Předesílám, že podlézavost nesnáším zrovna tak, jako asi každý. A podobně se mi příčí být objektem manipulace. I té mediální. S blížící se volbou prezidenta pozoruji, že nemalá část redakcí opět demonstruje svůj vliv. Tak jako před posledními parlamentními volbami. Když z politické bezvýznamnosti během několika týdnů pozvedla „zelené“ na výsluní mocenské šachovnice.

Václav Klaus se jako prezident permanentně těšil nejvyšší popularitě mezi ústavními činiteli a orgány. A umocněné ve chvílích, kdy na něj prostřednictvím médií útočili zejména ze zahraničí. Za jeho zapšklé „národovectví“.

S ním to zároveň „schytali“ i jeho údajní „rádcové“. Připomínám si článek europoslance pana Roučka „Jaké hrůzy našli Klausovi rádci“ v MfD z 22.3.2005. V logice otázky, co bylo dříve, zda vejce či slepice, varoval před škodlivou nekompetentností prezidenta Klause a jeho „rádců“.

Mne si vybral, neboť jsem se kdysi podivil nad zásadou, že ten, kdo nic nevytvořil, je rovnocenný s tím, který něco vytvořil. A to v souvislosti s článkem II-100 návrhu dnes již neaktuální “euroústavy“. Jenž obsahoval (u nás již platné) právo cizince volit a být volen v obecních volbách. Stačí, aby měl po relativně krátkou dobu v podstatě jen zdejší adresu.

Ano, plně se k této „hrůze“ doznávám. Považuji totiž praktické důsledky páně Roučkovy argumentace, že to samé si může našinec dovolit v cizině, za stejně kontraproduktivní. V daném případě pro zahraničí.

A aby věděl, jak jsem hrozný, ze stejného důvodu se dnes pozastavuji nad právem faktického cizince být volen hlavou českého státu. Který se notabene před přijetím kandidatury nevzdá cizího občanství. Nejde jen o možné ústavněprávní komplikace důsledků stavu, kdy jeden člověk bude v jednom státě symbolem svrchovanosti. Zatímco ve druhém bude tuctovým občánkem, anonymním „záložákem“ v případě války či řadovým voličem apod. Ostatně – k dalším komickým představám může inspirovat český film „Král Králů“. Kdy hlavě státu - montérovi spěchajícímu na mopedu zn. Pionýr do „šichty ve fabrice“ – dělala čestný doprovod limuzína s nejvyšším úředníkem jeho cizokrajné říše…

Na volitele českého prezidenta mohou média vytvořit nemalý tlak. Průzkumy veřejného mínění ve prospěch protikandidáta, doprovázenými každodenní kritikou a narážkami. Aby si i „občan – volitel“ nakonec řekl, že si vlastně nevzpomene, za co jej kdysi favorizoval.

Proto si dovolím uprostřed této kampaně nejenom panu Roučkovi popsat prezidenta, jak jsem měl možnost jej poznat z několika setkání. A to s jeho „Konzultativním orgánem právnickým“, jehož účastníkům ve svém článku bohorovně přezdívá „rádcové“.

Václav Klaus si zmíněný sbor vytvořil ze „vzorků“ právnických profesí. Z vysokoškolských učitelů, soudců, legislativců, advokátů etc. A kteří se v různých formách veřejně angažují. Zdůrazňuji, že někteří mají k němu názorově blízko, jiní nikoliv.

Každé setkání trvalo několik hodin. Téma bylo předem známé. Václav Klaus úvodem představil svůj názor. Poté každý dostal příležitost s ním polemizovat. A prezident si pozorně činil poznámky. Neboť probírané otázky se týkaly problematiky, která je doménou hlavy českého státu. To jest zejména péče o státní suverenitu. Konkrétně tomu tak bylo např. v kontextu rizik pro ČR přinášených textem „Smlouvy o ústavě pro Evropu“. O oprávněnosti jednání reprezentace exekutivy se zahraničními krajanskými spolky. O útocích na prezidentské dekrety, o restitucích národních památek, ale i o vztazích k moci soudní. Či o nadužívání institutu amnestie. Otázek bylo samozřejmě více.

Během těchto setkání jsem měl možnost pozorovat člověka, který s velkým niterním zaujetím hledá podporu k tomu, co má v ústavním popisu práce. K udržení atributů suverénní české státnosti..

Kdyby se takto neusiloval, jistě by se ušetřil permanentní mediální kampaně o svém předpotopním národovectví apod.

Jestliže mediální páni Broučkové 21. století každodenně Čechům opakují, že státní suverenita a vlastenectví jsou zatuchlým přežitkem, a Klaus je v tomto směru naší poslední „vadou na kráse“, doporučuji jedno.

Aby se milí Čechové zeptali příslušníků sousedních národů, až k nim pojednou nakupovat nepotřebné zboží v povánočním výprodeji, zda považují obranu svých státních a národních zájmů za přežitek…

Praha, 22.1.2008