Útěk z živého vysílání je poměrně nezvyklý způsob ukončení diskusního pořadu. Po MUDr. Rathovi to teď provedl bývalý předseda ČSSD.
Sociální demokracie, která páchá sebevraždu v přímém přenosu vinou výroků svých představitelů (kdysi pan Mládek, nyní čerstvě pan Štěch), má nejspíše ještě bazální záchrannou brzdu, když vedení jednomyslně odmítlo návrat Jiřího Paroubka do strany.
Skutečností zůstává, že Jiří Paroubek své poslední volby vyhrál, avšak s nulovým koaličním potenciálem, což je faktický propadák a katastrofa. Důvodem nebyl tehdejší program sociální demokracie, který by některá další politická strana třeba nezkousla za cenu korekce vlastních priorit. Důvodem byla právě osoba Jiřího Paroubka, který má zvláštní dar naprosté ztráty sebekontroly, schopnosti pronášet i ty největší nesmysly s kamennou tváří a naštvat proti sobě i vyrovnané lidí.
Po odchodu z místa předsedy brzo opustil i ČSSD a začal se tvrdě vymezovat proti bývalé straně a jejímu vedení. Poté založil novou stranu LEV 21, která v dalších volbách získala neuvěřitelných cca 7 tisíc hlasů. Po nějaké době živoření odešel i odsud a poslední dobou získával pozornost šokovaných diváků a posluchačů předváděním cviků v bílém sportovním úboru.
Ještě je nutné připomenout jeho ukřivděné postoje po jeho odchodu z politiky, že jej nechtějí české university zvát k přednáškám.
Jiří Paroubek nyní nejspíše seznal, že opět nastal čas jeho zviditelňování na české politické scéně. Ve zmíněném rozhovoru uvádí, že má asi 20 nabídek různých základních organizací, kteří po jeho členství touží. Že jen pikle vedení strany, které jej jednohlasně odmítlo, mu nejspíše brání k návratu na výsluní. Na otázku redaktora, jestli jeho postup není proti stanovám, odpověděl, že je mu to jedno.
Není třeba dalekosáhle pátrat v paměti. Všichni si tak nějak pamatujeme, že Jiří Paroubek byl prototypem papaláše, nabubřelého potentáta, který má o sobě neuvěřitelně vysoké mínění, který sám sebe hodnotil jako špičkového diskutéra, jakému v širokém okolí není rovno. Neustále připomíná nějaká čísla ze své éry (byl zejména fascinován předvolebními procenty, která, jak je zřejmé, nemusí ještě znamenat vůbec nic), neustále připomíná své zásluhy.
Zapomněl však, že není nic pomíjivějšího, než je přízeň davu, respektive v jeden den za čtyři roky voličů, Že stačí jeden hloupý výraz, názor a moderní média jej ihned rozšíří do všech světových stran. Že se z uvedených hloupostí prostě nevymluví. Čtenáři blogu idnes pamatují jeho články, které byly podobnými větami a názory prošpikovány a za které sklízel oprávněnou kritiku.
Že nelze vstoupit dvakrát do jedné řeky, věděl už Hérakleitos. Vědí to i politici, kteří odešli z vedení svých stran, a historie pamatuje úspěšné návraty jen výjimečně. Jiří Paroubek není výjimečným politikem, není ani politikem průměrným. Jeho odchodu nikdo nelitoval, a tak se nelze divit oněm rozpakům a nechuti jej znovu instalovat. Dnešním naštvaným odchodem z živého vysílání (kde mu byly kladeny zcela běžné otázky) dokazuje, že se nijak nezměnil, že je stále ten stejný Jiří Paroubek, který nechybí nikomu. Měl by se vrátit ke své poslední činnosti - obšťastňovat diváky internetu svými prostocviky. V nich je skutečně nepřekonatelný.
Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora