To prohlásila hlava státu o některých svých spoluobčanech. Tedy o těch, kteří se tu a tam pozastavují nad některými výroky presidenta státu.

I když jsem Miloše Zemana nevolil, uznávám, že jej chtěla nadpoloviční většina voličů druhého kola. Nevím, jestli ta většina měla radost ze sdělení svého kandidáta, který bezprostředně po své zvolení doporučil svým kritikům, aby „drželi hubu“. Rovněž nevím, zda mají radost z mnoha dalších výroků a kroků, kdy se kolem něj na Hradě pohybují jedinci, kteří by v normální společnosti byli silně upozaděni, pokud by již nebyli ve výkonu trestu.

Žijeme v dramatické době, kdy zejména drobní podnikatelé přemýšlejí, co bude zítra, jestli budou mít čím platit nájem či své zaměstnance. K nejistotě přispívá chaotický premiér, který se sice prohlásil za krizového manažera, avšak ve skutečnosti celou situaci tragicky nezvládá a zdá se, že i jeho příznivcům začíná být jasné, že v čele vlády stojí jedinec, který tam už minimálně půl roku nemá co dělat.

V každé podobné chvíli se národ upíná na své představitele a čeká od nich nějaký návrh řešení, sdělení, že je nenechá padnout na ústa. Když už nic jiného, tak alespoň vyjádření podpory a uznání, že i přes těžké časy stále pracují, starají se, aby svou službou přispěli k normálnímu chodu běžného dne.

Pan president poskytl veřejnosti rozhovor. V něm se dozvídáme, že je dobře, že neschopní zkrachují, pražské „smetánce“ doporučil, aby se ve volném čase dovzdělávala četbou knih, a proč nejde k druhému kolu senátních voleb.

Jako ekonom dobře ví, že zkrachovat může i velmi šikovný podnikatel, a to jen proto, že prostě třeba nedostane zaplaceno za svou práci od těch, kteří platit nemohou, a současně je povinován platit odvody a daně. Výlev vůči pražské „smetánce“, „kavárně“ atd. je již jeho tradiční folklórní postoj vůči těm, ke kterým chtěl patřit, ale kteří jej – a to, jak se ukazuje, právem – mezi sebe nevzali. Ignorace voleb se neslučuje s jeho přáním povinnosti volební účasti.

Za vrchol pokrytectví považuji jeho povzdech nad špatným výsledkem sociální demokracie. Pokud mne paměť neklame, tak to byl právě pan Zeman, který mydlil, seč mohl, schody Bohuslavu Sobotkovi. Osobně se domnívám, že alespoň část jeho raison d´etre je osobní msta své mateřské straně za to, že jej podtrhla při jeho neúspěšné volbě.

Netušil jsem, že kritika hlavy státu je věc riziková. Že pokud projevím svou nelibost nad některými jejími kroky, budu ihned považován za blbečka. Je-li tomu tak, pak v rámci reciprocity bych mohl považovat výše uvedené kritické hodnocení společnosti a některých jedinců v předmětném rozhovoru za rovněž rizikové. A toho, kdo tato slova pronáší, bych mohl pojmenovat stejně.

Převzato z blogu Tomáš Vodvářka se souhlasem autora