Skončil sjezd hnutí ANO. Nejde o stranu v demokratickém smyslu. Je to celek, založený na vůdcovském principu.

Předseda hnutí vyjádřil své uspokojení nad tím, že celkem 11 hlasů z 205 hlasujících jej nevolilo, nicméně žádný z oněch 11 tajně statečných neměl odvahu vystoupit před fórum a sdělit sjezdu, proč nebude volit Andreje Babiše. Raději ten svůj vzdor (či možná i sdělení, že byl vybrán, aby hlasoval jinak) si nejspíše nechá pro sebe.

Diskuse, sůl každého sjezdu strany, kde se tříbí názory, precizuje se program, usnesení či se sdělují námitky proti právě pronesenému, se v hnutí ANO nepraktikuje. Platí zde slovo jednoho muže, každá námitka či nedej Bože sofistikovanější protest je tvrdě stíhán. Hejtman Olomouckého kraje Košta nebyl vpuštěn na sjezd, ačkoli ještě před několika měsíci jej předseda chlapácky poklepával po zádech a šimral podbradek za vítězství v krajských volbách. Jak to v hnutí funguje je možné zjistit z rozhovoru pana hejtmana v televizi DVTV. Fascinující na uvedeném rozhovoru je i to, že přes všechno příkoří, jež mu předseda ANO uštědřil, jej stále velebí a obviňuje spíše systém. Ti starší si pamatují podobné proslovy členů naší i sovětské státostrany, kteří nebyli schopni uvěřit, že by toho byl Stalin či Gottwald schopen.

Andrej Babiš slíbil snížit odvody na sociální pojištění, snížit daně méně vydělávajícím a nezvyšovat těm bohatším. Vzhledem k deficitnímu důchodovému systému je daný slib neprůchozí, o tom, že by zrovna on - v současné době ministr financí - měl chuť na daňové úlevy, je rovněž možné s úspěchem pochybovat. Naopak - jeho EET jde právě po těch, kteří mají své malé záhumenky v podobě hospůdek, dílniček či provozoven. Nikdy se nejspíše nedovíme, kolik jich zaniklo. Rovněž redukce počtu zastupitelů zhruba na třetinu je pouhým plácnutím do vody.

Ve starém Řecku - kolébce demokracie - měli v systému tzv. ostrakizaci. Šlo o způsob, jak eliminovat jedince, který kupil moc a byl přímým ohrožením systému. Ostrakizovaný jedinec byl na léta vyloučen z možnosti účastnit se voleb a být volen. Staří Řekové nejspíše dobře věděli, že jen tímto způsobem se vyhnou zániku demokracie. Absencí ostrakizace se i z demokracie stává časovaná nálož, která může na dlouho onen způsob vlády zcela zrušit. Historie Německa i Československa v minulém století jsou jasnými důkazy.

Andrej Babiš píská na svou píšťalku vábivou melodii. Že bude lépe, že skoncuje se zloději, že zamete s korupčníky. Oné písni by bylo možné věřit jen člověku, o němž víme, že je morálně čistý. Existence dokladu spolupráce s StB, pozoruhodný systém čerpání dotací z EU či v poslední době korunové dluhopisy, které sloužily ne k záchraně firmy, ale jen k neplacení daní, dělají z jeho melodie nechutnou kakofonii.

Věřme, že do parlamentních voleb si aspoň část voličů uvědomí, že ona krysařova píšťala zní falešně, že ta kobliha u dveří metra nestojí za to, abychom vložili do rukou bezskrupulosního dravce svou budoucnost.