Součástí výchovy takzvané „kinderstube“ bylo naučení, že „nejsme tak bohatý, abychom si mohli kupovat levný věci“. Příliš levná věc rovná se věc nekvalitní, mizerná, říkaly maminky a babičky, případně je „šoufl“, jak říkali pražští židé. Každé dítko ze slušné rodiny vědělo, že tudy cesta nevede.

Starší generace zajímající se o umění a československé umělce si možná alespoň částečně pamatuje historku z dob první republiky. Dva naši mladí levicoví umělci se vydali do Paříže, a jak je u nás zvykem, poněkud finančně nepříliš zajištěni. Také se to může označit jako „holý zadek“. Leč i chudí umělci musí z něčeho žít a chodit v něčem oblečení. Oba tito umělci tak chodili nakupovat ryby na nábřeží Seiny, ryb bylo dost a byly laciné. Teprve když byli v Paříži delší dobu, zjistili, že si kupovali k večeři leklé a jinak podezřelé ryby, které se tam prodávaly pro pařížské psy a kočky. Co to udělalo s jejich žaludky, historka neuváděla.

Po nějaké době se jednomu z nich rozpadly boty. Oba ještě moc francouzsky neuměli, což je podstatné. Všimli si však obchodu, v kterém prodávali velice krásné a mimořádně levné černé pánské boty. Vyzkoušeli, zakoupili a radovali se, jak lacino pořídili. Radovali se jen několik dní. Pak zapršelo, a ty nové boty se rozpadly. Rozhořčeni nekvalitou onoho kapitalisty šli boty reklamovat. No, nepochodili. Byl to krám s oděvy pro nebožtíky do rakví.

A když tak koukám kolem sebe, je jasné, že všichni ti bojovníci proti takzvaným úplatkům, idioti, co nejprve zmasírovali veřejnost, že je nutno zabránit „rozhazování peněz“, a pak pod jejich mediálním tlakem připodělaní poslanci odhlasovali v Parlamentu a uvedli do praxe zásadu, že jen to nejlevnější je pro nás všechny dobré. Neb většina našich poslanců jaksi postrádá „kinderstube“. Ovšem ty aktivisty a poslance samotné by nikdy nenapadlo kupovat si kalhoty u stánku na vietnamské tržnici a pak s nimi chodit do práce na zasedání komisí do Parlamentu. Po nás všech to ale chtějí.

Idiotské myšlenky, že nejlacinější je pro nás nejlepší a vše, co je dražší, je zlodějna, rozkrádačka a podvod a kdo to spáchal, je zločinec, se ihned chytily všechny duté a mocichtivé hlavy. Všichni ti rekonstruktéři a zachraňovači státu, internacionální bojovníci za vše lepší. No a pak nastoupili další. Čacká policie, většina jejíž členů netuší, jaký je rozdíl mezi hrubou marží a hrubou mouku. A pak hned prokurátoři, co se jen porevolučním omylem jmenují „státní zástupci“. Pro ně to byl dar z nebes. Ti ve spojení s prodejnými novináři – ve skutečnosti vlastně agenty policie a prokuratury v mediích – nás dovedli tam, že si – co se týče veřejných staveb a obecně zakázek – povinně kupujeme obrazně „boty do rakve“. A jíme zasmrádlé ryby.

A když chce někdo něco objednat, třeba most do obce, silnici anebo vymalování školy, tak ho z jedné strany nás pozoruje udavač, tedy fízl, a z druhé aktivista. Chraň pánbůh někoho navrhnout něco lepšího, co by déle vydrželo! Třeba silnici, pod kterou bude správný podklad a nahoře skutečně kvalitní asfalt v potřebné síle. To nikoho nezajímá. Ta silnice musí být NEJLEVNĚJŠÍ! Koupíte-li letadla, co skutečně létají, obžalují vás jako Parkanovou a budou vás vláčet po soudech. A protože je to celé hovadina, tak budou lhát a podvádět, i když všichni vědí, že je to politicky motivovaná lumpárna.

