Na čí úkor posiluje ČSSD? Kdo hádá ODS, plete se. Ostatně, dvě nejsilnější strany si ani překážet nemohou, neboť každé z nich jde o typově jiného voliče. Pravděpodobný konkurent sociální demokracie se musí nacházet na levici a se záměrem oslovit tentýž elektorát. V úvahu proto teoreticky připadá výhradně KSČM.

Proč teoreticky? Protože v krocích, které čeští komunisté páchají ve snaze o zviditelnění, tropí s až idiotským zanícením neskutečné kvantum přešlapů, díky nimž si zvěstovatelé oranžového blahobytu mohou bezstarostně užívat neprolomitelnou dominanci v levé půlce politického spektra.

Důkaz, že takovéto rozdělení sil bude pokračovat, poskytují sami komunisté, když na začátku roku, v němž si společnost připomíná 20 let svobodného vývoje, otevřeně vystupují proti výuce dějepisu na školách, která se podle nich přehnaně zabývá zločiny komunistického režimu v někdejším Československu. Do čela výzvy za „objektivní výklad historie“ se postavila předsedkyně Pražské rady KSČM Marta Semelová, proslulá svým přihlášením k odkazu Klementa Gottwalda a především výrokem označujícím politické procesy 50. let za spravedlivé.

Soudružka Semelová zřejmě nabyla názoru, že její rodná strana zažívá pokles preferencí kvůli způsobu, jakým se s minulostí komunistického hnutí seznamují současní školáci. Něco na tom asi bude, neboť mladí, pokud se vůbec odhodlají k volební účasti, upřednostňují demokratické, tedy nekomunistické partaje. Do jisté míry zásluhou vzdělaného dějepisáře, který zbaběle nesetrval v éře německé okupace a směle rozvinul výuku od poválečných utopií přes čtyřicetiletou perverznost rudého temna až k obnovení humánní existence.

Zde je však potřeba dodat, že zdaleka ne všichni mí vrstevníci měli na rozdíl ode mne to štěstí se o zlomových událostech po roce 1945 z úst vyučujícího dozvědět. Řada z nich dosud neslyšela o příběhu generála Heliodora Píky, Milady Horákové nebo Pavla Wonky. Jejich odmítavý pohled na KSČM tudíž vyvěrá převážně z přítomnosti, ze schopnosti reflektovat široce přijatelným způsobem soudobé záležitosti.

V tom také vězí jediná relevantní příčina komunistického kulhání za sociálnědemokratickým sokem. Zatímco ČSSD pracuje „tady a teď“ a vyjadřuje se k aktuálním tématům, jež budí pozornost u značného množství občanů, komunisté stále bojují dávno uplynulé války, které s definitivní platností nevyhrají.

Ve vlastním zájmu by se KSČM od minulosti měla co nejrychleji odříznout. Nostalgie po starých pořádcích a pěstování image následníka totalitní KSČ nepředstavuje recept na věčné místo v politice. Zástupy těch, co s láskou vzpomínají na prvomájové průvody, přičemž ostatní reálie daného věku ignorují, se nezadržitelně tenčí. A pokud se komunisté nepřinutí k zásadní modernizaci, převezmou v brzké budoucnosti nesnáze dnešních lidovců.

Člen strany Liberálové.cz, zástupce ředitele Institutu Karla Havlíčka Borovského