Na co všechno je třeba myslet pro případ, že by se do čela ODS vrátil její zakladatel

Po událostech posledního týdne se zdá, že hlavním výsledkem manévru prezidenta republiky může být tak nanejvýš to, že jedna mimoparlamentní strana, která v posledních volbách skončila těsně pod pětiprocentní hranicí, se přes ni trošku přehoupne.

Vzhledem k původním velkolepým plánům Miloše Zemana tedy hora porodí myš. Jeho manévr ovšem může vyvolat nepředvídané následky na protilehlé straně politické scény. Pokud by Zemanovci a další parlamentní drobotina stačili sociálním demokratům k většině, topka by po volbách musela usednout s ODS do opozice. Tím by prudce stouplo riziko, že si to obě strany začnou rozdávat mezi sebou.

Jako kdyby budoucnost nevypadala divoce už tak, s návratem si evidentně zahrává i Václav Klaus. Vzhledem k tomu, jak kádrově vyprahlá dnes ODS je, bylo asi nevyhnutelné, že jméno zakladatele strany padne. A nevyhnutelné bylo i to, že vzápětí poté začnou vycházet články o sektě nostalgiků, roztoužených po spasiteli. To jsou ale bezcenné karikatury. V hlasech volajících po Klausově návratu se zpravidla neozývá fanatická láska, jen zoufalství lidí, kteří vidí, že straně chybí přirozený lídr, že jí možná chybí už od doby, kdy Mirek Topolánek nezvládl přechod do exekutivy.

Zatím se zakladatel do strany nechystá. Není sebevrah, aby ji na porážku v předčasných volbách vedl zrovna on. Až se ale ODS po volbách bude sbírat ze dna, rázem nastane jiná situace. Někteří aktéři české politiky každopádně s Klausovým pokusem o návrat do čela potupně poražené ODS už dnes počítají jako s konstantou.

Výhody, nevýhody, jedno riziko

Výhody takového řešení by byly zřejmé: Klaus je pořád zboží, které přinejmenším vyvolává zájem. (Staral by se někdo o diplomaticky poměrně nevýznamnou nominaci Livie Klausové, kdyby nebyla jeho žena?) I přes zlobu mediálních elit, které nikdy neuznaly legitimitu jeho výhrad vůči evropské integraci nebo vůči teorii antropogenního oteplování Země (vždyť ani není přírodovědec!), je dnes nutno přiznat, že plivání proti větru se Klausovi zhodnotilo. Mít pověst člověka, který se neztrapňoval honěním každé názorové módy, určitě není k zahození, notabene když rezistence sedláckého rozumu v české populaci je větší, než si média uvědomují.

Nevýhody, taktéž zřejmé, jsou osobního i politického rázu: značka V. K. je poškozena lednovou amnestií; co snad kdysi bylo přirozené vůdcovství, s věkem víc a víc působí jako umanutost: když se ODS se zpožděním několika let konečně zbaví známého pražského podnikatele a politologa Tomáše Hrdličky, Klausovi to nedá, aby si nepostěžoval na "vylučování ze strany".

Nejvážnější je tu ale jedno potenciální riziko – pro ODS a pro celou nelevicovou část české společnosti: rozpočítávání na hodnou a zlou pravici. Hodná rovná se proevropská a pokroková, zlá rovná se nedostatečně proevropská, dokonce národovecká. Nebo z opačného pohledu šplhounská versus zlobivá pravice.

TOP 09, tedy Miroslav Kalousek a Karel Schwarzenberg (v tomto pořadí), už to má natrénováno. K vymezení vůči ODS používala, co se namanulo: vedle vážných sporů, jakým byla česká přihláška do fiskálního paktu, to byly většinou nafouknutné prkotiny: o subalterního úředníka Ladislava Bátoru, o Pussy Riot nebo podivnou historku s vydáváním ruského podnikatele do Ruska, jehož odlet z Ruzyně sice skrze řídicí věž blokoval ministr dopravy za ODS Zbyněk Stanjura, ale Miroslav Kalousek, který by pro dobré PR zabil vlastní babičku, poslal na ranvej jakési cisterny.

To už není Klaus, co býval

Pokud by už objektem podobných hrátek nebyl Petr Nečas nebo ještě méně výbojná Mirka Němcová, ale Václav Klaus, který se nikdy nenechá dlouho provokovat, poměry na pravici by se mohly pěkně rozpumpovat.

Hloupé je, že u bývalého prezidenta už nějakou dobu nemáme jistotu, že je to pořád ten klasický, národoveckých, hrátek prostý liberál, který tu před dvaceti lety zakládal pravici na občanském půdorysu. Viz prezidentské volby v lednu a výpady Klause a jeho okolí proti Schwarzenbergovi: i když se přes všechny tradované nesmysly a nepřesnosti proklestíme k podstatě věci, i když uznáme, že útok na Schwarzenbergova otce kvůli Vlajce měl pravdivý základ, že starost Livie Klausové, aby první dáma uměla česky, taky nebyla od věci (žádná příslovečná "vyspělá západní demokracie" by netolerovala první dámu, která neumí domácí jazyk), pořád tu zůstávají neomluvitelné podlosti typu "Ktéé tomof muj" od Václav Klause mladšího nebo dělení prezidentských kandidátů na ty, kteří tu s námi trávili život, a na ty ostatní, které provozoval Klaus starší. Prezident vedle sebe trpěl Petra Hájka a jiné podivíny. Nebezpečí, že by si od topky nechal nasadit psí hlavu extremisty a pak se v ní producíroval, nelze vyloučit. Bylo by nešťastné, aby si volič z nesocialistického tábora měl vybírat jenom mezi národovci light a Superevropany. Proti dnešku by to bylo umělé zúžení nabídky. Navíc obě strany hrozící řeže spojuje malá perspektiva. Schwarzenberg i Klaus jsou už starší pánové, politicky za zenitem. V případě TOP 09 je to dokonce základní slabina: hnána hráčskými instinkty Miroslava Kalouska i momentální slabostí ODS už se tato strana nespokojí s postavením menší sestry, občanským demokratům ostentativně vypovídá partnerství (že prý se nevymanili z vlivu kmotrů; jistě, pánové Bakala a Háva hrají ve vyšší soutěži) a zkouší je s konečnou platností marginalizovat. Přitom ale osud topky závisí na předsedovi, jehož angažmá zase každé prázdniny závisí na úspěchu lázeňské kúry a jenž svůj pobyt v politice už poněkolikáté prodlužuje. Bez Schwarzenberga bude jednou Kalousek jako nahý v trní, o zbytku strany nemluvě.

Česká pravice se v blízké budoucnosti stejně nemá nač těšit. Nezbývá než doufat, že poslední bitvy svých veteránů zůstane ušetřena.

LN, 14.8.2013