O novém předsedovi KDU-ČSL všichni mluví a dohromady o něm nikdo nic neví. Jak se rozpačitě vyjádřili jeho poražení soupeři na lidoveckém sjezdu: Jiří Čunek je "nepopsaný list" (Vlasta Parkanová), o jakém "nemůžu říct vůbec nic" (Jiří Karas). Přestože o něm nikdo nic neví, všichni ho volí. A ačkoli ho všichni volí, nemá nic jisté.

Lidová strana má neobyčejný dar, díky němuž přežila každou krizi: umí vycítit změny větru. Včas zvolila Cyrila Svobodu, který ji nejlépe mohl dovést do Špidlovy "proevropské vlády". Když preference ODS stoupaly ke 40 %, už je v čele křesťanských demokratů vítal Kalousek. I teď čtou správně kairos, znamení doby. Rozmazávají se ideologické hranice mezi levicí a pravicí, panuje únava z okoukaných politiků, cení se praktičnost a ráznost? Pak lidovci zvolí vsetínského šerifa s jeho zálibou v čistých, ostrých řezech.

Ještě před půlrokem byl Čunek málo známý starosta, o víkendu už si jako šéf strany suverénně diktoval, jaké chce místopředsedy. A nemůže se dočkat ministerstva (jakéhokoli), aby začal řešit problémy (jakékoli). Kdy naposledy zažila česká politika tak raketový vzestup? V roce 1997, když bezradná ODA procházela těžkou krizí vůdcovství a sáhla po svěžím senátorovi Michaelu Žantovském. Tak jako Žantovský ideálně ztělesňoval členskou i voličskou základnu ODA, včetně jejího vztahu k Americe nebo Havlovi, při jménu Čunek pookřívají moravští vesničtí voliči, biskupové i intelektuálové z Katolického týdeníku - zkrátka ztělesnění lidovectví.

Proč tedy nemá nic jisté? Číhá na něj riziko jako na Žantovského. Politika se dělá ve sněmovně a vládě, nestačí být v Senátu a ve stranické centrále. Kdyby se příliš pokoušel velet poslancům, staří mazáci (máme na mysli dvojici Kalousek - Kasal) mu dají pocítit, kdo je ve sněmovně pánem. Je dost dobře možné, že už za pár dnů bude Čunek ministrem. Pak pozná, že některé problémy se prostě vyříznout nedají. Dokonce ani v noci vyvézt do sousedního kraje.

HN, 11.12.2006