Pokud se dá najít nějaká paralela mezi současným děním v KDU-ČSL a patálií, která v posledních desetiletích postihla nějakou stranu, tak lze chování lidoveckého náčelnictva připodobnit nejspíše k postupům, který na konci roku 1989 volili komunisté. Po Miroslavu Kalouskovi a stranickém předsednictvu se pokusil na ledové klouzačce zabrzdit patou ústřední výbor. Nějaká rekorytarizace, toho stáhnem, toho vystrčíme, hlavně abychom si mezi sebou neublížili, hlavu mezi ramena a vydržet!

V podstatě nijak jinak se zpráva ze včerejší celostátní konference, jak se Bůh ví proč lidovecký ÚV jmenuje, číst nedá. Odstoupili tři místopředsedové, jeden z nich ovšem hodlá kandidovat zpátky na předsedu, Kalousek dále předsedá poslaneckému klubu a termín mimořádného sjezdu je určen pro jistotu šest týdnů po podzimních volbách, kdy už bude nejen jasný jejich výsledek, ale také osud Topolánkovy vlády. Pár minut po skončení onoho jamboree prohlásil jihomoravský hejtman Juránek, že lidovci se musejí vrátit k luxovské politice budování křesťanskodemokratického pilíře společnosti a pomáhat si tvorbou aliancí s malými stranami.

Za toto Juránkovo vyjádření se na lidovce hněvat nelze. Jejich působení na české politické scéně prochází krizí a světélka nevidět. Daleko vážnější věci se staly mimo lidovecké bádání nad vlastním osudem.

Jan Kasal, nepochybně na základě rozhodnutí a rozložení sil v poslaneckém klubu KDU-ČSL, oznámil Mirku Topolánkovi, že lidovečtí poslanci do vlády ODS nevstoupí, její vznik nepodpoří a předčasné volby jsou proti zájmu poslaneckého klubu KDU-ČSL. Protože parlamentní matematika mnoho možností nedává, zůstává pro lidoveckou parlamentní frakci jedinou možnou strategií to, že jsou dál připraveni vytvořit menšinovou vládu s ČSSD, pokud se Paroubkovi nebo jim pro tuhle politiku podaří koupit alespoň jednoho zeleného. Pak vládě pomohou komunisti odchodem ze sálu a čerstvé lidovecké usnesení dopadne jak v Bohumíně. K celé téhle věci dojde, až bude sloveno po volbách senátních a komunálních a naopak sjezd bude postaven před hotovou věc.

Pokud na tuto hru nenajdou recept sami lidovci mezi sebou (a bude to velice obtížné), zbude to na nás, na voliče. Jestliže osoby kandidující za KDU-ČSL samy svým vlastním charakterem nedají záruky, že nejsou ochotny s komunisty kolaborovat, je vážný důvod je nevolit je ze stejného důvodu, jako nevolit kandidáty ČSSD. Další směřování lidovců rozhodne prosincový sjezd. A na něm jedním z měřítek úspěchu, a tedy možného pokračování téhle kulišárny, bude i volební výsledek z října.