20.5.2022 | Svátek má Zbyšek


POLITIKA: Krátký sen o hejtmanátu

18.2.2021

Vláda by měla s hejtmany více spolupracovat, ale boj s pandemií musí být řízen z centra

Čtvrteční parlamentní stopka dalšímu pokračování nouzového stavu otevřela dveře chaosu. Dohodu hejtmanů s vládou je proto nutné přivítat, byť třebas jen jako nejméně špatné ze všech špatných řešení. Krize posledních dnů však každopádně vypověděla mnohé o zdejším politickém systému i o jeho hybatelích neboli ústavních činitelích.

A zbořila minimálně jednu velkou iluzi, že hejtmani a hejtmanky mohou převzít řízení boje s epidemií, ba vytvořit jakousi paralelní vládnoucí strukturu. Jakmile se jim uvedená možnost nabídla, rychle z ní sami vycouvali a raději se dohodli s vládou, byť hejtmani z opozičních stran přitom museli nabrat kurz skoro proti zdi očekávání části vlastních straníků i voličů. Středočeská hejtmanka Petra Pecková uvedla, že je podobně jako její kolegové otřesena nenávistnými reakcemi, a sice z obou nesmiřitelných táborů. Tedy od těch, kdo nechtějí uvolňování opatření, i od těch, kteří si něco takového přejí, a Peckovou tudíž nyní mimo jiné titulují jako „Babišova pohůnka“.

Paralelní struktura

Vertikální rozdělení moci u nás není, podobně jako skoro ve všech státech, přísně oddělené, ale provázané. Samosprávné jednotky v řadě aspektů působí též jako orgány státní správy a ty české specificky trpí spíše slabšími kompetencemi i poměrně skromným objemem finančních prostředků, které mají k dispozici.

Představa, že tato relativně chatrná a finančně dosti poddimenzovaná regionální struktura převezme společně s ministerstvem zdravotnictví hlavní tíhu boje s pandemií, se sice mohla zrodit v lidské hlavě, leč v hlavě špatně informované, popřípadě zatížené frustrací z dlouhých a tíživých měsíců boje s nákazou, jenž se navíc mnohým jeví jako marný, byť to tak úplně není pravda. Popřípadě v mozku ovládaném pouze logikou vygradovaného politického boje.

Kraje jsou dimenzovány na to, aby především kooperovaly s vládou, zdaleka nejen v situaci pandemie, ale třeba i při prosazování nějakých rozsáhlejších projektů v „mírových“ čili nepandemických časech. Krizově mohou řešit lokální povodeň, nikoliv celostátní virovou záplavu. Boj s pandemií zkrátka vyžaduje centrální rozhodování a řízení, a pokud vláda v tomto zápase prohrává, není zrovna moudré jí ještě zúžit či zkomplikovat manévrovací prostor. Nebo ji zkoušet nahradit paralelními strukturami.

Podstatu problému pěkně vystihla výše zmíněná hejtmanka Petra Pecková v rozhovoru pro Seznam Zprávy: „Pokud bychom s panem primátorem (Hřibem) o nouzový stav nepožádali, tak by v našich krajích platil režim opatření ministerstva zdravotnictví podle zákona o ochraně veřejného zdraví v kombinaci s naším vyhlášeným stavem nebezpečí. A tyto dva režimy by znamenaly pro republiku velký chaos. V krajích, kde by platil stav nebezpečí, by byly otevřeny obchody, služby, kulturní zařízení, bazény, sjezdovky a pouze bychom v nich mohli regulovat provoz a podmínky vstupu. V jiných krajích by ale byly zcela zavřeny. To by vedlo k tomu, že by fungovala nákupní a jiná turistika.“ Není snad nutné dopodrobna rozvádět, proč by si koronavirus mohl nadšeně mnout pracičky.

Politicky nejčistší variantou neprodloužení nouzového stavu, respektive velké nespokojenosti s tím, jak si vláda v boji s nákazou vede, by představovalo vyslovení nedůvěry vládě a převzetí moci opozičními stranami. Ovšem již jen vzhledem k pestrosti opozice jde spíše o čirou hypotézu.

Šťastný flákanec

Nicméně v konečném důsledku se parlamentní vypnutí nouzového stavu může ukázat jako šťastná, byť naslepo vypálená rána. Či jako šťastný flákanec, chcete-li. Hejtmani tak byli více vtaženi do hry, leč do hry potenciálně velmi kooperativní. Souhlas s nouzovým stavem podmínili řadou opatření, přičemž vláda slíbila, že na některá z nich přistoupí – například na přijetí pandemického zákona nebo na plán postupného návratu dětí do škol. Hejtmani tudíž mohou napomoci formování širšího politického zázemí pro nutná a zároveň promyšlenější restriktivní opatření, což je v dnešní rozjitřené době nanejvýš třeba.

Poslední krajské volby ještě zdůraznily trend, který započal už při těch předposledních: růst politické pestrosti. Hejtmani už nejsou převážně modří, tedy z ODS, nebo především oranžoví, čili z ČSSD. Ale docela strakatí, patří jak k celostátně vládním stranám, tak, navíc v převážné míře, k opozici. A zároveň musí řešit místní palčivé problémy, aktuálně mnozí třeba přeplněnou kapacitu nemocnic, nikoliv sněmovní politické hrátky, příliš podmíněné vidinou podzimních voleb. Zmíněné rysy by mohly posilovat sklon k pragmatismu a k nalézání funkčních řešení.

Vláda by měla těmto skutečnostem vyjít naproti, s hejtmany každopádně více spolupracovat a též pozorněji naslouchat jejich návrhům. Jeden supermanažer možná může řídit stát jako firmu, pokud svítí sluníčko a státní loď se poklidně houpá na vlně ekonomického boomu. Nikoliv však, pokud čelí vlnobití epidemické bouře.

Autor je politolog

LN, 16.2.2021



Akční letáky
Akční letáky

Všechny akční letáky na jednom místě!