„Nikdy neodstoupím, pamatujte si to, nikdy.“ Ano, pamatujeme si výrok předsedy hnutí ANO pana Andreje Babiše, který tak zavedl v našich geografických podmínkách nový kulturní prvek.

Politika je těžké řemeslo. Pokud bych výjimečně použil bonmot současné hlavy státu, tak „pro politika platí presumpce viny“ (zde si však nejsem jist, zda pořád ještě platí, což se při znalosti českých poměrů nedá spolehlivě vyloučit).

Někteří z pamětníků si možná ještě vzpomenou, že Jan Kalvoda resignoval na své politické funkce z důvodu neoprávněného používání titulu JUDr., anžto byl „pouze“ magistrem práv. Rozdíl mezi oběma tituly závisí jen na složení jedné rigorosní zkoušky, což by pro právníka jeho kalibru nebyl zásadní problém. Pokud by tak někdo učinil dnes, vyvolal by všeobecný údiv a byla by to nejspíše indikace k psychiatrickému vyšetření.

Stanislav Gross, předseda vlády, byl i přes své líčení o křišťálově čistém původu svých peněz nakonec přinucen k odstoupení pro nejasný původ jednoho miliónu korun. Jednoho miliónu, což je dnes pro jedince, kteří se pohybují v politice, částka mimo jejich vnímání. Představa, že by Policie ČR a její detektivové zahajovali podrobné vyšetřování pro tento obolus u některé ze známých vládních či sněmovních tváří, patří do moderní červené knihovny.

Petr Nečas, jenž nebyl schopen ve svém středním věku bezpečně ovládat své hormonální bouře a rozparek kalhot, odstoupil z funkce předsedy vlády. Že by dnes někdo, kdo má milenku urvanou z řetězu, jež se nechá zahrnovat milodary petentů v podobě kabelek, považoval tuto skutečnost za natolik závažnou, aby se definitivně vytratil z politické arény, je rovněž nejspíše jen v rovině literárních úvah již zmíněné červené knihovny či spíše sci-fi.

Nyní je v centru dění jedinec, momentálně ještě v pozici ministra zdravotnictví (psáno dne 21.5.2021 v ranních hodinách), který vzdor své vzdělanosti a profesní kariéře nechápe rozdíl mezi majetkovým a daňovým přiznáním. Trpí – jistě selektivní – poruchou paměti, z níž se vytratí informace o vlastnictví několika desítek nemovitostí a jež – po novinářské intervenci – se opět zázračně zresuscituje do konkrétní podoby. Stejně je tomu pravděpodobně i s některými příjmy v rámci jeho soukromé kliniky. To, že by viděl jako nemravný pronájem jím vlastněných budov nemocnici, které právě šéfuje, je už nejspíše mimo jeho rozlišovací schopnost.

Můžeme si být téměř jisti, že Petr Arenberger sám o vlastní vůli neodstoupí. Má totiž před sebou velký vzor a na paměti historický výrok „nikdy neodstoupím, pamatujte si to, nikdy“. Jeho současný šéf rovněž nechápe, že být předsedou vlády a přihrávat si dotace, ať už pocházejí odkudkoli, do vlastní kešeně je prostě střet zájmů bez ohledu na to, jestli prohlásí Agrofert za něco, co mu nepatří (je třeba připomenout zapomětlivým, že Čapí hnízdo jednou v majetku pana Babiše bylo a pak zase nebylo atd.).

Panu Andreji Babišovi už zůstane navždy primát instalace nového kulturního prvku v naší zemi a tím je neodstoupení z jakýchkoliv důvodů. Dostáváme se tak na úroveň zemí, kde je již úplně jedno, co politik dělá, při čem je přistižen a co kdy prohlásí za nehoráznost či rovnou pitomost. Že se tak dostáváme na úroveň rozvojových či spíše zaostalých zemí, je smutným výsledkem této nové kultury.