Dvacet procent voličů uvěřilo, že má opět smysl zkoušet přeučit predátora na býložravce. A teď tu mrkvičku musíme strouhat všichni

Sníst koláč, a přitom ho pořád mít. To je pokus, který nám budoucí ministr financí Andrej Babiš hodlá předvádět v přímém přenosu. Neblahá a nemravná provázanost politiky a byznysu vynesla jeho hnutí k faktickému vítězství v posledních volbách, ale jeho vstup do kabinetu toto propojení ve skutečnosti dovršuje a formalizuje do podoby, která je možná obvyklá v orientálních despociích, ale v demokratické zemi by neměla mít místo.

Máme stále snahu vidět za cestou slovenského miliardáře do politiky upřímnou vůli změnit tuhle zemi k lepšímu, a tak jsme v tomto vydání týdeníku Euro analyzovali případné cesty, kterými by Babiš mohl vyklouznout z permanentního střetu zájmů, a žádnou jsme nenašli. Pokud se nestane nic mimořádného, čekají jednoho z největších podnikatelů v zemi čtyři roky, v nichž bude nevyhnutelně chřadnout jeho byznys, nebo umírat jeho politické ambice a osobní kredit. A pak je zde varianta, že se bude dít obé. A to je varianta nejpravděpodobnější. Výčet situací, kdy bude stát před Sofiinou volbou, zda se zachová jako politik hájící zájmy svých voličů a svého státu, nebo jako majitel podnikatelského impéria, by vydal na tlustou knihu. Dosud mohl hájit povinné přidávání řepkového oleje do nafty, protože byl podnikatel podnikající v tomto oboru a měl na tom svůj zájem, který je všude na světě zcela legitimní hájit, a nelze to nikomu vyčítat.

Nyní je politikem v zemi, pro niž by bylo velmi výhodné, kdyby Evropská unie opustila již prokazatelně chybnou cestu biopaliv. A ono se skutečně o budoucnosti biopaliv bude muset jednat. I za Babišovy účasti. A všichni budou sledovat, jak se zachová. Takových okamžiobálka ků bude každý den v práci ministra financí několik. Babiš se může stavět třeba na hlavu, ale podle toho, jak se bude chovat a nakolik bude ochoten ničit svůj majetek, ho bude veřejnost posuzovat. Jeho podnikatelské úspěchy jsou v tomto okamžiku zcela zapomenuty a nikoho už nezajímají.

A my můžeme jeho dobré vůli a snaze o zlepšení správy státu věřit takřka slepě, ale vždy budeme vědět, že Babiš je především obchodník. To má člověk v genech. Pokusy přeučit tygra na mrkvičku a sójové klíčky končí vždy sežráním experimentátora. Dvacet procent voličů uvěřilo, že má smysl takový pokus provést ještě jednou. A s tím se prostě nedá hnout a strouhat tu mrkvičku teď musíme všichni. Tak to v demokratických systémech chodí.

Nyní bude hodně na médiích, aby hlídala okamžiky, kdy se tomu tygrovi začnou vysouvat drápky. A on se bude zlobit, hrozit, že nás všechny nakonec koupí, a dokonce se o to asi bude snažit. Pokud ale zůstane při smyslech, tak dříve nebo později sám a zcela dobrovolně přenechá vedení svého hnutí ANO někomu jinému a řekne politice své jasné NE. Nakonec jako vlastník významných médií může pro tuhle zemi udělat mnohem více, když posílí jejich ekonomickou nezávislost a zvedne kvalifikaci svých redakčních zaměstnanců, než když bude po nocích studovat podkladové dokumenty pro státní rozpočet na příští rok a dohlížet, jestli úředníci v Letenské ulici v Praze neutíkají z toho ministerstva před koncem pracovní doby. Je jen otázkou, zda na to přijde dostatečně brzy, aby mu v Agrofertu pro ten účel ještě zbyly nějaké peníze.

Týdeník EURO 2/2014, 13.1.2014