Čím je člověk lhostejnější k politice, k zájmům jiných, tím je posedlejší vlastní tváří, konstatoval v románu Nesmrtelnost romanciér Milan Kundera. Na tuto větu jsem si vzpomněl v těchto dnech, kdy na mě ze všech médií zase kouká Jiří Paroubek, který se jako vždy plnou parou řítí vpřed, ale tentokrát budí dojem, že neví kam, což vzbuzuje u nestranných pozorovatelů úsměv, protože se stává karikaturou silně věřícího v náboženství moci.

Další čísla tohoto představení v našem politickém cirkusu jsou již méně k smíchu, což dokazuje poslední průzkum agentury Factum Invenio ze začátku října 2011, kterého se zúčastnilo bezmála tisíc respondentů. Levicovým stranám, tedy i KSČM, sice od posledních voleb roste podpora, ale podle tohoto průzkumu se náskok sociálních demokratů ČSSD před občanskými demokraty ODS snižuje z červencových 12,4 na 7,3 procent. Pěti procent by nedosáhly Věci veřejné a ještě méně hlasů mají Zemanovci a Suverenita Jany Bobošíkové: něco kolem dvou procent. Šest procent by dostali lidovci, tedy strana KDU-ČSL. O překvapení by se mohla postarat Strana zelených, která podle tohoto průzkumu by dostala 4,9 procent, což v rámci statistické chyby, která činí dvě procenta, by mohlo znamenat, že by se i mohla, kdyby byly teď volby, dostat do parlamentu, a díky nim by pravice mohla mít teoreticky i většinu. Pomoci by k takovému výsledku mohl pravici právě i Jiří Paroubek, který jistě sociální demokracii nějaké hlasy ubere, stejně jako to dělá její ještě starší bývalý předseda Miloš Zeman se svou stranou.

Bohužel cirkus nám předvádí, že nemá pod šapitó žádné výrazné hvězdy, přibývá jen množství průměrných cirkusáků, a ti moc nepřitahují publikum. Strany, kromě komunistů, místo aby posilovaly, se stále víc štěpí: stejně jako se Paroubkovci a Zemanovci odřízli od ČSSD, tak se od KDU-ČSL odštěpili Kalouskovci a spolu s ikonou knížete Schwarzenberga a starosty si založili TOP 09, a ubrali tak voliče nejen lidovcům, ale i občanským demokratům. A Paroubkovi se podařilo ještě navíc nejen oslabit sociální demokracii, ale zřejmě i rozložit Českou stranu národně sociální 2005 z níž byl kvůli Paroubkovi vyloučen předseda Karel Janko a z níž někteří odešli sami, aby on se zbylými členy založil stranu Národní socialisté – levice 21. století. A to se u nás děje přesně po 114 letech, kdy se právě národní socialisté od sociálních demokratů oddělili. A Miroslav Kalousek zase místo aby s ODS táhnul za jeden provaz, v pravé části politické manéže vyhlásil válku šéfovi ODS Petru Nečasovi a chtěl by se stát vůdcem pravice. Podobně Vít Bárta z Věcí veřejných válčí se všemi v bláhovém domnění, že tím na sebe upozorní a ještě po tolika skandálech přiláká nějaké voliče.

Za takové situace je proto vždy nejvýraznější postavou v manéži klaun s červeným nosem, a tím je v těchto dnech evidentně Jiří Paroubek, který na blechu nalepil logo LEV 21. Politici i občané ho s úsměvem pozorují, ale on to neví, protože je zahlcen pohledem na svou tvář, která na něj civí ze všech médií a která mu zároveň zabraňuje vidět, že se řítí na politickou periferii. Sláva je oslňující, protože má vždycky stonásobnou ozvěnu, skrz kterou není vidět na cestu. I tak by se dalo popsat vrcholné číslo posledního představení našeho politického kočovného cirkusu.

Pointa ale už není k smíchu, protože i my diváci se díky tomuto politickému kanibalismu stáváme spojenci svých vlastních hrobníků, jak napsal taky Milan Kundera. V honbě za nesmrtelností, která naše politiky žene k popsaným kouskům, jsme mrtví ještě za živa i s našimi politiky, protože nikdo nás nemůže brát vážně. Chybí nám tradice rozumu a jasnosti jako Němcům, jen místo Wagnera máme Švejka, kterému je Jiří Paroubek náramně podobný.