Neviditelný pes První český ryze internetový deník. Založeno 23. dubna 1996

Ano, mohlo tu být méně cizích slov, aby to bylo stravitelnější, ale v podstatě je to pravda. Jen bych doplnil, že důvod, proč ten páter Vyklouz nikdy nevytvoří z tohoto "hnutí" stranu, jak je vyzýván, je to že by musel přijít s konkrétním programem. Negovat něco, nejlépe všechno, je jednodušší a lépe se přilepí davy.

K té poznámce o jazyce bych dodal jednu věc, která se často přehlíží. Autor žil dlouhodobě ve Francii a francouzština je pro něj fakticky druhým pracovním jazykem. V takové situaci už člověk nepřemýšlí v jednom jazykovém systému, ale paralelně v několika.

A tyto systémy nejsou významově ekvivalentní. Nejde jen o slovní zásobu, ale o to, že jednotlivé jazyky mají odlišně „rozřezanou“ realitu. Pro některé pojmy existuje v jednom jazyce přesnější nebo přirozenější výraz než v jiném. Pokud tedy autor použije slovo cizího původu, nemusí to být snaha o „učenost“, ale spíš volba výrazu, který pro něj nese přesnější význam.

U lidí, kteří dlouhodobě fungují ve více jazycích, je to poměrně běžné. Jazyk se pro ně stává nástrojem, kde vybírají z více zdrojů podle toho, co nejlépe odpovídá myšlence, nikoli podle toho, co je „domácí“ nebo „cizí“. Výsledkem pak může být text, který je pro část čtenářů méně komfortní, ale zároveň může být významově přesnější.

obrana demokracie proti stranám zvolených v demokratických volbách ---může být ještě větší protimluv? vyhlásíme soutěž o nejhloupější oxymoron? ---jinak autore na Letné dobrý pastýř sehnal stádo oveček dohromady-- a ty zřejmě opravdu věří, že tím něco změní. no vidíte, a stačily mně na to tři věty. toť vše.

Tento argument je na první pohled efektní, ale stojí na záměrně zjednodušené představě demokracie.

Demokracie totiž není jen jednorázový akt voleb. Je to průběžný proces, ve kterém se vedle voleb uplatňuje i veřejná diskuse, tlak veřejnosti a různé formy občanské aktivity. To, že někdo protestuje proti krokům zvolené moci, není popřením demokracie, ale její součástí. Oxymoron by to byl pouze tehdy, pokud bychom demokracii zredukovali na pouhé sčítání hlasů jednou za několik let.

Jiná věc je, jakým způsobem se takový protest formuluje. Pokud se někdo stylizuje do role „obránce demokracie“ a současně si přisvojuje právo určovat, co je ještě demokratické a co už ne, dostává se na tenký led. Ne proto, že by protestoval, ale proto, že si nárokuje postavení nad pravidly, která mají platit pro všechny.

A pokud jde o „stádo oveček“ – to je jen pohodlná zkratka. Lidé se neúčastní podobných akcí proto, že by byli pasivní, ale proto, že sdílejí určité vnímání reality. To, že s ním někdo nesouhlasí, ještě neznamená, že jde o manipulaci nebo iracionalitu. Stejnou logikou by bylo možné označit za „stádo“ jakoukoli voličskou skupinu, což by nás nikam neposunulo.

Zkrátka: tři věty stačí na efekt, ale ne na pochopení.

Letná je kšeft. Neusiluje ano o hájení demokracie, ani o odstranění negativních prvků v politickém životě. Proto také Miliónoví chvilkaři a zrzavý prcek ani nepípli při aférách jako Kampelička, Dozimetr, Bitcoin nebo IKEM. Mináře omlouvá pouze to, že měl v Karibiku práci s utrácením toho druhého účtu.

Nejde jenom o kšeft. Jde daleko o víc. Predevším bez politické konkrětní odpovědnosti ovládat politické cítění a směřování společnosti.

Chvilkaři jsou stejní jako komunisti před únorem. Když KSČ nedosáhla svého ústavní cestou, tak zorganizovali demonstrace a protlačili to tímto způsobem. Často je neorganizovali oni sami, ale třeba jim nakloněná odborová organizace.

Už se objevují tvrzení, že díky demonstraci nebude zákon o transparentnosti neziskovek. Raduje se z toho Rakušan. Štít pro demokracii vyhlašuje, že "hnědá koalice couvá". Politická rétorika je čím dál agresivnější. (Opět: I komunisté označovali všechny své oponenty za fašisty.) Kladu si otázku, jak daleko jsou schopni zajít ti, co dnes neváhají označovat koalici ANO, SPD a Motoristů za "hnědnou" či za krajní pravici.

Jestliže jsou stejní, kde mají "lidové milice"? Protože bez nich to nejde.

Nám "dezolátům" je smysl toho shromáždění naprosto jasný, totiž snaha menšiny změnit svobodnou volbu většiny. A kdo "jim" k tomu dal mandát? No ta většina asi ne!

"snaha menšiny změnit svobodnou volbu většiny" no i většina a volby mohou udělat blbost. Např. Němci si zvolili Hitlera (Rakušáka), my Gottwalda, Číňani Maa, Rusové Lenina.... Kdyby v r. 1945 v květnu proběhly v Německu svobodné a demokratické volby... tak by asi naprostá většina Němců volila Hitlera, už ze vzdoru. Klobouk dolů před menšinou která v Německu Hitlera nevolila a nepodporovala. Podstatné je, jestli my Češi si i v příštích volbách zvolíme Bureše. Zvolíme? J.L. end

Pro postoj, který demonstrující ústy svých řečníků vyjadřují, vymyslel kdysi Václav Bělohradský pojem " morální kýč". Souhlasíte s tímto hodnocením pane Grundmane?

