu k odlišnému názoru a jeho nositelům. Lekci, že kritika není projevem nepřátelství, není něčím, za co si kritik zaslouží nálepku jako „pátá kolona“, „milovník Putina“, není něčím, za co má kritik být vyzýván, aby si „balil kufry“. Lekci o tom, že kritika a nesouhlas jsou samozřejmou součástí demokracie a jsou zároveň výrazem a důkazem svobody jednotlivce a svobody společnosti.

I když se obávám, že si z té lekce ODS neodnese zase nic. A nevěstí to pro budoucnost nic dobrého. Ani pro občany, ani pro demokracii, ani pro stranu - kdysi velkou a respektovanou Občanskou demokratickou stranu.