V současné době se hodně diskutuje o tom, že by se v České republice měl zavést institut obecného referenda. V něm by lidé rozhodovali o důležitých otázkách týkajících se naší země. Jeho zavedení podporuje více parlamentních stran včetně nejsilnějšího hnutí ANO.

Já osobně se domnívám, že je to velmi špatný nápad. U nás nemáme tradici celostátních referend. Je sice pravdou, že lidové hlasování připouštěla Ústava Republiky československé z roku 1920, jednalo se však o úlitbu tehdejší sociální demokracii, která jej prosazovala a byla zároveň důležitou součástí tehdejších vládních koalic. Jenomže tato možnost byla silně omezena. Občané mohli rozhodovat pouze v případě, kdy by Národní shromáždění zamítlo vládní návrh zákona. Pak by vláda mohla, ale nemusela vyhlásit referendum za podmínky, že by pro něj hlasovali všichni její členové. Je jasné, že za takových okolností se v éře první republiky nikdy všelidové hlasování nekonalo.

U nás máme zastupitelskou demokracii, kdy o zákonech, mezinárodních smlouvách atd. hlasuje volený dvoukomorový Parlament. Poslanci a senátoři jsou tady od toho, aby rozhodovali o důležitých záležitostech, a mají dost času na přípravu a schvalování právních norem. Líbilo se mně, jak v jedné televizní diskusi namítl politolog Roman Joch zastánci referenda Tomiu Okamurovi, že referenda nebude potřeba, pokud budou poslanci a senátoři dělat kvalitně svoji práci. „Normální lidé nemají čas na to, aby si například během 14 dnů nastudovali problematiku jaderné energetiky a pak o ní hlasovali. To je práce vás poslanců,“ řekl Joch. A mně se tato myšlenka moc líbí. Referendy bychom my zákonodárci vlastně rezignovali na svoji činnost, za kterou jsme placeni.

A když už jsem zmínil jadernou energetiku, tak to je právě jeden z velmi pádných argumentů proti lidovému hlasování. V roce 1972 začalo Rakousko stavět jadernou elektrárnu Zwentendorf. O šest let později pak tehdejší sociálně demokratická vláda kancléře Bruna Kreiskeho vyhlásila referendum, jestli má být tato elektrárna dokončena a spuštěna. Rakušané v něm při zhruba dvoutřetinové účasti voličů v poměru 50,47 : 49,53 % s rozdílem necelých 20 000 hlasů rozhodli o zastavení výstavby. Tato gigantická stavba přitom přišla rakouské daňové poplatníky v přepočtu na současné ceny na 37 miliard korun. Tyto peníze byly utraceny zbytečně.

Je možné, že ve vypjaté atmosféře, související s tak důležitým hlasováním, mohou lidé uvěřit i nepravdivým informacím, k čemuž v Rakousku evidentně došlo, a státu tak vznikly obrovské miliardové škody. I tato zkušenost našich jižních sousedů by nás proto měla varovat před zavedením celostátního referenda.

Autor je poslanec za ODS