Termín „morální kýč“ sám používám, protože poměrně přesně vystihuje určitou formu zjednodušení: složité společenské problémy jsou převedeny do jednoznačného morálního jazyka, kde je předem jasné, kdo stojí na „správné“ straně. V tomto smyslu je ten pojem výstižný.

Zároveň si ale nemyslím, že nad tím lze mávnout rukou jako nad pouhou stylistickou vadou veřejné debaty. Ten jev má svoji funkci. Umožňuje spojit velké množství lidí, kteří by se na konkrétních politických otázkách neshodli, a vytvořit z nich relativně soudržný celek. Jinými slovy, to, co působí jako kýč, je současně nástroj mobilizace a udržení určitého vlivu.

Závažnější je ale další rovina. Prostřednictvím tohoto morálního jazyka lze do určité míry obcházet pravidla standardní politické soutěže. Místo střetu programů a mandátů vzniká tlak, který se neopírá o volby, ale o nárok na morální autoritu. Ten pak může působit na politické strany i na prezidenta – nikoli otevřeně jako politický protivník, ale nepřímo, z pozice někoho, kdo stojí „nad“ politikou a určuje, co je ještě přijatelné a co už ne.

Tím se mění samotná struktura politického prostoru. Nejde už jen o soutěž různých zájmů, ale i o snahu některých aktérů tuto soutěž definovat a částečně řídit z pozice, která není přímo odpovědná voličům. To může vést k napětí, protože politické instituce mají vlastní legitimitu, která není odvozena od morálního nároku, ale od procedury.

Proto bych řekl: ano, označení „morální kýč“ sedí. Ale pokud u toho skončíme, nic jsme vlastně nevysvětlili. Je potřeba vidět, že jde o stabilní a funkční mechanismus, který nejen mobilizuje, ale také umožňuje nepřímo ovlivňovat politiku mimo standardní pravidla, a tím posouvat rovnováhu mezi jednotlivými aktéry.

Sláva! autor nepoužil ani jednou slovo "narativ". Zato si oblíbil apropriaci a pak osamělou ambiguitu. Čeština je nádherný jazyk a dokazování učenosti nahrazením českých slov cizími, většinou pocházejícími z latiny, srozumitelnosti textů nepřidá.

Rozumím té výtce, ale v tomto případě míří spíš vedle. Autor není člověk, který by si „přibarvoval“ češtinu kvůli dojmu učenosti, ale pohybuje se přirozeně mezi dvěma jazyky – češtinou a francouzštinou. A právě ve francouzštině tvoří slova latinského původu naprosto běžnou, každodenní slovní zásobu, nikoli stylovou ozdobu.

To má praktický důsledek: výraz, který v češtině působí jako cizí nebo knižní, může být ve francouzštině neutrální a významově přesnější než jeho český ekvivalent. Při přepínání mezi jazyky pak dochází k přirozenému přenosu těchto výrazů, nikoli k vědomé stylizaci. Z pohledu autora nejde o „nahrazování českých slov“, ale o používání pojmů, které má dlouhodobě zafixované jako základní.

Je samozřejmě legitimní namítat, že výsledný text může být pro čistě česky uvažujícího čtenáře méně přehledný. To je reálný problém – ale jiného typu, než jaký naznačuje kritika. Nejde o demonstraci učenosti, ale o střet dvou jazykových intuitivních systémů: jeden preferuje domácí ekvivalenty, druhý pracuje s širším, mezijazykově sdíleným pojmovým polem.

To, co může zvenčí působit jako manýra, je totiž zevnitř spíš vedlejší efekt dvojjazyčného myšlení.

Chceme svět bez vykořisťování, volali komunisté na demonstracích a lidé jim na to skočili. Nenecháme si ukrást budoucnost , volá Minář a spol.na demonstracích a lidé mu na to skočili.

V prvním případě organizatorum šlo o politickou moc a v druhém případě jde organizátorům o peníze.

Řekl bych, že autor podstatu vystihl. Nahradit slovo apropriace českým ekvivalentem není až tak snadné jedním slovem. Šlo by to, ale výrazem z několika slov. Takže jeho kritika není na místě.

Bože to jsou kecy.Nez psat takove stupidni kecy je lepsi jit na prochazku.

Rozumím, že ten text může působit zbytečně složitě nebo odtažitě. Ale právě tohle téma se nedá dobře popsat jednou větou nebo čistě „zdravým rozumem“.

Sociální interakce totiž nejsou jen otázkou přímého užitku typu „co z toho mám“. Lidé nejednají pouze utilitaristicky. Velkou roli hrají i věci jako identita, potřeba uznání, sdílené hodnoty nebo pocit, že patřím k určité skupině. Tyto motivace nejsou méně reálné než ekonomický zájem, jen jsou méně viditelné.

Právě proto může vzniknout situace, kdy se lidé ve velkém účastní akcí, které nelze jednoduše vysvětlit konkrétním ziskem nebo ztrátou. Nejde o „kecy“, ale o pokus popsat vrstvu reality, která se do jednoduchých kategorií nevejde. Pokud bychom všechno redukovali jen na okamžitý užitek, velkou část lidského chování bychom vůbec nevysvětlili.

A mimochodem – to samé platí i pro autory textů na Neviditelném psu. Ani oni nepíšou jen proto, že by z toho měli přímý užitek. Píší proto, že chtějí něco sdělit, vymezit se, být součástí debaty nebo ovlivnit způsob, jakým se o věcech přemýšlí. I samotná veřejná diskuse je tedy založená na motivech, které se nedají redukovat na jednoduchou kalkulaci zisku a ztráty.