Vracím se do Prahy ze zahraničních cest, na nichž bylo nepůsobivější, že tam ke mně nedolehla ozvěna jediného výstřelu z domácích politických kolbišť, a nevěřím svým uším a očím. Jsem vůbec ve stejné zemi, z níž jsem před dvěma týdny odjížděl? Z klidného tónu zástupců obou táborů vyvozuji, že Paroubek už není vůdcem nostalgické síly s názvem KSČSSD a Topolánkova ODS si zřejmě nechala zajít choutky na zavedení modré totality. Média, která ještě před pár dny dennodenně burcovala k předčasným volbám, údajně jedinému to východisku z červnového volebního patu, najednou ztichla, neboť přišla na to, že pat není nepřekonatelný a východisko z něho je možné.

Co se tedy stalo? Odpovězme s Bohumilem Hrabalem: Neuvěřitelné stalo se skutkem, včerejší úhlavní nepřátelé Topolánek s Paroubkem si oba hodili studenou sprchu, podali ruce a půl roku po volbách začali vyjednávat o společné vládě. U lídra ČSSD, mezi jehož devizy patří pružnost, nelze hovořit o žádném překvapení tím spíše, že se minimálně od konce léta točí a natřásá kolem ODS, která jeho nemravné návrhy dosud pohoršeně ignorovala. U zásadového Topolánka jde o větší obrat, ne-li o veletoč: muž, který se před volbami zapřísahal, že s ČSSD do vlády nepůjde, a po nich upřesnil, že přinejmenším ne do té doby, dokud bude mít v čele Paroubka, znenadání přišel na to, že ten Jiří vlastně není tak špatný a dohodnout se s ním na velké koalici je hračka.

Ano, vláda, o níž dnes Topolánek s Paroubkem jedná, je velkou koalicí, u níž mají přespočetní lidovci asistovat zejména proto, aby tento název nemusel nikdo nahlas použít. Šéf ODS se bude moci tvářit, že dané řešení je s velkou koalicí zcela nesouměřitelné a on neustoupil Paroubkovi ani o krok, třebaže pravý opak bude pravdou. KDU-ČSL tak splní svou klasickou roli: udržovat pověry a mýty v české politice i společnosti.

www.danes.cz