Kampaň do předčasných voleb začala. „Lyže můžete marketovat v létě, politický marketing je na tom hůř, dá se dělat, jen když je kampaň. Jestli jsme udělali v minulých volbách okolo dvou procent, musíme jít do těch dalších, i když nám o parlament nejde,“ zněl výklad jedné z menších politických stran. Na skutečnost, že marketingově získané hlasy jsou předem odsouzeny k vyhození, jsme si zvykli. Nikdo neřekne: nezodpovědné. Mnozí si dokonce myslí, že je za tím strategie velkých stran. Jedno politické uskupení má dávno nakoupeny celostátní billborady, i když jim jde „jen“ o zisk na úrovni magistrátu.

Mnozí voliči, kterým správa naší země není lhostejná a kteří investovali hodně voličského kapitálu do výběru jedné z menších politických stran, naopak přemýšlejí, jak hlas nevyhodit znovu. „Vy malí byste se měli spojit.“ Mají tím na mysli, že SNK ED, Starostové a EDS, SOS, Alternativa a další, kteří vycházejí buďto z komunální, nebo evropské úrovně, by k sobě měli nalézt cestu. Jako bývalá předsedkyně SNK ED vím, že jsem se víc jak rok poctivě snažila tuto množinu nalézt a nenašla. Především proto, že úspěšnost komunálního politika v této zemi je ve schopnosti získat pro své voliče co největší podíl na dotacích. Ty jsou rozdělovány velkými. Vyhraňovat se proti jedné nebo druhé velké straně se místním starostům nevyplácí. Politická nevyhraněnost zase nevyhovuje urbánnímu elektorátu. Slučování malých neprobíhá aritmetickým součtem. Ze sedmi malých trpaslíků se nestane obr.

„Vyhozené hlasy“ by se hodily i ODS. Na tu část ODS, která nesměřuje do velké koalice, padají obavy: předčasné volby mohou dopadnout obdobně, jako by dopadly včasné: vítězství, které nebude postačovat ke složení většinové vlády. Na rozdíl od bulvárních informací víme, že Topolánka na Berlusconim fascinovala zejména jeho koalice svobody „Casa de la liberta“. Berlusconimu se totiž podařilo přesně to, co by potřebovala i ODS: ve dvaadvaceti italských volebních krajích vyluxovat vinaře, hasiče, fotbalisty, vytvořit opravdovou „catch-all“ party a dostat se z 32 na 37 procent. Lídři ODS doufají, že manažer Kalousek, na jehož spornou minulost spjatou se zbrojařskými kruhy zapomněli mnozí, včetně novinářů, Casu de la liberta, koalici svobody se střechou TOP postaví. Otázkou je, zda tato TOP Casa nevyluxuje nakonec hlavně hlasy ODS a zda takových bude víc jak pět procent.

„Správní chlapi“ na cestě za kempinkovým stolkem, lanšmítem a socialistickým voličem ovšem naznačují, že vedení ODS nespoléhá jen na TOP. Ví, že je potřeba poohlédnout se i vlevo. I proto ta odlehčenost, pohoda a Chorvatsko.

Může se ale stát, že cestou z Chorvatska lídry ODS uvolněnost přejde. Mohou zjistit, že ODS preference jsou vyšší než ČSSD, ale ke složení většinové vlády to stačit nebude. Mohou také zjistit, že nespokojenost voličů opět bude pro část z nich znamenat hledání nové, odpovědnější alternativy, bude vyjadřovat přesvědčení o demokratickém významu politického středu, boje proti korupci a bezuzdnému boji o moc těch velkých. A tak zase přijde na řadu strašení, vládou komunistů i Ruskem. Odlehčenost vystřídají potoky špíny, které utopí středového voliče, spláchnou Casu i TOP. Posuneme se směrem ke zlému snu: bémovsko-tvrdíkovské koalici. Jedině že by vidina velké koalice, která na léta zabetonuje kraje i radnice, zděsila ty, kteří opravdu chtějí ovlivnit podzimní volby: energetiku a doly. To se ale nestane. Naopak, s velkou koalicí by obsazení dvanácti vertikálních článků kontroly energetiky ze strany ČEZu nebo prolomení těžebních limitů bylo jednodušší. Mnoho ztratí komunisté, jejich hlasy pak nebudou potřeba. Opravdovou ztrátu kontroly, možné transformace justice, zlepšení vymahatelnosti práva, omezení korupce bychom ale zaznamenali všichni, občané ČR.

Převzato z Blog.aktualne.cz se souhlasem redakce)

Autorka je předsedkyní Evropské demokratické strany