Obrana vlivu v jazyce hodnot

Demonstrace na Letné ze soboty 21. března byla na první pohled masovou občanskou mobilizací. Při bližším pohledu ale působí jinak: ne jako politický program, ale jako pokus o převzetí určité formy autority. Nejlépe ji nevystihuje pojem protest ani obrana demokracie, ale něco přesnějšího – symbolická apropriace.

Tato apropriace probíhá ve dvou rovinách. První je politická. Demonstrace implicitně pracuje s postavou prezidenta, aniž by ho stavěla do přímé role. Není to akce „za prezidenta“, ale zároveň vytváří výklad, ve kterém prezident vystupuje jako přirozený referenční bod. Organizátoři se neprezentují jako jeho zástupci, ale jejich jazyk a témata vytvářejí dojem, že stojí na stejné straně a že jejich pozice je s prezidentem v souladu. Tento vztah je však jednostranný. Prezident si zachovává odstup, zatímco demonstrace se k němu přihlašuje. Vzniká tak asymetrie: symbolická vazba existuje, ale není potvrzena.

Druhá rovina je hlubší. Demonstrace se neomezuje na konkrétní politická témata, přestože ta existují – veřejnoprávní média, neziskový sektor nebo kultura. Místo toho pracuje s obecnými pojmy jako demokracie, svoboda nebo směřování země. Tyto pojmy nejsou samy o sobě problematické. Problém vzniká ve chvíli, kdy nejsou převedeny do konkrétního politického obsahu a zůstávají v rovině obecného nároku. Demonstrace tak nevystupuje jako jeden z aktérů politického konfliktu, ale jako nositel správného směru. Neříká „prosazujeme tuto politiku“, ale spíše „my představujeme to, co je správné“.

Právě zde dochází k symbolické apropriaci morální autority. Organizátoři a s nimi spojené prostředí – kulturní, intelektuální a občanské – nevstupují do politiky přímo, ale snaží se ji vykládat z pozice hodnot. Tím si přisvojují roli arbitra, který neurčuje jen to, co je výhodné, ale co je správné. Politický konflikt se tak nepředstavuje jako střet zájmů, ale jako odchylka od správného směru.

Tento mechanismus vysvětluje i zvláštní rys celé demonstrace: její nejednoznačnost. Konkrétní témata jsou přítomná, ale nejsou formulována jako program. Abstraktní jazyk umožňuje spojit různé skupiny a motivace, ale zároveň znemožňuje přesně sdělit, o co jde. Výsledkem je situace, kdy demonstrace mobilizuje statisíce lidí, ale její smysl zůstává pro část veřejnosti nejasný.

Nejde o náhodu ani o selhání komunikace. Tato nejednoznačnost je funkční. Jakmile by byly formulovány konkrétní požadavky, došlo by k rozdělení účastníků a oslabení celé akce. Ambiguita umožňuje udržet širokou koalici, ale za cenu ztráty přesnosti.

Symbolická apropriace politické i morální autority je tedy klíčem k pochopení Letné. Demonstrace není pokusem nahradit politiku, ale pokusem ji posunout – z roviny konkrétních rozhodnutí do roviny hodnot, které mají působit jako samozřejmé a nadřazené. Právě proto působí na část veřejnosti nejasně. Ne proto, že by byla prázdná, ale proto, že její obsah není formulován jako obsah, nýbrž jako nárok.

A právě v tom spočívá její síla i její limit. Umožňuje mobilizaci, ale zároveň ztěžuje porozumění. Umožňuje jednotu, ale za cenu nejednoznačnosti. A především – umožňuje vystupovat jako hlas společnosti, aniž by bylo jasné, kdo jim k tomu dal mandát.

miloslavgrundmann.substack.com/