Ředitel BIS se rozhodl odejít. Třináct let na postu šéfa zpravodajské služby je nezdravě dlouhá doba

Generál Jiří Lang, ředitel Bezpečnostní informační služby, prý bude ve své funkci končit, a to dobrovolně. Bude se hledat jeho nástupce. Tím započne další jednání velmi špatné operety na téma Taje a záludnosti, nebo prosté neumětelství?, týkající se vládní personální politiky. A nejde jenom o tuto vládu a nejde jenom o šéfy bezpečnostních a zpravodajských složek v České republice.

Zpravodajci z prostředí anglosaských zpravodajských služeb v neformální rovině nejednou konstatovali, že ve slovanském prostředí není personalistika tou nejsilnější stránkou. Oni jsou ti Anglosasové velmi diplomatičtí, a když něco takového řeknou, musí to být viditelné už z velké dálky. Takže je namístě maximální ostražitost.

Můžeme konstatovat, že Jiří Lang projevil více reflexe než vládní garnitury za posledních deset let. Bezpečně ví, že ho v této funkci už žádné příjemné překvapení nečeká, a na to ostatní už pochopitelně není zvědav. Není ostatně ani divu po tom všem, co asi zažil. Měl by do šuplíku začít psát své paměti (samozřejmě coby opus posthumum).

Pokleslá estráda

Začaly se již ozývat z hlediska personalistiky doslova mičurinské návrhy, kdo by mohl jít na funkci ředitele BIS. Třeba Robert Šlachta. A další protagonisté naší nekultivované politické scény budou přicházet se svými favority. Ti slušní adepti se většinou poznají podle toho, že se té pokleslé estrády nebudou chtít účastnit.

A dopadne to podobně jako před dvaceti lety, kdy tři ministři vlády pověření výběrem ředitele BIS se tak dlouho trumfovali, až jim ti dva hlavní sokové dali sbohem a z té nouze byl do funkce instalován outsider, který zprvu nikomu nevadil, ale to bylo asi tak všechno pozitivního, co se o tom dalo říci.

A ten jeden kvalifikovaný a slušný, bohužel jen stínový kandidát na onu funkci jednomu členovi vlády bryskně vypočítal, proč by se nechtěl tím ředitelem stát. Po jeho odchodu si ministr posteskl: „To by byl ředitel!“

Doporučeníhodných postupů je dost. Nejprve jeden drobný pomocný, leč ve svých důsledcích velmi důležitý detail. Bylo by možno využít aktuálně vládou navrhované změny zákona o zpravodajských službách a doplnit ustanovení o způsobu jmenování ředitelů zpravodajských služeb o maximální délku výkonu jejich funkce. Někomu se to bude zdát zbytečné, jako tomu bylo například kdysi ve Spojených státech. Pak ale rychle zavedli sedmiletý limit, když konečně zemřel nesesaditelný ředitel FBI J. Edgar Hoover. Zemřel ve své funkci, v níž byl bez týdne celých 48 let!

Jiří Lang končí o celých 35 let dříve, což je dobře, ale 13 let ve funkci ředitele zpravodajské služby je špatně. Jde o několikanásobek doby ve zpravodajské komunitě obecně považované za optimální, protože s přibývajícím časem již začínají převažovat bezpečnostní rizika nad profitem ze zkušeného vedení.

Konzultace s opozicí

Inteligentní inspiraci lze hledat třeba v Izraeli, kde bývá dobrým zvykem výměny na takovýchto exponovaných postech konzultovat s opozicí. Po jejím případném vítězství pak není bezprostředně na stole otázka výměny ředitelů zpravodajských služeb.

Izraelský postup je v principu vyjádřen starým buddhistickým příběhem, v němž si dva bratři měli rozdělit dědictví. Šli se poradit s mistrem, jak to udělat spravedlivě. Mistr řekl prvnímu: „Ty rozděl majetek na dvě poloviny.“ A druhému řekl: „A ty si vybereš jako první.“

Proto bude nezbytné systematicky a vytrvale tlačit na politiky, aby se jako, předpokládejme, inteligentní lidé začali chovat kultivovaně. A to nejen v případech zpravodajských a bezpečnostních složek státu. Potlačovat ego své i své partaje, a řídit se prioritou zemských zájmů, pokud vůbec vědí, co by to mohlo být.

Proto bude též nezbytné nastolit (a třeba i uzákonit) třeba následující postup. Vláda vybere příkladně tři kandidáty na post ředitele služby a opozice bude mít (v rámci projednání této nominace v orgánu Poslanecké sněmovny) právo veta. Třeba na všechny tři. Bude v zájmu vládnoucí garnitury se s opozicí na osobě ředitele služby dohodnout, aby mohl ve své funkci setrvat i po případném vítězství opozice v dalších volbách. Volby by neměly destabilizovat zpravodajský a bezpečnostní systém.

Tím by měla vládnoucí garnitura možnost naplnit ideu, oné buddhistické moudrosti příjemně podobnou, kterou před těmi dvěma desetiletími definoval Pavel Bratinka, tehdy ministr bez portfeje, pověřený záležitostmi zpravodajských služeb: „Budeme se snažit nastavit zpravodajský systém tak, aby nám vyhovoval i v době, kdy budeme v opozici.“ Nic lepšího než vývoj tímto směrem si nemůžeme přát.

LN, 8.7.2016