Naše sociální demokraty není snadné pochopit. Například dokáží věnovat hodně pozornosti otázce, koho za rok nevolit prezidentem, přestože tato otázka by se vyřešila sama od sebe, kdyby se alespoň hodinu před volbou dokázali dohodnout koho budou volit.

V kritické situaci, kdy straně hrozí konkurz, se na sjezdu nenajde ani jeden delegát, kterého by zajímalo, proč tato situace nastala a kdo je za ni zodpovědný. Klidně se nechají opít rohlíkem, že za vše mohou právě ti dva mužové, kteří se o raketový rozvoj strany v minulosti nejvíce zasloužili, pánové Ing. Miloš Zeman I. a dr. Altner. Tito dva, tím, že získali pro stranu Lidový dům, vyvedli stranu za společnosti proletářských stran klopotně bojujících o zajištění své existence (ODA a ODS) a dostali ji mezi strany panské, movité a hospodářsky zajištěné (KSČM a KDU-ČSL). Strany, které jsou zbaveny existenčních starostí, se pak mohou plně věnovat své hlavní činnosti (politikaření).

Smlouva, která zajistila straně Lidovým dům, měla všechno, co má ideální smlouva mít - byla neobyčejně výhodná pro obě strany, přinesla sociální demokracii majetek za 190 milionů a právníkovi, který jeho získání dosáhl, 10% palmáre.

Tady je na místě otázka, proč smlouva obsahovala tak drsné podmínky pro zajištění včasného vyplacení odměny právníkovi. Odpověď je nasnadě, dr. Altner na to, aby spor vyhrál, zřejmě potřeboval nejen svůj právnický um. Proto se tak se snažil, aby se mu vynaložené prostředky vrátily co nejdříve, nakonec do té doby pracoval zadarmo. Ještě existuje jiná verze, pracovně ji nazveme paroubkovská. Podle ní měl Altner už při uzavření smlouvy ďábelský plán jak zničit sociální demokracii tím, že ji někdy v budoucnu dožene do konkurzu. Pak ovšem nutně musel předpokládat, že nedostane včas nebo vůbec zaplaceno. I když takový plán vypadá absurdně, jeho základní předpoklad se splnil, nezaplatili mu. Přesto ta první verze vypadá reálněji.

Tím se dostáváme k jádru pudla, a to je ta dodnes nepoložená otázka, proč strana svůj dluh nezaplatila řádně podle smlouvy. Chceme-li se dostat k nějaké odpovědi, musíme nejprve vyloučit námitku, že strana neměla z čeho zaplatit. Vlastníkovi Lidového domu by každá banka ochotně těch 19 milionů půjčila. I ta nejzlodějštější banka by poskytla úvěrové podmínky řádově výhodnější, než si zajistil dr. Altner jako věřitel coby penále a sankční poplatky. Dokonce by se naše i zahraniční banky předháněly v nabídce nejvýhodnějších nabídek. Jinou možností by bylo část domu, kterou dnes strana pronajímá, prodat. Kdo jiný by si snadno dokázal spočítat, co bylo výhodnější, než ekonom Miloš Zeman I.

Když není otázka, není ani odpověď. A tak se nabízí jen sice ošklivá, leč pravděpodobná hypotéza. Zodpovědní šéfové strany vůbec nepředpokládali, že budou muset zaplatit. První z nich byl asi v odpovědnosti na řadě Miloš Zeman II. Jde sice o stejnou osobu jako byl Miloš Zeman I., ale rozdíl v jeho inteligentním chování v době uzavření smlouvy a jeho chováním v době, kdy šlo o to smlouvu dodržet, je takový, že jsem ho raději číselně odlišil. Svůj díl viny jistě nesou i jeho následníci, pánové Špidla, Gross, Paroubek. Zdá se, že dokud nedošlo k návrhu na konkurz, zůstávali v této věci všichni naprosto klidní. Těžko si jejich klid vysvětlit jinak, než že se spoléhali na právní marasmus tohoto státu a mohli se spolehnout i na svůj vliv na státní správu. Jako nejupřímnější z nich se ukázal Jiří Paroubek, který veřejně prohlásil, že se dluhy platit nemusí.

Bohužel, stejně jako se vedení ČSSD chovalo k vlastnímu dluhu, chovalo se i k dluhům státním. Zřejmě to zatím nevadilo ani současným funkcionářům strany delegovaným na sjezd. Taková strana se bude těžko reformovat.