Před pár týdny jsem na stránkách Konzervativních listů vedl úvahu o tom, že úmysly prezidenta Miloše Zemana a vedoucího jeho zahraniční kanceláře Hynka Kmoníčka jsou zjevně víc než zájmem státu řízeny a ovlivňovány osobní pomstychtivostí obou těchto pánů, alespoň v otázce vysílání velvyslanců. Zákopová válka mezi Hradem a Černínem, která z toho vznikla, našla nečekané rozuzlení v zásahu policejního komanda, které bohužel s přibývajícím časovým odstupem vypadá mnohem víc jako akt namířený k odstranění vlády než k postižení korupce a jejích protagonistů.

Cesta ke jmenování "velvyslanců pana prezidenta", tedy rozuměj k vyslání kamarádů a podporovatelů pana prezidenta na velvyslanecké posty, se tak otevřela dříve, než asi lidé v Černínském paláci i ti mimo něj čekali. Souběžně s realizací plánu "Kamarádi z Vysočiny až na kraj světa za státní peníze" může teď také Hynek Kmoníček přidat svůj známý ironický úsměv k pokřiku "Má je pomsta!". Bývalý náměstek bývalého a dnes už zase úřadujícího ministra zahraniční si nejspíš nenechá ujít možnost vyřídit si prostřednictvím ministra Kohouta účty s těmi, kdo ho i s jeho tehdejším šéfem před dvěma lety z Černína vyhnali. A první kroky a prohlášení ministra Kohouta to jen potvrzují.

Bezprostřední odchod lidí ze Schwarzenbergova kabinetu a nejbližšího okolí se dal celkem čekat, ovšem vyhlášení čerstvě dosazeného ministra o rychlé instalaci 30 nových velvyslanců je přece jen poněkud odvážné od člena vlády, které nebyla ani vyslovena důvěra Sněmovny a jejíž osud by mohl být jen krátkou epizodkou.

Střídání velvyslanců totiž přece není otázkou hodin či dnů, je to dlouhodobý proces, spočívající v citlivých jednáních jak na domácí scéně, tak také s reprezentanty země, kam má být náš velvyslanec vyslán. Také nebývalo zvykem vysílat nové velvyslance bez potřebného zaškolení nebo nezbytných bezpečnostních prověrek.

Je ovšem možné, že prezident Zeman považuje podobné zvyklosti za stejně idiotské, jako zvyklosti ústavní. Potíž by pak ovšem mohla nastat v tom, že naši zahraniční partneři by mohli začít naopak za idioty považovat spíše takové reprezentanty naší země, kteří se zaběhanými zvyklostmi nehodlají zdržovat. Že je to celkem jedno našemu současnému prezidentu, je sice smutné, ale už to snad ani nikoho nepřekvapí. Že si ale hodlají obléci kabát z ostudy i tak zkušení kariérní diplomaté, jakými bezesporu jsou pánové Kmoníček a Kohout, to je přece jen stále ještě jevem zarážejícím a škody z toho pocházející pro Českou republiku nemusí být rozhodně malé.

Bohužel tedy i další vývoj v české diplomacii jen víc a více ukazuje, že ubohá osobní zášť a pomstychtivost je nadále stavěna nad zájem státu, jemuž mají ústavní činitelé a vládní úředníci sloužit. Omluvou těm současným není a nemůže být ani to, že se v tom často podobají svým předchůdcům.

23. srpna 2013