První volební kampaň v roce 1990 se nesla v duchu skoncování s komunistickým režimem. Byli v ní ale i takové výroky, jako např. výrok pivaře pijícího pivo, který po doušku piva prskne a říká: „Fuj, desítka!“ KSČ totiž měla vylosovanou právě desítku.

Druhá volební kampaň v roce 1992 se nesla v duchu blížícího rozpadu Československa. Nikdo o tom sice oficiálně nemluvil a předmětem kampaně zejména v Česku byla ekonomická reforma. Ihned po volbách však dalo Mečiarovo HZDS jasně najevo, že o další fungování České a slovenské federativní republiky (kdo si na tuto periodu Československa vlastně dneska vzpomene?) vůbec nestojí. A tehdy poslanci Federálního shromáždění vynesli nad sebou ortel a Federální shromáždění zaniklo s koncem republiky.

Třetí volební kampaň v roce 1996 byla plná nenávistných útoků Miloše Zemana proti Klausovi a ODS obecně. Zemanovi se podařilo sjednotit nekomunistickou levici (ale jaký je dnes mezi tzv. nekomunistickou a komunistickou levicí praktický rozdíl?) a výsledkově se dotáhl na ODS. Částečný úspěch slavili rovněž Sládkovi republikáni. Sládek sám se rovněž vyznamenal různými nenávistnými útoky na celou polistopadovou politickou garnituru, kterou navrhoval utopit ve Vltavě. Po volbách umožnil Zeman vznik menšinové vlády vedené ODS, která vydržela jen přes rok a po odchodu části poslanců ODS z klubu ODS v období nazývaném příznačně „Sarajevský atentát“ a vytvořením Unie svobody nás čekaly mimořádné volby.

Předvolební kampaň v roce 1998 před mimořádnými volbami se nesla v duchu zmrtvýchvstání ODS. Ta se někdy v lednu 1998 pohybovala na samém dnu preferencí, aby nakonec ve volbách skončila poměrně těsně za ČSSD. Po předvolební mobilizaci ODS proti levici a ČSSD zvláště se však nakonec realizovala varianta písemné „opoziční smlouvy“ mezi ODS a ČSSD, což se zprvu zdálo jako velmi „šikovné“ a částečně i oslavované řešení. Jak se ale později ukázalo, česká společnost začala „mobilizovat“ proti opoziční smlouvě a podporován mohutně Hradem s prezidentem Havlem se vytvořil prostor pro Čtyřkoalici, která zejména v období televizní války na konci roku 2000 dosahovala podpory kolem 30%.

Předposlední volební kampaň před parlamentními volbami 2002 byla ve znamení nástupu nového muže ČSSD Vladimíra Špidly, kterému bylo dovoleno Milošem Zemanem obsadit funkci předsedy ČSSD v roce 2001. V tom roce také Zeman ohlásil odchod z vrcholové politiky. A jak se ukázalo v prezidentské volbě 2003, ani tento slib jako celou řadu slibů dalších také nesplnil. Byl však svými nejbližšími straníky v čele s Grossem (kde že jeho časy jsou?) při prezidentské volbě nemilosrdně podražen.

Současná předvolební kampaň se dle mého názoru nijak zásadně neliší od těch předcházejících. Nicméně, člověk musí připustit, že změny na premiérském stolci v řadě Klaus, Tošovský, Zeman, Špidla, Gross, Paroubek vyhovují známému Murphymu pravidlu, že všechny změny jsou vždy k horšímu a může-li něco dopadnout špatně, dopadne to ještě hůř. To, že vládní ČSSD nemá žádný program, je zřetelné i z billboardové kampaně. Pár plakátů s lídry ČSSD karikovaných „nočními sprejery“ a la Hitler je desetinásobně převýšeno plakáty karikujících program ODS na plakátech „ODS mínus“. K této části kampaně bych snad dodal jen to, že ačkoliv je neustále zdůrazňován minimální dopad plakátové kampaně na rozhodování voličů, právě ona je vždy jakoby nejviditelnější částí kampaně. Na plakáty se utratí nemalá část volebních rozpočtů a zdá se obecně, že je to z hlediska výsledků voleb ta nejméně výnosná předvolební investice.