Když obecní zastupitelstvo navrhne rozumné a solidní řešení, ihned se objeví nějaký šmejd, aktivní policista a nadšený prokurátor, který vám ukáže, zač je toho loket! Pravil mi jeden starosta obce, kde jen potřeba vybudovat mostek přes potok, že podle aktivistů a postupů policie by bylo jedině možné hodit přes potok dvě klády a svázat je kramlí. A zástupce starosty k tomu dodal, že kdyby to byly dva kmeny smrku, tak je někdo zažaluje, že to mělo být z břízy, ta je levnější, a zelení by řvali, že je obec ekologicky zaostalá, protože preferuje smrky, a tak je potřeba vyšetřit zastupitelstvo, zda dostatečně dodržuje ekologické předpisy EU.

Anebo: pracovat při opravě silnic a ulic ve městech na dvě směny? To by bylo drahé, a to je trestný čin! Zkusíte-li navrhnout a postavit někde jakoukoli rozumnou a krásnou budovu, která nějakou dobu vydrží, bude dražší! To dá rozum. A to vám také nadělí trestní stíhání, často i zabavení majetku jak za bolševika (abyste neměli na advokáta). Všichni novináři vás označí za zločince, v ČT budete každý den.

Po řevu Pražáků, protože šílenci na magistrátu v čele s Krndou a jistým socanem nechali rozkopat všechny hlavní ulice, vystoupil zástupce Pražských komunikací a pravil, že uvažují o tom, že by se na několika místech mohlo – POVAŽTE! - pracovat od sedmé ráno až do 19. hodiny večer. Světová novinka! Ovšem od té doby jsem o tom neslyšel ani slovo. Bylo by to drahé…

Dokud tohle nějaká vláda nezlikviduje, nebude nic. Ani dálnice, ani stadiony, žádné rybníky či přehrady, i když Česko vysychá! Nebude ani rychlá železnice, nebudou hezké a moderní domy, budou tady jen zástupy kvalitně pracujících námezdních sil za mizerné mzdy a k tomu obrovské množství lidských parazitů. V úřadech, na ministerstvech, v milionu „neziskovek“ a kontrolních orgánů. Až se staneme zaostalým státem.

Smutné je, že to nezačalo ani za Sobotky, ani za Babiše, ale daleko dřív. Začalo to v době, kdy můj bývalý kamarád Ivan Dejmal převzal ministerstvo životního prostředí. Revolucionáři jsou vždy špatnými vládci. Když tehdejší ministr financí Václav Klaus říkal, že si nejprve na ty ekologické fajnovosti musíme vydělat, že je potřeba nejprve zajistit chod republiky, všichni řvali, jak je zaostalý.

A tak máme kousky dálnic odnikud nikam, lesy nám sežral kůrovec, starosta, aby se bál koupit hajzlpapír, mosty padají, železnice jezdí rychlostí jak za císaře pána, aktivisté mám lezou už i do postelí a určují, co máme v kalhotách a pod sukněmi. A dementní a sociálně nemocné děti sedí v lavicích vedle našich dětí, takže se nikdo nic nenaučí, a lid volí spasitele Babiše. Ale jak to vypadá, Babiš to taky nezvládá. To by musel být jiný jura, aby převálcoval naše i eurohujerské idioty, kteří z toho marasmu dobře žijí.

Lid pracuje, podnikatelé makají, až se svět diví, co dokážeme. Ale obyčejní lidé a většina živnostníků a malých podnikatelů, tedy ti, co skutečně pracují, z toho mají houby. Státní úředníci a jiní zaměstnanci si polepší, až je nakonec lepší pracovat u eráru. Takže pochodujeme po cestě do ekonomických řeckých končin. Ke krachu a k sociálním bouřím.

A do té doby budeme jíst smradlavé ryby a chodit v botách do rakve. Na víc nemáme. To nemůže dlouho vydržet!