Nečekaný volební úspěch Křesťansko-demokratické unie – Československé strany lidové už byl důkladně proprán ze všech stran. Nyní ale zisk nejvíce komunálních mandátů a sedmi senátních křesel, přičemž na třech z nich se podíleli i zelení, respektive piráti, přetavuje také ve vyšší politické sebevědomí.

Minulý týden si například lidovci vymínili odklad hlasování o prezidentském vetu týkajícího se dětských skupin a též tzv. lesních školek. A můžeme očekávat, že jako síla klidná, leč důsledná, budou ve vládní koalici pokračovat dál.

Sláva jim přitom do hlavy nestoupla a svůj osud přijímají s pokorou. Nezvykle upřímný rozhovor pak sobotnímu vydání deníku Právo poskytl první místopředseda KDU-ČSL Marián Jurečka.

Hovořil v něm například o lidoveckém plánu na sblížení se Starosty a nezávislými, kteří se doposud drželi především TOP 09.

Přiznal tlak, který na něj jako ministra zemědelství vyvíjel v jisté věci člen představenstva Babišova Agrofertu a šéf poslanců hnutí ANO Jaroslav Faltýnek.

A nevyhnul se ani obhajobě protiruských sankcí, které tomuto mladému muži zjevně přátele mezi zemědělskými vývozci nedělají.

Jurečka se ale neostýchal nakousnout ani velmi osobní téma vztahu mezi výkonem veřejné funkce a soukromým životem. On i předseda strany Pavel Bělobrádek mají rodiny s malými dětmi daleko od Prahy a uvědomují si, o co přicházejí, když jim nejsou nablízku.

Je pozoruhodné, že zrovna politici KDU-ČSL, partaje odjakživa konzervativní, jsou schopni vystupovat takto civilně a bezprostředně. Nemluvě o časté přítomnosti Bělobrádka, Jurečky a „třetího do party“, místopředsedy strany a sněmovny Jana Bartoška, na sociálních sítích.

Čerstvé lidovecké špičky za čtyři roky ve funkcích vytřeli skeptickým analytikům zrak. Sám jsem patřil k těm, kdo nevěstili týmu toporného Bělobrádka delší politickou životnost.

Když se Pavel Bělobrádek stal předsedou, provázela jej pověst mládežnického politika, jehož tradicionalismus má až xenofobní nádech. Prvním siláckým bonmotem po zvolení pak způsobil, že více než veterináře z jatek v něm okolní svět viděl řezníka.

Jak čas plynul, z Bělobrádka se vylíhl střízlivý, neexhibující politik, jenž promlouvá, až když je to důležité, a místo vemlouvavých úsměvů raději tu a tam projeví cit pro suchý anglický humor.

Marián Jurečka zase vrátil do hry sedláckou moudrost, která nijak nezaostává za intelektuálními výkony pražské kavárny.

Tento lidovecký styl už přináší ovoce i mimo regiony, v nichž KDU-ČSL boduje léta. Aktuálně budou lidovci zasahovat i do poměrů na pražském magistrátu nebo ve vedení Prahy 7, kde září Jan Čižinský.

Jsou samozřejmě témata, v nichž se lidovci hloupě plácají. Třeba když mají vysvětlit svůj vztah k developerovi Luďku Sekyrovi. Ten jim poskytuje peníze i rady.

Nejde však pouze o přemýšlivého byznysmena, ale též o přítele nechvalně známého Romana Janouška, s nímž podle médií dokonce vyrazil na dovolenou.

Zajímavé je také sledovat vztah k KDU-ČSL k ideologickým špekům, jako jsou lustrace. Nejprve se postavili za nepovedenou předlohu služebního zákona, na níž se koalice shodla s pravicovou opozicí, pak odmítli snahu TOP 09 a ODS o lustrace ministrů a nakonec avizovali, že sami budou iniciovat doplnění lustračního zákona, který by přitom místo vylepšování měl být spíš čtvrt století po listopadu pohřben.

Přiznejme ovšem každé straně právo na některé libůstky. V případě lidovců je důležité hlavně to, že se vrátili a pracují na obnově důvěry veřejnosti v tradiční strany.

V politickém středu se přitom potkávají s Babišovým hnutím ANO. Voličům ale nenabízejí zboží s nablýskaným obalem, nýbrž poctivým obsahem.

Vysíláno na ČRo Plus, publikováno na www.rozhlas.cz/plus