MUDr. Kubek, takto předseda ČLK, byl až do nedávna věrným soudruhem MUDr. Ratha. Svou funkci ostatně po Rathovi zdědil a trvale podporoval i ty jeho nejbláznivější nápady. Loni na podzim se spolu s Rathem aktivně pustil do antipoplatkové války a mocně za Ratha lobboval mezi lékaři. Také se velmi ochotně zapojil do války proti „nezákonně akumulovaným“ přebytkům zdravotních pojišťoven a požadoval jejich „rozpuštění“ mezi lékaře v nemocnicích. Tím vším se představil jako člověk, který nad zájmy pacientů staví zájmy určité skupiny lékařů a jedné politické populistické strany, ČSSD. Dnes, když se příjmy zdravotních pojišťoven výrazně krátí v důsledku menšího výběru zdravotní daně, se přebytky v pojišťovnách budou ještě sakra hodit!

Nyní se zdá, jako by pan Kubek poněkud prozřel. Ve svém posledním článku dokonce vyzývá kraje, aby po schválení senátního návrhu poplatků ve sněmovně přestaly v krajských zdravotnických zařízeních hradit poplatky z krajských rozpočtů. Navíc se dokonce s pochvalou vyjádřil o tom, že nová ministryně zdravotnictví Filipiová chce pediatrům nahradit výpadek v jejich příjmech v důsledku upraveného zákona o poplatcích.

Kubek zdůvodňuje změnu svého postoje tím, že se podařilo v nově schváleném zákoně odstranit hlavní „problém“ neboť, cituji: Nová pravidla osvobozující od placení poplatků děti již neodporují evropské tradici financování zdravotní péče na solidárním principu. Osobně si sice myslím, že ani původní dikce zákona tento princip neporušovala, ale budiž. U pana Kubka lze proto zcela právem mluvit o poměrně velmi značném názorovém posunu.

Zato ČSSD se dostala ve své politice do pasti rathovské velkohubosti a prostořekosti. To, co se dělo v poslanecké sněmovně kolem schvalování nových poplatků, bylo velmi poučné. ČSSD se tak i díky dalším výtečníkům jako Zaorálek dostala do pozice razantnějších bolševiků než naši soudruzi komunisté. Nadávky z ČSSD do řad komunistů za to, že klub KSČM vypároval nepřítomného poslance KDU-ČSL Kvapila se nesou v předsjezdových socialistických Paroubkových tezích o „nemožnosti spolupráce s KSČM“. Přítel Paroubek tak se svou stranou mává, jak se mu to momentálně i mentálně hodí. Někdy spolupráci s KSČM vehementně popírá, jindy si ji „dokáže představit“, tu ji doporučuje při vzniku krajských samospráv apod. Alespoň víme, jak „zásadová“ je politika socialistů, kteří stále ještě mají v platnosti své usnesení z bohumínského sjezdu ČSSD, které jim spolupráci s KSČM zakazuje.

Pokud by změna na postu ministryně zdravotnictví měla přispět k tomu, aby se ČLK začala chovat jako skutečný reprezentant lékařského stavu a přestala být pouze apendixem zavěšeným na ústech Paroubka a Ratha, byl by to, jak praví Kubek ve svém článku, krok správným směrem. Kubek jich ale bude muset udělat mnohem víc, aby se vrátil na cestu váženého lékaře. ČLK by si konečně zasloužila, aby se stala opravdovým reprezentantem ještě stále váženého lékařského stavu v naší společnosti.